Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Mgr.
V. P., advokáta, zastoupeného JUDr. Věrou Neradovou, advokátkou se sídlem Francouzská 4, 120 00 Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011 sp. zn. 67 Tmo 2/2011, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Obvodního soudu pro Prahu 3 jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. V ústavní stížnosti stěžovatel brojil proti v záhlaví uvedenému usnesení, jímž mu nebyla přiznána odměna ve výši stanovené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 3. 2010 sp. zn. 26 Tm 9/2008. Stěžovatel dále spatřoval porušení svých ústavně zaručených práv v tom, že napadené usnesení Městského soudu v Praze vykazuje prvky libovůle státní moci, porušuje právo na spravedlivý proces a legitimní očekávání na nabytí určitého majetku (odměny advokáta). Obecný soud měl totiž nesprávně posoudit podání odsouzeného jako stížnost do usnesení, jímž byla nalézacím soudem stěžovateli přiznána odměna za obhajobu, soud přezkoumával správnost účtování úkonů právní pomoci poskytnutých stěžovatelem z hlediska jejich kvality a účelnosti a nikoliv pouze z hlediska správnosti účtování těchto úkonů, jak je k tomu jedině oprávněn dle ustanovení § 151 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr.
ř."). Důvod pro snížení odměny stěžovatele ze strany stížnostního soudu spočíval v tom, že se stěžovatel účastnil množství úkonů (výslechů svědků a rekognic), které neměly s trestnou činností mladistvého Jiřího F. (jedná se o pseudonym) nejmenší souvislost. Obhájcova účast byla podle názoru soudu toliko formální a nemohla přispět k řádnému a účinnému vedení obhajoby, což mělo být stěžovateli zřejmé již z usnesení o zahájení trestního řízení. Proti tomu stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že skutečnost, že se jakožto obhájce účastnil i úkonů, které byly shledány ve výsledku za úkony s trestnou činností odsouzeného nesouvisející, nemohl před jejich provedením tušit, neboť obviněný byl stíhán za trestnou činnost spáchanou ve spolupachatelství, kdy přesné rozdělení rolí spolupachatelů a obsah jejich trestné činnosti šlo s určitostí poznat až po skončení přípravného řízení.
Stěžovatel dále namítal, že se jako ustanovený obhájce nemůže a nesmí spoléhat na tvrzení vyšetřujícího orgánu, že plánovaný úkon trestního řízení nebude mít souvislost s jeho klientem. Tímto přístupem obhájce by mohl být obviněný nevratně poškozen a obhájce by mohl být dokonce kárně stíhán za své pochybení při poskytování obhajoby. Stěžovatel zdůraznil, že se účastnil všech úkonů trestního řízení právě proto, že nebyl obviněným Jiřím F. informován o jeho přání, aby se úkonů v přípravném řízení v celém rozsahu nebo v nějaké části nezúčastnil.
Proto bylo jeho povinností se všech úkonů účastnit. Posuzováním obsahu stěžovatelem uskutečněných úkonů v rámci obhajoby, hodnocením jejich kvality a důvodnosti Městský soud v Praze překročil rozsah svých zákonných oprávnění a tím zasáhl do stěžovatelových základních práv dle čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a do jeho "práva legitimního očekávání" dle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
4. Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
12. Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. dubna 2012
Vojen Güttler předseda senátu