Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky A. J., zastoupené Mgr. Pavlem Kašparem Krasem, advokátem se sídlem Mírové náměstí 208/35, Ústí nad Labem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. ledna 2025 č. j. 13 Co 233/2024-609 a rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. května 2024 č. j. 0 P 161/2022-507, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, a P. Č., Z. M., a nezletilého A. J., zastoupeného opatrovníkem statutárním městem T., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud v nyní řešeném případě posuzuje zejména, zda obecné soudy dbaly procesních práv stěžovatelky a nejlepšího zájmu dítěte při úpravě styku nezletilého syna stěžovatelky s jeho otcem a babičkou.
2. Stěžovatelka je matka nezletilého vedlejšího účastníka. Dalšími vedlejšími účastníky jsou otec nezletilého ("otec") a otcovská babička nezletilého ("babička"). Předmětem řízení u obecných soudů je úprava styku otce a babičky s nezletilým. Každý z rodičů nezletilého se domáhal úpravy rozsahu styku nezletilého s otcem. Úpravy svého styku s nezletilým se domáhala i jeho babička. Okresní soud v Teplicích ("okresní soud") o návrzích rozhodl rozsudkem ze dne 20. 10. 2023 č. j. 0 P 161/2022-437. Následně, po kasačním zásahu Krajského soudu v Ústí nad Labem ("krajský soud"), okresní soud provedl další dokazování a o návrzích rozhodl napadeným rozsudkem. Pro nynější řízení jsou nejpodstatnější následující skutečnosti: Okresní soud rozhodl, že otec má právo stýkat se s nezletilým každý druhý týden od pátku do neděle (výrok II). Dále okresní soud upravil styk babičky s nezletilým. Určil, že má právo se s ním stýkat každou středu po dobu tří hodin (výrok III). Ve výroku IV rozhodl, že výroky pod body II a III jsou předběžně vykonatelné. Matce uložil povinnost nezletilého na styk s otcem a babičkou vždy řádně připravit a nezletilého ke styku s nimi pozitivně motivovat. Ve zbylých podrobnostech odkazuje Ústavní soud na výrokovou část napadeného rozsudku.
3. Proti rozsudku okresního soudu se odvolali oba rodiče. Stěžovatelka navrhla, aby krajský soud rozhodl podle jejího návrhu. Namítla nedostatečné vyšetření skutkového stavu a nepřihlédnutí k nejlepšímu zájmu nezletilého. Otec podal odvolání do výroku II, ač se práva na odvolání vzdal do protokolu okresního soudu. Opatrovník se ztotožnil s rozhodnutím okresního soudu. Krajský soud doplnil skutková zjišťování o aktuální údaje a napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že předávání nezletilého k styku s otcem má být přítomna babička. Dále upravil právo otce realizovat styk na dálku prostřednictvím telefonické komunikace každý týden v úterý a čtvrtek po dobu 30 minut. Stěžovatelce stanovil povinnost sdělit otci telefonní číslo mobilního telefonu, jehož prostřednictvím budou tento styk realizovat. Rovněž upravil právo otce k realizaci styku v náhradním termínu, pokud nebude z důvodu na straně matky nebo nezletilého realizován styk v soudem určeném rozsahu (výrok I napadeného rozsudku krajského soudu). Krajský soud ve zbylých výrocích napadený rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I). Odvolání otce odmítl (výrok II). Účastníkům nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok III).
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti požaduje zrušit oba napadené rozsudky. Tvrdí, že soudy porušily její právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"), právo na péči o dítě a o jeho výchovu (čl. 32 odst. 4 Listiny), právo na ochranu zdraví (čl. 31 Listiny) a princip nejlepšího zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). V ústavní stížnosti stěžovatelka rekapituluje dosavadní průběh řízení a vyčítá soudům, že nedostatečně zjistily skutkový stav, nesprávně hodnotily důkazy, nevyžádaly odborné znalecké posudky v situaci, kdy to bylo nezbytné, a ignorovaly podjatost orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
Tvrdí, že soudy ignorovaly prokazatelně negativní dopad styku s otcem na psychické zdraví nezletilého, a nařídily rozsáhlý styk včetně přespávání navzdory odbornému doporučení. Okresní soud nevymáhal svá vlastní nařízení týkající se povinnosti otce podstoupit testy na přítomnost návykových látek, čímž fakticky popřel účinnou soudní ochranu práv stěžovatelky a nezletilého. Soudy pochybily, pokud upřednostnily formální právo otce na styk před nejlepším zájmem dítěte. Nezohlednily traumatickou zkušenost nezletilého, který byl přítomný fyzickému útoku otce na jeho tehdejší družku, závislost otce na návykových látkách a neblahý vliv, který má styk s otcem na psychický a fyzický stav nezletilého.
5. Ústavní stížnost je přípustná. Byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena a před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech týkajících se rodičovské odpovědnosti. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Bere v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek a vynášejí tak skutková zjištění z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení [srov. nálezy ze dne 23. 2.2010 sp. zn. III. ÚS 1206/09
(N 32/56 SbNU 363) a ze dne 18. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 266/10
(N 165/58 SbNU 421); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].
8. V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda soudy v řízení konaly a přijatá opatření činily v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, ale na soud, a zda veškerá rozhodnutí v tomto smyslu soudy náležitě odůvodnily [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683)].
9. Z těchto principů Ústavní soud vyšel i při posouzení námitek stěžovatelky. Ústavní soud konstatuje, že podstatu ústavní stížnosti představuje rozsáhlá polemika stěžovatelky se skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů.
10. Z ústavního principu nezávislosti soudů však vyplývá mj. zásada volného hodnocení důkazů obsažená v § 132 o. s. ř. Ústavní soud nepřezkoumává a nehodnotí důkazy provedené a vyhodnocené obecnými soudy a do rozhodování obecných soudů zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného procesu. Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů [srov. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93
(N 5/1 SbNU 41)].
11. Ústavní soud si ověřil, že ve věci bylo soudy provedeno rozsáhlé dokazování, na jehož základě byl dostatečně zjištěn skutkový stav (viz body 8 až 34 napadeného rozsudku okresního soudu). Okresní soud mimo jiné provedl účastnický výslech stěžovatelky, otce i babičky. Provedl výslech mateřské babičky a rozhovor s nezletilým. Přihlédl ke zprávám odborné lékařky nezletilého, z psychologické ambulance, psychiatričky i z mateřské školy, kterou nezletilý navštěvuje. Provedl jako důkaz negativní výsledky drogových testů otce z centra X (viz bod 26 napadeného rozsudku okresního soudu). Krajský soud postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil skutková zjištění o aktuální údaje (viz bod 10 napadeného rozsudku krajského soudu). Skutečnost, že po vyhodnocení provedených důkazů dospěly soudy k závěru, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, nemůže sama o sobě zakládat opodstatněnost ústavní stížnosti.
12. Odkazuje-li stěžovatelka k podpoře svých závěrů na vybraná rozhodnutí Ústavního soudu, nejsou s nimi napadená rozhodnutí v rozporu. Tato rozhodnutí zdůrazňují nutnost posuzování nejlepšího zájmu dítěte individuálně, s ohledem na specifickou situaci daného případu. Ústavní soud shledal, že soudy při rozhodování o styku s nezletilým zvažovaly pro věc všechny podstatné okolnosti jak na straně rodičů, tak i okolnosti podstatné z hlediska zájmů nezletilého. Napadená rozhodnutí nejsou v kolizi se zájmy nezletilého, prioritním hlediskem při rozhodování byl nejlepší zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
13. V posuzované věci okresní soud i krajský soud bedlivě zvážily výše uvedená kritéria a principy. Přesvědčivě a logicky odůvodnily své závěry v kontextu nejlepšího zájmu nezletilého, a to s ohledem na provedené důkazy a skutková zjištění. Vzaly v potaz právo nezletilého na péči obou rodičů a základní potřebu dítěte mít a rozvíjet vztahy s oběma rodiči. Okresní soud reflektoval účelovost jednání matky, která se dlouhodobě a aktivně snaží bránit budování vzájemných vazeb mezi nezletilým a jeho otcem a babičkou.
Její tvrzení o negativním vlivu styku s otcem považoval soud za nedůvěryhodné. Z pohledu soudu otec působil a projevoval se v rámci celého řízení standardním způsobem, působil korektně a orientovaně. Z dokazování vyplynulo, že nezletilý při trávení času se svým otcem a babičkou působí spokojeným a vyrovnaným dojmem a realizují zcela standardní a věku obvyklé aktivity (viz bod 40 napadeného rozsudku okresního soudu). Krajský soud se ztotožnil s postupem okresního soudu. Z dokazování a obsahu spisu podle něho vyplynulo, že stěžovatelka styku nezletilého s otcem dlouhodobě nepřeje.
Reflektoval i trestní minulost otce nezletilého a to, že v minulosti požíval návykové látky. V době realizace kontaktu nezletilého s otcem ovšem nedošlo k žádným okolnostem, z nichž by bylo možné dovodit závěr o ohrožení zdraví či normálního vývoje nezletilého (viz bod 21 napadeného rozsudku krajského soudu). Soud přihlédl k tomu, že otec má stabilizované poměry, je zaměstnán s pravidelným příjmem a žije s přítelkyní a jejími dětmi (viz bod 23 napadeného rozhodnutí krajského soudu). Krajský soud uvedl, že chápe subjektivně negativní vztah stěžovatelky k otci a obavy o syna.
Ty ale nemohou být důvodem k tomu, aby byli otec a babička nezletilého limitování ve svých právech na styk. Jeho nerealizací může naopak nezletilému vzniknout nenahraditelná újma (viz bod 24 napadeného rozsudku krajského soudu).
14. Ústavní soud neshledává na tomto zdůvodnění ani na procesním postupu obecných soudů nic protiústavního. Nelze mít za to, že by obecné soudy porušily hmotně právní či procesně právní předpisy způsobem, který by měl za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
15. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. srpna 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu