Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Jany Ptáčníkové, 2) Ing. Josefa Ptáčníka, zastoupených JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou sídlem Sokolovská 47/73, Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 A 12/2024-157 ze dne 27. 2. 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a dále a) Magistrátu hlavního města Prahy, b) obchodní korporace X, c) Městské části Praha 11, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Klíčové v projednávané věci je, zda soud ústavně konformním způsobem odůvodnil rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku žalobě směřující proti správnímu rozhodnutí o schválení novostavby bytového domu v zástavbě domů rodinných.
2. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že Městský soud v Praze ("městský soud") porušil jejich základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelé dále žádají, aby Ústavní soud jejich věc projednal přednostně z důvodu její naléhavosti.
3. Stěžovatelé se správní žalobou u městského soudu domáhají přezkoumání a zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy z listopadu 2023, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11 ze srpna 2021. Uvedenými rozhodnutími bylo - k žádosti stavebníka [obchodní korporace, vedlejšího účastnice b)] - vydáno společné povolení, kterým byl schválen stavební záměr spočívající v novostavbě bytového domu.
3. Stěžovatelé současně se správní žalobou podali návrh na přiznání odkladného účinku této žalobě. Městský soud žalobě odkladný účinek nepřiznal podle § 73 odst. 2 soudního řádu správního; dospěl k závěru, že stěžovatelé pouze obecně poukazovali na skutečnost, že realizací stavebního záměru dojde k trvalému a nevratnému zásahu do jejich vlastnických práv a ke snížení pohody jejich bydlení. Tvrzení stěžovatelů v návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby a rovněž v samotné žalobě jsou z hlediska újmy předpokládané § 73 odst. 2 soudního řádu správního podle městského soudu naprosto nedostatečná. Především z žádného žalobního tvrzení týkajícího se pohody bydlení nebylo možné dovodit kvalifikovanou újmu předpokládanou zákonem. Důvodem přiznání odkladného účinku žalobě může být jen reálná a závažná hrozící újma, nikoliv prostý důsledek napadeného rozhodnutí nebo újma hypotetická. Stěžovatelé ohledně podmínek pro přiznání odkladného účinku neunesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní.
4. Stěžovatelé tvrdí, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku jejich žalobě byly naplněny. Městský soud podle nich opomenul zabývat se tvrzeními a důkazy stěžovatelů ohledně jim hrozící újmy, která je závažná, nevratná a nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout stavebníkovi.
5. Městský soud posoudil toliko text "návrhu na přiznání odkladného účinu", aniž by vzal v úvahu obsah žaloby stěžovatelů a její přílohy, ze kterých důvody pro přiznání odkladného účinku vyplývají. Městský soud nerespektoval ustálenou judikaturu, že v případě návrhu na přiznání odkladného účinku postačí pouze "předpoklad žalobcem tvrzené újmy". Stěžovatelé v žalobě srozumitelně zdůraznili, že jim sporný stavební záměr způsobí újmu v podobě absolutní ztráty soukromí a intimity (což je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu), což potvrdil i příslušný odvolací orgán v původním kasačním rozhodnutí ze září 2020, jímž bylo zrušeno původní rozhodnutí o schválení stavebního záměru právě z důvodu nepřiměřeného narušení soukromí a pohody bydlení stěžovatelů. Stěžovatelé změny záměrů v přílohách žaloby doložili a dostatečně prokázali, že stavební záměr v nové podobě způsobí stěžovatelům ještě větší újmu na jejich soukromí, než jakou způsoboval v původní (zrušené) podobě.
6. Stěžovatelé v žalobě odkazovali především na projektovou dokumentaci, která je součástí spisového materiálu a ze které vyplývá, že záměr stavebníka postavit dva bytové domy se třemi nadpodlažími a s dvaceti bytovými jednotkami je objemovým a výškovým řešením zjevně neobvyklým, protože stavba je umístěna do bloku, kde se nachází pouze rodinné domy se zahradami. Sporný stavební záměr přesahuje "vnitřní stavební čáru" o více než 10 metrů směrem do vnitrobloku, a to podélně při hranici s pozemky ve vlastnictví stěžovatelů; na hranici zahrady stěžovatelů tak bude stěna ve výši 10 metrů se 14 okny a dvěma terasami, ze kterých bude možné přímo sledovat zahradu a rodinný dům stěžovatelů a jejich veškeré činnosti. Skutečnost, že stavba teras má potenciál způsobovat zásah do soukromí stěžovatelů nad míru přiměřenou poměrům nepodléhá dokazování ze své podstaty a charakteru místa (vyplývá to rovněž z judikatury). Stěžovatelé v žalobě dále namítali, že stavební záměr povede k újmě v podobě světelného znečištění a nadlimitního hluku, neúnosného zvýšení dopravy a počtu parkujících vozidel v ulici, narušení stávajícího mikroklimatu a zeleně, zhoršení tepelných a energetických poměrů a nepřípustné zastavěnosti pozemku. Stěžovatelé dále tvrdili, že jim vznikne významná újma v podobě poklesu ceny jejich nemovitosti, neboť jejich zahrada bude znehodnocena, protože přestane plnit funkci odpočinkové zóny.
7. Stavebník má v úmyslu stavební záměr zrealizovat již na jaře 2024 - i kdyby městský soud následně stavební povolení zrušil, odstranění rozsáhlé stavby bytových domů nelze reálně očekávat. Městský soud svévolně a formalisticky vycházel pouze z obecných tvrzení stavebníka, který jemu hrozící újmu žádným způsobem nekonkretizoval a nedoložil; soud neporovnal újmu stěžovatelů s případnou újmou stavebníka. Eventuální nemožnost stavebníka splácet závazky je spekulativní a neprokázaná. Zatímco újma stavebníka by byla pouze dočasná, újma stěžovatelů bude trvalá a nevratná.
Stavebník - korporace účelově vytvořená pouze pro účely sporného stavebního záměru - přitom musí snášet podnikatelské riziko zdržení stavby, jelikož se rozhodl stavět bytový dům v lokalitě, která je v metropolitním plánu vymezena jako zahradní město pouze s rodinnými domy. Stavebník může svůj zisk realizovat jinde, avšak stěžovatelé svůj rodinný dům nepřesunou. Nebyla-li nepoměrně vyšší újma stěžovatelů podle městského soudu dostatečně osvědčena, měl městský soud stěžovatele vyzvat k odstranění vad.
8. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnými osobami [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelé jsou řádně zastoupeni advokátkou.
9. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelů a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
10. Ústavní soud se již v minulosti ústavním přezkumem rozhodnutí správních soudů o nepřiznání odkladného účinku žalobám směřujícím proti rozhodnutím o povolení stavebního záměru zabýval. Vycházel přitom z následujícího:
Přezkum usnesení o nepřiznání odkladného účinku správní žalobě, jako dílčího a dočasného rozhodnutí, může být založen jen na omezeném testu ústavnosti, který spočívá v posouzení, zda takové rozhodnutí mělo: 1) zákonný podklad; 2) bylo vydáno příslušným orgánem; 3) není projevem svévole.
Dospěje-li správní soud k závěru, že navrhovatel nesplnil povinnost tvrzení hrozby vzniku konkrétní újmy pro přiznání odkladného účinku žalobě, je jeho povinností tento závěr odpovídajícím způsobem odůvodnit. Správní soud se především musí vypořádat s tvrzením navrhovatele ohledně zásahu do jeho soukromí a s dalšími konkrétními tvrzeními navrhovatele o hrozící újmě, jinak jeho rozhodnutí z hlediska požadavku náležitého odůvodnění vyplývajícího z čl. 36 odst. 1 Listiny neobstojí - viz k tomu především nález sp. zn. IV. ÚS 1641/23 ze dne 31. 10. 2023 a nález sp. zn. IV. ÚS 1230/21 ze dne 31. 8. 2021 (N 156/107 SbNU 305).
11. Ústavní soud v nyní projednávaném případě stěžovatelů dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí městského soudu ve výše popsaném omezeném testu ústavnosti obstojí. Podstatné je, že stěžovatelé obecně namítali, že "realizací záměru dojde k trvalému a nevratnému zásahu do vlastnických práv žalobců a ke snížení jejich pohody bydlení" v samostatně podaném návrhu, aniž by konkrétně odkázali na jednotlivé body žaloby, které újmu v různých podobách popisují.
12. Byť Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 1641/23 obecně zdůraznil, že soudy mají při posuzování žádosti o odkladný účinek povinnost vycházet z celého obsahu podání, tj. i z žaloby, zároveň uvedl, že má-li žalobce - zastoupený advokátem, profesionálem - skutečný zájem na přiznání odkladného účinku, měla by tomu odpovídat i kvalita argumentace uvedená v samotném návrhu na přiznání odkladného účinku (viz bod 25 nálezu).
13. Klíčové přitom je, že substantivní argumentaci týkající se merita věci - tj. zákonnosti rozhodnutí o povolení stavebního záměru novostavby bytového domu - nelze bez dalšího zaměňovat s argumentací podporující odkladný účinek žaloby. Přestože tedy stěžovatelé v žalobě vznik konkrétní újmy tvrdili (vyjadřovali se k zásahu do soukromí, ke zvýšení hlučnosti, ke snížení ceny jejich nemovitosti), jejich tvrzení nebylo možné automaticky vztáhnout k jejich návrhu na přiznání odkladného účinku.
14. Kvalifikovanou odlišnost v charakteru argumentace týkající se merita věci a návrhu na odkladný účinek žaloby lze nastínit na následujícím příkladu: Je zřejmé, že stěžovatelé v žalobě řádně tvrdili, že jim realizací stavby vznikne závažná a nevratná újma v podobě snížení tržní ceny nemovitosti (bod 164 žaloby). Avšak taková argumentace týkající se merita sporu je kvalitativně jiná, než kdyby stěžovatelé přímo tvrdili, že již nepřiznání odkladného účinku povede k nevratnému snížení ceny domu stěžovatelů, protože novostavba nebude pravděpodobně zbourána ani v případě úspěšnosti správní žaloby, což v celkovém měřítku představuje nepoměrně větší újmu než dočasná nemožnost plnění ze strany stavebníka, který je pouze účelově vytvořenou korporací.
15. Spoléhali-li stěžovatelé, že si městský soud jejich argumentaci týkající se odkladného účinku "vypátrá" z textu žaloby, riskovali, že správní soud za ně konkrétní námitky "nedomyslí" a nebude v dílčím rozhodnutí reagovat detailně na každou myslitelnou podobu jim hrozící újmy. Neučinil-li tak nakonec městský soud, neznamená to, že porušil právo stěžovatelů na spravedlivý proces či rovnost účastníků řízení.
16. Nelze přitom tvrdit, že by městský soud žalobu stěžovatelů vůbec nevzal v úvahu. V napadeném usnesení totiž přímo uvedl, že "nepřehlédl, že [stěžovatelé] obdobné námitky vznesli i v samotné žalobě, avšak z žádného žalobního tvrzení týkajícího se pohody bydlení nelze dovodit újmu předpokládanou § 73 odst. 2 s. ř. s." (viz bod 8 napadeného usnesení).
17. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud zdůrazňuje, že usnesení, jímž žalobě nebyl přiznán odkladný účinek z důvodu, že žalobci neunesli břemeno tvrzení či břemeno důkazní, nezakládá překážku věci rozhodnuté. Stěžovatelům tedy nic nebrání podat nový návrh, ve kterém můžou splnění zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku tvrdit a osvědčovat "znovu a lépe".
18. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavní práva stěžovatelů, jejich ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
19. Ústavní soud o žádosti stěžovatelů o přednostní projednání ústavní stížnosti ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu samostatně nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky tím, že rozhodl v krátké době po podání ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. května 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu