Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PRESIDENT SECURITIES a.s., Farského 5829, Chomutov, zastoupené JUDr. Janou Svatoňovou, Na Pankráci 1062/58, Praha 4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 8 To 12/2019, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost splňuje náležitosti dané zákonem o Ústavním soudu.
sp. zn. I. ÚS 1692/18 nebo sp. zn. Pl. ÚS 32/16 ), má za to, že došlo k zásahu do jejich základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány čl. 36 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O takové vady se však podle náhledu Ústavního soudu v předmětném případě nejedná.
Poukazuje-li stěžovatelka na související judikaturu Ústavního soudu, nelze přehlížet, že v projednávané věci jsou dány odlišné skutkové okolnosti případu. Stěžovatelka si byla dobře vědoma toho, že blanketní stížnost, má-li být bezvadná, musí být řádně odůvodněna. Navíc sdělila soudu, že svoji stížnost doplní po 17. 1. 2019, přičemž Vrchní soud v Praze rozhodl o stížnosti až dne 26. 2. 2019. Za situace, kdy soud vyčkával s rozhodnutím o stížnosti déle než měsíc, jsou další námitky stěžovatelky bezpředmětné. Dobu, kterou vrchní soud stěžovatelce na doplnění podání fakticky poskytl, lze považovat za více než dostatečnou. Trestní řízení sice musí dbát práv účastníků řízení, nicméně nemůže rezignovat na racionální, hospodárný a efektivní postup orgánů činných v trestním řízení. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2019
David Uhlíř v. r. předseda senátu