Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Aloise Plačka, právně zastoupeného JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, sídlem Karlova 252, Veselí nad Moravou, proti výroku III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. října 2024 č. j. 74 Co 136/2023-131, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a O.K.V. Leasing, s. r. o., sídlem Strojírenská 396/4, Žďár nad Sázavou, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Prostřednictvím návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť jím měla být porušena jeho základní práva zaručená čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou jako soud prvního stupně uložil vedlejšímu účastníku zaplatit stěžovateli částku 33 917 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 12. 2021 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu pro částku 26 545,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 12. 2021 do zaplacení (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).
3. Napadeným rozsudkem odvolacího soudu byla stěžovateli ve výroku III. přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 9 800,87 Kč. Za řízení před soudem prvního stupně mu soud přiznal náhradu ve výši 2 560,46 Kč, kdy poměr úspěchu stěžovatele byl stanoven ve výši 12,19 %. Za řízení před soudem odvolacím pak byla stěžovateli přiznána náhrada nákladů ve výši 7 240,4 Kč s tím, že poměr jeho úspěchu činil 73,81 %. Stěžovatel je přesvědčen, že v rámci posuzování úspěchu stěžovatele coby žalobce ve sporu před soudem prvního stupně odvolací soud zásadně pochybil. Stěžovatel byl úspěšný co do 94,25 % a neúspěšný co do 5,75 %, a z toho důvodu mu náleží právo na náhradu nákladů ve výši 88,5 %. Stěžovatel je přesvědčen, že za řízení před soudem prvního stupně mu náleží náhrada nákladů ve výši 18 589,4 Kč.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona).
5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
6. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471)]. Takové vady však v nyní projednávané věci nebyly shledány.
7. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že samotný "spor" o náhradu nákladů řízení, i když může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. 8. 2002). Rozhodování o nákladech řízení je však na druhou stranu integrální součástí řízení jako celku, takže i při něm je nezbytné dbát ústavně zaručených práv účastníků (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2570/10 ze dne 28. 5. 2013). Z tohoto úhlu pohledu také k věci Ústavní soud přistupoval.
8. Ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 Ústavní soud konstatoval, že "ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla také zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti; pokud zákon podmíní přípustnost opravných prostředků určitou minimální výší předmětu sporu, účelem zákona jistě není, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Uvedený požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti.
Tvrzený rozpor musí být u nákladových věcí zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele, aby jej Ústavní soud věcně posoudil; stejně jako pro závěr o porušení čl. 36 odst. 1 Listiny nepostačí toliko tvrzené porušení zákona
9. V nyní projednávané věci se jedná o stěžovatelem požadované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 18 589,4 Kč oproti přiznaným nákladům ve výši 2 560,46 Kč. Jde tedy o částku bagatelní ve smyslu judikatury Ústavního soudu a Ústavní soud v projednávané věci nespatřuje žádné mimořádné okolnosti, které by věc posunuly do ústavněprávní roviny.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. dubna 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu