Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti 1. M. V., a 2. K. V., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2018 č. j. 21 Cdo 561/2018-241, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavnímu soudu byla dne 9. dubna 2018 doručena ústavní stížnost, ve které se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2018 č. j. 21 Cdo 561/2018-241.
2. K. V. se u Okresního soudu v Berouně v řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 72/2015 domáhá stanovení výživného po prvním stěžovateli. Soud prvního stupně svým usnesením zprostil zástupce z řad advokátů zastupováním prvého stěžovatele a neustanovil mu zástupce k ochraně jeho zájmů. Na základě podaného odvolání Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. prosince 2017 č. j. 22 Co 396/2017-165 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal prvý stěžovatel dovolání. Nejvyšší soud usnesením napadeným ústavní stížností podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. podané dovolání jako nepřípustné odmítl, protože směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému ve věci, v níž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští [§ 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř.].
3. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V předmětné věci ústavní stížnost stěžovatelů náležitosti tohoto zákona nesplňovala. Stěžovatelé nebyli pro řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem (§ 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu) a jejich podání trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelé se již vícekrát obrátili na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou a na nedostatky byli opakovaně upozorňováni s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 39/16 ,
IV. ÚS 2484/16 a
II. ÚS 3671/16 ). Stěžovatelé i nadále volí postup, který nesplňuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byli soudem mnohokrát poučeni o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelů, aby vady odstranili, resp. aby další jejich podání již tyto vady neobsahovalo. Přístup stěžovatelů tak nesvědčí o jejich pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže stěžovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Stejně jako ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 240/17 se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2018
David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj