Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti statutárního města Zlína, zastoupeného advokátem Mgr. Janem Tejkalem, sídlem Helfertova 2040/13, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 284/2023-55 ze dne 27. 2. 2025 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 67 A 1/2021-550 ze dne 1. 12. 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a Pavla Stravy a Soni Stravové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Odůvodnění
1. Ústavní soud rozhodl o pokračování řízení, neboť vydáním stanoviska odpadly důvody přerušení řízení. Zároveň ústavní stížnost odmítl, neboť statutární město Zlín v této věci není oprávněno k podání obecné ústavní stížnosti. Město přitom ani na výzvu nepředložilo doklad o tom, že by jeho zastupitelstvo v zákonem stanovené lhůtě projevilo vůli podat komunální ústavní stížnost.
I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení
2. V řízení, které podání posuzované ústavní stížnosti předcházelo, krajský soud na návrh vedlejších účastníků rozhodl o zrušení části změny územního plánu města Zlína. Krajský soud přisvědčil námitkám vedlejších účastníků, že napadená část změny územního plánu je nezákonná, protože město Zlín změnou územního plánu velmi intenzivně zasáhlo do jejich vlastnického práva, aniž by pro to předložilo a prokázalo důvody opřené o zákonné cíle. Nejvyšší správní soud pak kasační stížnost města zamítl.
3. Město Zlín následně podalo tzv. komunální ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Namítlo, že správní soudy nezákonně zasáhly do jeho ústavně zaručeného práva na samosprávu. Zároveň uvedlo, že pokud by Ústavní soud dospěl k závěru o absenci aktivní legitimace města Zlína k podání komunální ústavní stížnosti, má ji posoudit jako obecnou ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
II. Řízení před Ústavním soudem
4. Při zkoumání splnění procesních podmínek řízení dospěl Ústavní soud k závěru, že aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy má pouze zastupitelstvo. To výslovně plyne z § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel na výzvu Ústavního soudu, aby předložil usnesení zastupitelstva, z něhož by byla patrná vůle zastupitelstva komunální ústavní stížnost podat, uvedl, že takové usnesení zastupitelstva nemá a žádá, aby Ústavní soud stížnost posoudil jako obecnou ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podotkl, že podle judikatury Ústavního soudu může obec porušení práva na samosprávu namítat i v obecné ústavní stížnosti.
5. Protože první senát dospěl k odlišnému právnímu názoru než nález
sp. zn. I. ÚS 178/15
, přerušil řízení a předložil věc k posouzení plénu podle § 23 zákona o Ústavním soudu.
6. Plénum zaujalo stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 62/25, v němž přijalo následující závěry rozhodné pro posuzovanou věc (viz zejména body 46 až 48 stanoviska):
* K ochraně práva na samosprávu slouží řízení o komunální ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Právo na samosprávu není základním právem nebo svobodou ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Aktivní legitimaci k podání komunální stížnosti má pouze zastupitelstvo obce či kraje. Podmínkou pro posouzení takové stížnosti je doložení, že zastupitelstvo v zákonem stanovené lhůtě usnesením projevilo vůli komunální stížnost podat.
* Obecnou ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je oprávněn podat pouze takový subjekt, jenž je způsobilý být nositelem základních práv a svobod. Takovým subjektem územní samosprávný celek vystupující skrze své orgány ve vrchnostenské pozici není. Vystupuje-li obec či kraj v nevrchnostenském postavení, může být nositelem některých základních práv, jejichž povaha to připouští. V řízení o ústavní stížnosti může Ústavní soud shledat porušení také ústavní garance samosprávy jako ústavně chráněného principu, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy.
7. Stanoviskem pléna je senát v dalším řízení vázán (§ 23 zákona o Ústavním soudu).
8. Vydáním stanoviska odpadly důvody přerušení řízení, pročež Ústavní soud rozhodl o jeho pokračování. Z důvodu hospodárnosti zároveň posoudil i samotnou ústavní stížnost města Zlína (viz usnesení
sp. zn. I. ÚS 2796/25
a tam citovaná judikatura). Ve světle citovaného stanoviska pléna dospěl senát k závěru, že jde o návrh podaný zjevně neoprávněným navrhovatelem (§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu).
9. Město Zlín v nynějším případě vystupovalo prostřednictvím svých orgánů ve vrchnostenském postavení jako orgán veřejné moci: v samostatné působnosti přijalo změnu územního plánu, proti níž se dotčení jednotlivci bránili návrhem na zrušení části opatření obecné povahy (tj. prostředkem, který ze své povahy směřuje proti aktu orgánu veřejné moci; viz blíže stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 62/25, bod 35 a tam citovaná judikatura).
10. Město Zlín tedy v posuzovaném případě nemá žádná základní práva; má jen pravomoci (resp. kompetence). Není proto subjektem, který je způsobilý být nositelem základních práv a svobod ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a není tedy oprávněno podat ústavní stížnost k ochraně základních práv a svobod.
11. Město Zlín by v posuzovaném případě mohlo být oprávněno podat komunální ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Jak je však uvedeno výše, na výzvu Ústavního soudu nepředložilo nezbytné usnesení zastupitelstva a požádalo, aby Ústavní soud stížnost posoudil jako obecnou ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
12. Ústavní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2025
Tomáš Langášek, v. r.
předseda senátu