Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti obchodní společnosti T-Mobile Czech Republic a.s. se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 16 C 180/2023-103 ze dne 3. 4. 2024, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 16 C 180/2023-169 ze dne 8. 4. 2024, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Plus4U Mobile s.r.o. se sídlem V Kapslovně 2767/2, Praha 3, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 4 vede pod v záhlaví uvedenou spisovou značku řízení o žalobě vedlejší účastnice proti stěžovatelce o zaplacení 4 078 900,32 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka vedlejší účastnici údajně nezaplatila faktury za poskytování služby hardwarové kapacity v období listopadu 2022 až února 2023. Obvodní soud v záhlaví označeným usnesením zamítl návrh stěžovatelky na přerušení řízení až do skončení trestního prověřování podle § 158 odst. 3 trestního řádu vedeného u Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, SKPV expozitura Plzeň, třetí oddělení č. j. NCOZ-2778-1137/TČ-2023-417303-H.
2. K dotazu obvodního soudu vyšetřující policejní orgán sdělil, že je vedeno trestní řízení pro trestné činy majetkové povahy, kterých se mohly dopustit osoby jednající za společnost nebo ve prospěch společnosti X. Tato společnost obchodovala také se stěžovatelkou i se společností J&T Leasingová společnost a. s.; tyto dvě společnosti podaly trestní oznámení. Policejní orgán vede prověřování pro skutkové okolnosti, a nikoliv proti konkrétní osobě.
3. Podle obvodního soudu nebyly splněny podmínky pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu. Policejní orgán neprošetřuje takové věci, které by mohly mít bezprostřední dopad na řízení a ovlivnit rozhodnutí obvodního soudu. Policejní orgán řeší případnou trestnou činnost uvnitř konkrétního obchodního subjektu, který je označen jako společnost X. Z těchto okolností nelze konstruovat konkrétní vztah k právnímu vztahu mezi vedlejší účastnicí a stěžovatelkou. Práva a povinnosti z jejich vztahu jsou jednou věcí a případná trestně právní odpovědnost jiných osob, ať už majících původ v obchodní společnosti X či jinde, je věcí druhou. Pokud vedlejší účastnice tvrdí, že jí stěžovatelka dluží na základě vyúčtování čtyř konkrétních faktur, a v důkazním řízení se ukáže, zda dluží, nebo nedluží, není zřejmé, jaký vliv by na to mělo mít trestně právní prověřování jiné právnické osoby či osob s ní spřízněných.
4. Proti usnesení obvodního soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, neboť má za to, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva na spravedlivý proces, účinné vyšetřování a rovnost účastníků řízení a rovnost zbraní. Podle stěžovatelky lze ústavní stížností napadnout i rozhodnutí, které řeší pouze procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Rozhodnutí však musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod a je třeba, aby se námitka porušení těchto práv a svobod omezovala jen na příslušné stadium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v dalším řízení (např. pří použití opravných prostředků proti meritornímu rozhodnutí) efektivně uplatněna.
5. Pokračování v řízení podle stěžovatelky bezprostředně a citelně porušuje její výše uvedená práva. Nadto pokračování umožňuje vyslechnout ve veřejném civilním řízení řadu stěžovatelkou navržených svědků, kteří mají zjevně podat vysvětlení i v trestním řízení, jehož výsledek by tak mohl být zmařen. Námitku porušení práv není možné uplatnit v dalším řízení, neboť informace z výslechu svědků se stanou veřejně dostupnými přinejmenším osobám v rámci skupiny Unicorn, včetně společnosti X. Dále stěžovatelka nastínila propojenost prověřovaných, jakož i dalších osob a naznačila možnosti podvodného jednání, které má být vyšetřeno dříve, než bude rozhodnuto o proti ní uplatněném civilním nároku. Informace z jednání propojených osob jsou přitom podstatné také pro obranu stěžovatelky, která je, mimo rámcové smlouvy uzavřené s vedlejší účastnicí, odkázána na kusé, veřejně dostupné informace.
6. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost však obsahuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.
7. Ústavní stížnost je nepřípustná.
8. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona).
9. V citovaných zákonných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne pravidlo minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná.
10. Dílčí rozhodnutí soudu či jiných orgánů veřejné moci, zejména rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení či nařizuje předběžné opatření, jsou napadnutelná ústavní stížností v zásadě jen tehdy, není-li možné ochranu práva dále uplatňovat jinými prostředky nebo v jiném řízení a (nebo) zasahují-li nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) do základních práv a svobod účastníka řízení [srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)].
11. Napadené usnesení není konečným rozhodnutím ve věci samé. Pouze jím nebylo předmětné řízení přerušeno, a proto stěžovatelčinu věc není možné považovat za definitivně skončenou.
12. Z odůvodnění napadeného usnesení, jakož i námitek stěžovatelky je patrné, že tvrzený důvod pro přerušení řízení nenaplňuje zákonnou podmínku, podle které musí být v jiném probíhajícím řízení řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Takovou konkrétní otázku ani stěžovatelka neoznačuje, toliko odkazuje na prověřovanou skupinu společností, včetně vedlejší účastnice, a údajné podvodné jednání.
13. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím mohla být citelně a bezprostředně porušena stěžovatelčina základní práva, ani že by případné námitky nemohla uplatnit v dalším řízení. Není úlohou Ústavního soudu, aby předběžně vyhodnocoval vhodnost přerušení řízení za účelem údajné efektivnější obrany žalované v civilním řízení, učinil-li tak s řádným odůvodněním obecný soud. A to ani z hlediska práva na účinné vyšetřování, které se za daných okolností posuzované věci bezprostředně nepromítá do procesních předpokladů řízení před Ústavním soudem.
14. Odkaz stěžovatelky na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3324/15 ze dne 14. 6. 2016 není případný. V dané věci Ústavní soud nekonstatoval ústavněprávní požadavek na přerušení řízení vedeného před obecnými soudy. V tomto nálezu Ústavní soud posuzoval nesoulad judikatury nižších stupňů soudní soustavy v obdobných věcech, a to z hlediska požadavků předvídatelnosti rozhodnutí a právní jistoty. Okolnost, že soudy v takových případech mají rozhodnutí přerušit, aby nerozhodovaly v typově stejných věcech odlišně, není v nynější věci rozhodná.
15. Za dané procesní situace je nepřípustné, aby Ústavní soud zasahoval do rozhodovací činnosti obecných soudů. Proto lze shrnout, že zde ani není dáno pravomocné rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, které by bylo schopno samo o sobě zasáhnout do základních práv nebo svobod stěžovatelky, a bylo tak způsobilé k přezkumu Ústavním soudem v mezích jeho pravomoci.
16. Pro výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. června 2024
Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj