Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Marty Kryžové, jíž se domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. března 2013, č.j. 21 Co 348/2012-138, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Podáním doručeným Ústavnímu soudu 16. 4. 2013, jež bylo posouzeno jako ústavní stížnost, se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. března 2013, č.j. 21 Co 348/2012-138.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným projednáním ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud zjistil, že tomu tak není. Uvedené podání nesplňuje zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti. Stěžovatelka není mimo jiné zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelka podala Ústavnímu soudu několik návrhů, kdy opakovaně nebyla zastoupena advokátem. Stěžovatelka byla přitom v již projednaných věcech vyzývána k odstranění uvedené vady a byla ji prodlužována lhůta k odstranění vad (srovnej např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3836/11 ze dne 15. 3. 2012). V uvedeném usnesení ji také byla ona povinnost právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem náležitě vysvětlena.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatelka byla obeznámena s podmínkou povinného advokátního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Bylo tedy v jejím vlastním zájmu, aby jeho další podání již tuto vadu neobsahovala.
Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté poučení bylo objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli informaci, že se na Ústavní soud nelze obrátit jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvávání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud k tomu závěru dospěl opakovaně a jeho rozhodovací praxe je v tomto směru ustálená (srovnej např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2387/08 ze dne 22. října 2008).
Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. května 2013
Vojen Güttler, v. r. soudce zpravodaj