Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaje) a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti Evy Vítové, zastoupené Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem v Praze 1, Josefov, Pařížská 204/21, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. května 2011 č. j. 25 C 302/2008-112, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2011 č. j. 14 Co 338/2011-148 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2013 č. j. 26 Cdo 1412/2012-170, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení a Městské části Praha 4, se sídlem Praha 4, Antala Staška 2059/80b, zastoupené JUDr. Vlastou Skálovou, advokátkou v Praze 5, Plzeňská 59, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
12. Ústavní soud však již v minulosti opakovaně zdůraznil, že není "čtvrtou instancí" soustavy obecných soudů. Jako soud, jehož rolí je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), není oprávněn zasáhnout do procesu získávání, provádění a hodnocení důkazů, realizovaného před obecnými soudy, zejména před soudy nalézacími (tedy především před soudem prvního stupně a v omezeném rozsahu též před soudem odvolacím). Z hlediska ústavněprávního může být jen posouzeno, zda nedošlo k výskytu tzv. opomenutých důkazů (neprovedených nebo nezhodnocených, ač pro výsledek řízení podstatných), zda byly důkazy prováděny podle zákona a zda nevznikl, jako důsledek případné svévole obecných soudů, extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a těmi důkazními zjištěními, jež jsou účastníkům předestřena v písemném odůvodnění rozhodnutí.
Jinak ovšem celý proces dokazování spadá do kompetence obecných soudů, Ústavní soud jej na sebe - zejména při respektu k zásadě volného hodnocení důkazů (§ 132 občanského soudního řádu) - v žádném aspektu nemůže atrahovat a "hodnotit hodnocení" důkazů mu nepřísluší dokonce ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval [viz nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93
(N 5/1 SbNU 41) a celá doktrína vyjádřená v rozhodnutích věcně navazujících].
13. Z uvedených důvodů, limitujících přezkum dokazování před obecnými soudy Ústavním soudem, nelze přikročit k takovému posouzení, resp. hodnocení námitek, jaké předestírá stěžovatelka, a nelze tedy ani dovodit zásah do jejího práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) ve vztahu k průběhu dokazování.
14. Obdobná odpověď musí být dána též na další námitku stěžovatelky, podle níž mělo dojít k průtahům v řízení a tedy zásahu do základního práva podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Zajisté, že ochrana práv v soudním řízení má být nejen materiálně správná, ale i včasná. V posuzované věci však řízení před oběma řádnými instancemi započalo v průběhu roku 2008 a skončilo pravomocným rozsudkem odvolací instance z prosince roku 2011, což nelze celkově hodnotit jako délku řízení, jež by byla mimořádně excesivní a vybočovala tak z kautel spravedlivého procesu [srov. nález ze dne 4. 6. 2003 sp. zn. II. ÚS 71/99
(N 83/30 SbNU 281)]. Ku prospěchu stěžovatelky zde nelze započíst následný přibližně jednoroční časový interval mezi podáním dovolání a jeho odmítnutím, neboť k odmítnutí dovolání došlo (viz bod 9.) z formálních důvodů na straně stěžovatelky.
15. Nedošlo-li k zásahu do základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, jak bylo tvrzeno v podání stěžovatelky, pak nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to jako návrh zjevně neopodstatněný. Senát tak učinil mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.
16. Vedlejší účastník požadoval ve vyjádření k ústavní stížnosti náhradu nákladů řízení za zastoupení před Ústavním soudem. Kromě toho, že náklady řízení před tímto soudem zásadně hradí účastník ze svého (§ 62 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.), neshledal soud žádné důvody, které by odůvodnily mimořádně přiznat vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení proti stěžovatelce v intencích § 62 odst. 4 již citovaného zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. ledna 2014
Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu