Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Baxou o ústavní stížnosti stěžovatele M. Z., zastoupeného Mgr. Tomášem Mikulou, advokátem, sídlem Chrastěšovská 1166, Vizovice, proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. dubna 2024 č. j. 0 Nt 6003/2024-12, za účasti Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníka řízení, a MM LASER - KOVO s. r. o., sídlem Sazovice 206, jako vedlejší účastníce řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení. Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí zjistil následující skutečnosti.
2. Stěžovatel je předsedou představenstva a jedním z akcionářů společnosti X. Ta vlastní výrobní halu, kterou užívala vedlejší účastnice, než přesunula výrobu do nové provozovny. Stěžovatel podal trestní oznámení, že z obráběcích strojů společnosti X umístěných v této hale byly ukradeny součástky (tři sestavy 15mm kluzného zásobníku, dvě sestavy 12mm kluzného zásobníku a tři nastavitelné držáky soustružnických nožů).
3. Trestní oznámení vedlo k zahájení úkonů trestního řízení. V nové provozovně vedlejší účastnice byla na příkaz Okresního soudu ve Zlíně provedena prohlídka. Policejní orgán při ní nalezl některé ze součástek obráběcích strojů, které podle něj mohly představovat výnos z trestné činnosti (tři sestavy 15mm kluzného zásobníku a jeden nastavitelný držák soustružnického nože). Se souhlasem státního zástupce proto rozhodl o jejich zajištění podle § 79a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. Vedlejší účastnice se proti tomu bránila stížností.
4. Okresní soud stížnosti vyhověl a usnesením označeným v záhlaví zrušil usnesení o zajištění. Podle okresního soudu zjištěné skutečnosti nenasvědčují tomu, že by došlo ke spáchání trestného činu. Nejde-li ve věci o trestný čin, nemohou být splněny ani podmínky pro vydání usnesení o zajištění.
5. Podle zjištění učiněných v trestním řízení vyráběl pro vedlejší účastnici její zaměstnanec součástky k obráběcím strojům (sestavy kluzných zásobníků) a za vzor mu sloužily součástky ze strojů společnosti X. Podstatou sporu je, kde se octly jednotlivé součástky a kdo je jejich vlastníkem. Podle okresního soudu jde o občanskoprávní spor, který není důvod řešit trestněprávně. Okresní soud dále poukázal na to, že v prostorách vedlejší účastnice byla nalezena jen část údajně ukradených součástek, a že jejich cena dosud nebyla řádně stanovena. Pochybnost tedy panuje i ohledně toho, zda vůbec mohla být způsobena vyšší než jen nepatrná škoda.
6. Stěžovatel namítá, že usnesením okresního soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
7. Stěžovatel má za to, že okresní soud vychází z účelové argumentace podezřelého, jak se "dílce společnosti X ‚ocitly' ve výrobních prostorách [vedlejší účastnice]", nekriticky ji přebírá a přehlíží některé důkazy. To, že u vedlejší účastnice nebyly nalezeny všechny odcizené součástky, lze snadno vysvětlit i tím, že od oznámení trestného činu do provedení prohlídky uplynul téměř rok, během něhož mohl součástky postihnout různý osud. Podle stěžovatele je ve věci nutné uplatnit trestněprávní odpovědnost a okresní soud trestnou činnost nepřípustně bagatelizuje.
8. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení.
9. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci "bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním pořádkem".
10. Fyzická či právnická osoba se tedy ústavní stížností může domáhat jen ochrany svých základních práv a svobod. Jak plyne z citovaného ustanovení i ustálené judikatury, ústavní stížnost nelze podat za účelem ochrany práv třetí osoby [viz již usnesení ze dne 25. 9. 1996 sp. zn. I. ÚS 178/96 (U 24/6 SbNU 581) nebo usnesení ze dne 11. 5. 1999 sp. zn. I. ÚS 74/99 (U 34/14 SbNU 329)].
11. Stěžovatel se tak nemůže ústavní stížností, kterou podal jako fyzická osoba, domáhat ochrany základních práv společnosti X (i když je předsedou jejího představenstva a jejím akcionářem). Pokud by se společnost X chtěla domáhat ochrany svých základních práv, musela by podat ústavní stížnost sama (byť by za ni mohl stěžovatel jako předseda představenstva jednat). Odlišení fyzické a právnické osoby, byť jsou personálně propojeny, v účincích právního jednání, je obecně známou věcí.
12. V trestním řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí, šlo o tvrzenou krádež součástek ze strojů společnosti X, tedy o škodu na jejím majetku. Rovněž v ústavní stížnosti stěžovatel hovoří o odcizení součástek ve vlastnictví společnosti X, nikoli svých vlastních. Jak již bylo vyloženo, stěžovatel se ale nemůže ústavní stížností domáhat ochrany základních práv třetí osoby - společnosti X.
13. Stěžovatel byl toliko v postavení oznamovatele trestného činu. Z toho vyplývá omezenost jeho procesního postavení a procesních práv. Nemá ústavně zaručené právo na to, aby orgány činné v trestním řízení na základě jeho oznámení zahájily trestní řízení, či dokonce trestní stíhání konkrétní osoby, pokračovaly v něm či jej určitým způsobem ukončily. Tím spíše nemá oznamovatel ústavně zaručené právo na to, aby z jeho podnětu v trestním řízení došlo například k zajištění věcí.
14. Ústavní soud v návaznosti na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva vychází z toho, že ochrana základních práv je v některých případech spojena s pozitivním závazkem provést účinné vyšetřování, respektive zajistit ochranu základních práv i trestněprávními prostředky. V případě zásahů do majetku, například krádeží, ale zpravidla dostačuje ochrana poskytovaná občanskoprávní cestou (srov. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věci Blumberga proti Lotyšsku ze dne 14. 10. 2008, stížnost č. 70930/01, § 67-68, či ve věci Gherardi Martiri proti San Marinu ze dne 15. 12. 2022, stížnost č. 35511/20, § 105-108).
15. Jelikož stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje toliko na krádež součástek, které vlastní společnost X, a netvrdí zásah do svého vlastního majetku, nemůže se dovolávat práva na účinné vyšetřování a výše citované judikatury. Pro úplnost Ústavní soud podotýká, že i kdyby stěžovatel zásah do vlastního majetku tvrdil, v souladu s citovanou judikaturou by bylo nutné uzavřít, že k ochraně jeho práv postačují prostředky občanského práva. Stěžovatel by se tedy nemohl úspěšně domáhat nasazení trestněprávních prostředků, a tím spíše by se ani nemohl domoci využití konkrétního nástroje trestního řízení v podobě rozhodnutí o zajištění věci.
16. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. srpna 2024
Josef Baxa v. r. soudce zpravodaj