Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Milana Sládka, zastoupeného Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou, sídlem Veverkova 2707/1, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 3783/2023-485 ze dne 31. ledna 2024, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 7/2020-446 ze dne 10. května 2023 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami č. j. 7 C 188/2017-222 ze dne 15. října 2019, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami jako účastníků řízení, a JUDr. Josefa Lišky, sídlem Pražská 141, Příbram, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
2. Řízení před obecnými soudy bylo vedeno o náhradu škody, kterou měl způsobit vedlejší účastník jako advokát. Podle napadených rozhodnutí vedlejší účastník za tvrzenou škodu neodpovídá.
3. Okresní soud v Příbrami (dále jen "okresní soud") zjistil následující skutkový stav. Směnečný dlužník Lukáš Filip Šabo dne 2. února 2011 vystavil směnku vlastní ve prospěch Tomáše Kadlece na směnečnou sumu 3 400 000 Kč se splatností dne 2. února 2012. Směnka byla třikrát indosována. Nejprve dne 6. listopadu 2014 na Pavla Gužiaka, následně bez data zpět na Tomáše Kadlece a konečně dne 14. února 2016 na stěžovatele. Pavel Gužiak udělil dne 30. ledna 2015 plnou moc vedlejšímu účastníkovi jako advokátovi k vymáhání nároků ze směnky.
Vedlejší účastník sepsal žalobu, která byla Krajskému soudu v Praze (dále jen "krajský soud") doručena až dne 3. února 2015. Směnečný dlužník Lukáš Filip Šabo ve vyjádření ze dne 15. června 2016 uplatnil námitku promlčení. Krajský soud žalobu Pavla Gužiaka zamítl jednak pro důvodně vznesenou námitku promlčení a rovněž proto, že v době vydání rozsudku nebyl Pavel Gužiak aktivně legitimovaným, neboť směnku v mezidobí dále indosoval. Návrh stěžovatele na vstup do řízení namísto Pavla Gužiaka byl usnesením krajského soudu č. j.
49 Cm 30/2015-86 ze dne 2. listopadu 2016 zamítnut s odůvodněním, že právo navrhovat vstup účastníka do řízení podle § 107a občanského soudního řádu svědčí výlučně žalobci a nikoliv osobě, která má místo žalobce do řízení vstoupit. Usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") č. j. 12 Cmo 18/2017-101 ze dne 30. května 2017. Vrchní soud zároveň uložil stěžovateli nahradit náklady odvolacího řízení směnečného dlužníka (v původním řízení žalovaného). Pavel Gužiak smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20.
ledna 2017 převedl na stěžovatele svou pohledávku za vedlejším účastníkem z titulu náhrady škody vzniklé opožděným podáním žaloby.
4. Žalobou podanou k okresnímu soudu se stěžovatel domáhal po vedlejším účastníkovi zaplacení částky 3 680 127,50 Kč s příslušenstvím, tvořené směnečnou sumou 3 400 000 Kč, směnečnou odměnou 11 333 Kč, soudním poplatkem 170 567 Kč, náklady řízení žalovaného, které krajský soud uložil uhradit Pavlu Gužiakovi, ve výši 84 615 Kč, a nákladů řízení žalovaného, které vrchní soud uložil uhradit stěžovateli, ve výši 13 612,50 Kč. Vedlejšímu účastníkovi vytýkal, že jako advokát Pavla Gužiaka podal žalobu pozdě, což vedlo k neúspěchu žalobce, a rovněž že nepodal návrh na vstup stěžovatele do řízení.
5. V řízení před okresním soudem vedlejší účastník učinil nesporným, že žalobu jako advokát Pavla Gužiaka podal pozdě. Okresní soud ovšem napadeným rozsudkem žalobu zamítl, neboť bez ohledu na opožděné podání žaloby nemohl Pavel Gužiak být v řízení úspěšný. Směnku dále indosoval, a již v době, kdy směnečný dlužník uplatnil námitku promlčení a kdy pak o žalobě soud rozhodoval, byl vlastníkem směnky stěžovatel.
6. Krajský soud k odvolání stěžovatele napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními okresního soudu i s jeho právním hodnocením. Dále doplnil, že Pavel Gužiak na stěžovatele postoupil pohledávku z titulu náhrady škody, jež mu vznikla opožděným podáním žaloby, a pouze tuto pohledávku mohl stěžovatel v řízení uplatnit. Nemohl se tak dovolávat pochybení advokáta, jež mělo spočívat v tom, že v zastoupení Pavla Gužiaka nenavrhl vstup stěžovatele do řízení.
7. Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl stěžovatelovo dovolání jako nepřípustné. Podle Nejvyššího soudu krajský soud posoudil otázku přerušení příčinné souvislosti v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Námitky stěžovatele, že soudy neprovedly jím navržené důkazy, nemohly založit přípustnost dovolání, neboť šlo o námitky jiných vad řízení podle § 242 odst. 3 občanského soudního řádu.
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká Nejvyššímu soudu, že se odchýlil od své dosavadní judikatury, podle níž advokát za škodu způsobenou při výkonu advokacie odpovídá objektivně. Stěžovatel zdůrazňuje, že kdyby nedošlo k pochybení vedlejšího účastníka a žaloba byla podána včas, Pavel Gužiak by byl s žalobou úspěšný. Obdobně, kdyby vedlejší účastník včas navrhl záměnu účastníků, nemusel by se krajský soud zabývat ani otázkou aktivní legitimace Pavla Gužiaka. Soudům vytýká, že se dostatečně nevypořádaly s jeho argumenty a neprovedly jím navržené důkazy.
9. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou.
10. Stěžovatel v úvodu ústavní stížnosti uvedl řadu článků Listiny a mezinárodních smluv o lidských právech, k jejichž porušení mělo napadenými rozhodnutími dojít, avšak další text žádnou ústavněprávní argumentaci neobsahuje a pouze předkládá argumenty, které již byly uspokojivě vyvráceny obecnými soudy.
11. Stěžovatel a vedlejší účastník spolu nebyli ve vztahu klienta a advokáta. Klientem vedlejšího účastníka byl pouze Pavel Gužiak. Proto může stěžovatel z titulu nároku na náhradu škody způsobené advokátem při výkonu advokacie uplatňovat pouze pohledávku, kterou mu postoupil Pavel Gužiak, a pouze v tom rozsahu, v němž mu ji postoupil. Jak správně připomněl krajský soud, stěžovatel nemohl úspěšně nárokovat náhradu škody za údajné pochybení vedlejšího účastníka, jež mělo spočívat v nepodání návrhu na změnu účastníka řízení, neboť sám klientem vedlejšího účastníka nebyl a takovou pohledávku mu Pavel Gužiak nepostoupil. Proto soudy neměly důvod zabývat se tím, jak vedlejší účastník vykonával roli advokáta v původním řízení, a provádět důkazy navržené stěžovatelem. Neprovedení navržených důkazů ostatně objasnil již okresní soud (bod 26 rozsudku).
12. Stěžovatelova námitka, že se Nejvyšší soud odchýlil od své judikatury, podle níž je odpovědnost advokáta za škodu vzniklou při výkonu advokacie objektivní, se míjí s argumentací, na níž jsou napadená rozhodnutí založena. Žádný ze soudů nezpochybnil, že advokát odpovídá objektivně. V řízení však vyšlo najevo, že Pavel Gužiak by s žalobou nemohl být úspěšný, ani kdyby byla podána včas (tedy kdyby nedošlo k pochybení advokáta), neboť mu chyběla aktivní legitimace (před vydáním rozhodnutí ve věci totiž směnku dále indosoval). Nevznikla mu tak žádná pohledávka za vedlejším účastníkem, kterou by mohl stěžovateli postoupit. Stěžovatelovo tvrzení, že by žaloba Pavla Gužiaka byla úspěšná nebýt pochybení vedlejšího účastníka, již bylo vyvráceno všemi třemi napadenými rozhodnutími.
13. Ústavní soud tak ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, jelikož neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. května 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu