Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Petry Fleischmanové, zastoupené Mgr. Janem Aulickým, advokátem sídlem Za Tiskárnou 327, Český Krumlov, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 1827/2023-1066 ze dne 19. 2. 2024, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 1122/2022-767 ze dne 4. 1. 2023 a rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. 5 C 161/2021-656 ze dne 2. 8. 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českém Krumlově, jako účastníků řízení, a obchodní korporace CK Investment, s.r.o., sídlem Dolní Třebonín 194, jako vedlejší účastníce řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že soudy porušily především její základní práva na ochranu vlastnictví a spravedlivý proces podle čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka se žalobou u civilních soudů proti vedlejší účastnici domáhala, aby soudy určily její vlastnické právo ke garáži. Stěžovatelka vlastnila spornou garáž od roku 2008, avšak nyní je jako vlastník v katastru nemovitostí zapsána vedlejší účastnice, která nemovitost vydražila v roce 2021 příklepem v rámci exekučního řízení, jež mělo být vedeno nezákonně: katastrální úřad chybně zapsal věcné břemeno k jiné nemovitosti stěžovatelky, přestože neexistovalo. Exekuční řízení bylo proti stěžovatelce vedeno na základě pokut uložených z důvodu porušování práv vyplývajících z tohoto údajného věcného břemene.
3. Okresní soud v Českém Krumlově ("nalézací soud") žalobu stěžovatelky zamítl. Krajský soud v Českých Budějovicích ("odvolací soud") prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Soudy dospěly k závěru, že v řízení o určení vlastnického práva nelze přezkoumávat zákonnost exekučního řízení, na základě kterého vedlejší účastnice spornou garáž nabyla; i kdyby soudní exekutor postupoval nezákonně na základě chybného zápisu věcného břemene k jiné nemovitosti stěžovatelky, uvedenou vadu stěžovatelka mohla rozporovat pouze v rámci přezkumu rozhodnutí o příklepu v exekučním řízení, ať již cestou řádného či mimořádného opravného prostředku. Nejvyšší soud následně dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné.
4. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Zaprvé, stěžovatelka tvrdí, že soudy protiústavně neprovedly a nehodnotily jí navržené důkazy [exekutorské spisy a výslechy svědků (oprávněného v předmětném exekučním řízení a soudního exekutora)]. Stěžovatelka těmito důkazy chtěla prokázat okolnosti týkající se nezákonného exekučního titulu. Zadruhé, stěžovatelka namítá, že vlastnické právo vedlejší účastnice bylo zapsáno nezákonně a soudy měly posoudit nedostatky exekučního řízení v rámci řízení o žalobě na určení.
Soudy nezohlednily specifičnost stěžovatelčina případu, která spočívá v tom, že exekuční řízení bylo zahájeno na základě chybného (nezákonného) postupu katastrálního úřadu, jež uvedenou chybu (zápis věcného břemene) následně odstranil; neměly poskytovat ochranu vlastnickému právu vedlejší účastnice, která jej nabyla na základě nezákonného rozhodnutí. Stěžovatelka se zrušení chybného zápisu domáhala a pouze se chovala tak, jako by tento zápis neexistoval, což bylo následně potvrzeno. Podle stěžovatelky je protiústavní závěr soudů, že původní vlastník ztrácí ochranu jeho vlastnického práva v případě jeho nabytí jiným subjektem v exekučním řízení.
Náprava nezákonného rozhodnutí a ochrana vlastnického práva stěžovatelky mohou být dosaženy i v rámci nalézacího řízení o určení vlastnického práva ve specifické situaci stěžovatelky, byl-li nesprávný zápis v katastru nemovitostí (způsobený státem) příčinnou vydání exekučního titulu.
5. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. Stěžovatelka sama (nikoliv v zastoupení advokátem) Ústavnímu soudu zaslala několik podání obsahujících desítky stran vyjádření a příloh; Ústavní soud je zde z důvodu procesní ekonomie detailně nepopisuje, neboť k nim z důvodu absence povinného zastoupení stěžovatelky advokátem nepřihlížel.
6. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
7. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti opakovaně brojí proti závěru obecných soudů, podle kterého případné chyby a nedostatky exekučního řízení nelze posuzovat v řízení o určovací žalobě, jelikož veškeré námitky proti postupu soudního exekutora a průběhu exekuce je nutné uplatnit v řízení exekučním. Ústavní soud však pečlivě odůvodněným napadeným soudním rozhodnutím nemá z ústavněprávního hlediska co vytknout.
8. Stěžovatelce ochrana jejího původního vlastnického práva odepřena nebyla, protože mohla vůči údajnému nezákonnému exekučnímu řízení (založeném na chybě katastrálního úřadu) brojit prostřednictvím příslušných řádných a mimořádných opravených prostředků. V tomto ohledu lze pouze odkázat na závěr Nejvyššího soudu, podle kterého poskytnutí silnější (specifické) ochrany vlastnickému právu původního vlastníka (stěžovatelky) než vlastnickému právu vydražitele (vedlejší účastnice) nelze odůvodnit ani tím, že k prodeji věci v dražbě přispěl stát svým nesprávným postupem, neboť takové pochybení nelze vydražiteli přičítat k tíži a protože vydražitel nemá - na rozdíl od původního vlastníka - žádnou možnost obrany proti nesprávnému postupu v průběhu exekučního řízení (viz bod 15 usnesení Nejvyššího soudu).
9. Zjevně neopodstatněná je i námitka stěžovatelky, že obecné soudy porušily její právo na spravedlivý proces tím, že neprovedly jí navrhované důkazy. Především nalézací soud stěžovatelce řádně vysvětlil, že důkazy k prokázání tvrzení o nesprávném postupu v exekučním řízení, či ohledně chybného zápisu v katastru nemovitostí neprovedl z důvodu nadbytečnosti a ne-relevance (viz bod 8 napadeného rozsudku nalézacího soudu).
10. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatelky, její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. května 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu