Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. P., zastoupeného Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem Olomouc, Ostružnická 6, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2008, čj. 5 Cmo 238/2006 - 174, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem uplatněných námitek a dospěl k závěru, že jeho ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je stěžovatelův nesouhlas se zamítnutím jeho návrhu na doplnění výroku o náhradě nákladů řízení a jeho argumentace zůstává zcela na úrovni podústavního práva.
Otázkou náhrady nákladů řízení se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval a konstatoval, že tato problematika, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nemůže být obvykle předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje zpravidla intenzity představující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování této problematiky, ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě. Ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. II. ÚS 259/05 ).
Takový případ ve věci stěžovatele dán není. Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení dostatečně a srozumitelně odůvodnil výrok o nákladech řízení. Soudní poplatek uhrazený stěžovatelem byl zahrnut do celkové částky nákladů řízení již soudem prvního stupně a v odvolacím řízení byla stěžovateli přiznána polovina nákladů řízení z celku, ve kterém byl zmíněný soudní poplatek obsažen. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci je srozumitelně odůvodněno a z hlediska ústavněprávního mu není co vytknout. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadeného usnesení.
Článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, stejně jako hlava pátá Listiny základních práv a svobod, zakládá obecně "právo na spravedlivé projednání" věci, jehož obsahem však není, jak se stěžovatel mylně domnívá, právo na projednání věci a výsledek řízení v souladu s právním názorem či přáním některé strany sporu.
Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že zásah do práv stěžovatele, jež by dosahoval ústavněprávní roviny, nelze v předmětném případě dohledat. Z uvedených důvodů proto jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 3. února 2009
František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu