Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele R. J., t.č. Věznice Jiřice, P.O.BOX 8/068, Lysá nad Labem, bez zastoupení, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 9. 2. 2015, č.j. 1 T 80/2014-385, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2015, č.j. 6 To 152/2015-412, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 9. 2. 2015, č.j. 1 T 80/2014-385, byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), a to jako účastník formou návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku. Za to byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), byla stěžovateli a odsouzené J. R. uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozenému Městu Rýmařov náhradu škody ve výši 135.883,-Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu bylo poškozené Město Rýmařov se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázáno na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 5. 2015, č.j. 6 To 152/2015-412, rozhodl tak, že z podnětu odvolání stěžovatele a odsouzené J. R. podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu zrušil v napadeném rozsudku výrok o náhradě škody. Obsah ústavní stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadených, nebylo třeba blíže reprodukovat, neboť z důvodů dále vyložených je nutno ústavní stížnost odmítnout.
Při tomto posouzení Ústavní soud zjistil, že podaný návrh především nesplňuje podmínku povinného zastoupení advokátem (§ 30 zákona o Ústavním soudu), ani podmínky kladené na návrh na zahájení řízení v § 34 zákona o Ústavním soudu. Zároveň však Ústavní soudu také dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel nevyčerpal zákonem poskytnuté procesní prostředky.
Stěžovatel byl v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2015, č.j. 6 To 152/2015-412, poučen, že je proti tomuto rozhodnutí přípustné dovolání. Kontrolou v aplikaci infoSoud (dostupné na internetových stránkách www.justice.cz) bylo zjištěno, že stěžovatel tohoto mimořádného opravného prostředku nevyužil. Tuto skutečnost následně dne 29. 1. 2016 Ústavní soud ověřil také telefonicky u pracovnice oddělení trestních věcí Okresního soudu v Bruntále. Dne 2. 2. 2016 pak Okresní soud v Bruntále Ústavní soud písemně informoval, že stěžovatel si téhož dne podal návrh na obnovu řízení.
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná, pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci, k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní.
Ústavní stížnost lze proto podat pouze tehdy, pokud byly před jejím podáním vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon účastníku řízení k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Také ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., Ústavní soud vyslovil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání (všechna rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Především obecné soudy jsou totiž povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu. Ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat.
Za této situace Ústavní soud vyhodnotil vyzývání stěžovatele k odstranění vad jeho podání jako neúčelné a ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. února 2016
Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu