Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Langera, zastoupeného JUDr. Michalem Hudečkem, advokátem se sídlem Krapkova 38, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2017, č. j. 20 Cm 140/2017-38, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2018, č. j. 7 Cmo 220/2018-74, za účasti Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a 1) SELMA a.s., se sídlem Na Hranici 4039/8, Jihlava, 2) Maso-Uzenářství VYSOČINA, s.r.o., se sídlem Vrahovická 421/123, Prostějov, a 3) Oldřicha Spáčila, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Usnesením ze dne 20. 11. 2017, č. j. 20 Cm 140/2017-38, rozhodl krajský soud v řízení o zaplacení směnečné sumy 1 952 795 Kč s postižními právy tak, že pro chybějící odůvodnění odmítl námitky stěžovatele (jako žalovaného) proti směnečnému platebnímu rozkazu krajského soudu ze dne 19. 10. 2017, č. j. 20 Cm 140/2017-24. Dále rozhodl, že žalobkyně a stěžovatel nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení o námitkách.
3. Dle krajského soudu stěžovatel ve svých včas podaných námitkách neuvedl žádné konkrétní důvody, jimiž by se vydanému směnečnému platebnímu rozkazu nebo žalované směnce bránil, když pouze konstatoval, že nesouhlasí s výší směnečné sumy a že dle evidence je suma nižší. Krajský soud dospěl k závěru, že takováto námitka je zcela neurčitá, a tedy neprojednatelná, neboť stěžovatel netvrdil žádné skutečnosti, prostřednictvím kterých by tuto svou námitku vymezil, přičemž z námitek není zřejmé, jaká má být správná výše žalované směnečné sumy, tedy v jaké části je zpochybňována povinnost vyplývající ze směnky, a co má být předmětem námitkového řízení.
4. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 14. 11. 2018, č. j. 7 Cmo 220/2018-74, bylo usnesení krajského soudu potvrzeno a bylo rozhodnuto, že žalobkyně a stěžovatel nemají vzájemně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
5. Vrchní soud uvedl, že stěžovatelem formulovaná námitka nemůže obstát, neboť z ní nevyplývá, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a zda je předmětem námitkového řízení celý směnečný peníz nebo nějaká jiná neznámá částka. Ztotožnil se tak s názorem krajského soudu, že námitka stěžovatele je neurčitá a neprojednatelná.
7. Stěžovatel tvrdí, že námitky podal v rozsahu, který byl v jeho pozici jediný možný. Jako ručitel věděl, že žalovaná a směnečným platebním rozkazem přiznaná částka neodpovídá realitě, neměl však možnost uvést bližší údaje. Ohledně dalších podrobností a důkazů použil odkaz na evidenci vedlejšího účastníka č. 2, který se nacházel v insolvenčním řízení a účetní evidenci tak měl mít k dispozici insolvenční správce. Zhodnocení námitek obecnými soudy proto stěžovatel považuje za neopodstatněně extenzivní a přístup soudů vnímá jako ryze formalistický. Poukazuje na to, že ve lhůtě určené k podání námitek nebyl schopen sám zjistit (a již vůbec ne doložit) skutečnou výši dlužné směnečné sumy, soudům tedy sdělil toliko princip své obrany a nabídl jim cesty vedoucí k objektivním zjištěním. Soudy však neposkytly ochranu jeho právům a zavázaly jej tak k platbě horentní sumy, která se ovšem dle jeho informací nezakládá na realitě.
10. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska námitek uplatněných stěžovatelem v ústavní stížnosti, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
11. V ústavní stížnosti stěžovatel vyjadřuje svůj nesouhlas se závěry obecných soudů a nepřípustně očekává, že Ústavní soud je opětovně podrobí dalšímu instančnímu přezkumu. Stěžovatel však měl možnost uplatnit prostředky k obraně svého práva a skutečnost, že soudy dospěly k rozhodnutí, se kterým se neztotožňuje, sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti nezakládá. Přesvědčení stěžovatele o pochybeních obecných soudů přitom Ústavní soud nesdílí.
12. Dle § 175 odst. 1 o. s. ř. platí, že předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Z § 175 odst. 3 o. s. ř. pak vyplývá, že pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne.
13. Z vyžádaného spisu krajského soudu Ústavní soud ověřil, že námitky stěžovatele skutečně spočívaly toliko v konstatování, že nesouhlasí s výší směnečné sumy a že dle evidence je suma nižší, bez toho aniž by byly jakkoliv blíže rozvedeny či konkretizovány. Z naznačené rekapitulace ústavní stížností napadených rozhodnutí je současně zřejmé, že soudy formulovaly srozumitelné a přiléhavé důvody, které je vedly k závěru, že námitky stěžovatele jsou neurčité a neprojednatelné. Argumentaci způsobilou zpochybnit tento závěr stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí. Odmítnutí námitek stěžovatele obecnými soudy přitom Ústavní soud nepovažuje za svévolné, ani v něm nespatřuje projev libovůle či přepjatého formalismu. Přestože stěžovatel s napadenými rozhodnutími nesouhlasí, z pohledu přezkumu, ke kterému je Ústavní soud povolán, je lze vnímat jako ústavně konformní a jejich další přehodnocování tak Ústavnímu soudu nepřísluší.
14. Vzhledem k tomu, že k pochybení, které by bylo třeba posoudit jako porušení základních práv stěžovatele a pro které by bylo nezbytné přistoupit ke kasaci napadených rozhodnutí, nedošlo, postupoval Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. května 2019
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu