Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. S., zastoupeného Mgr. Janem Pořízkem, advokátem sídlem Kováků 554/24, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 69 Co 396/2023-431 ze dne 31. 1. 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a) Z. S., b) nezletilého M. S. a c) nezletilé L. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 8 ("obvodní soud") rozsudkem č. j. 0 P 279/2022-325 ze dne 14. 8. 2023 svěřil nezletilé vedlejší účastníky M. a L. do střídavé péče stěžovatele a vedlejší účastnice a) ("matka") a upravil způsob jejich předávání a péči během prázdnin a svátků (výrok I). Dále rozhodl o výživném (výroky II až V), zastavil řízení o úpravě styku (výrok VI) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VII).
2. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze ("odvolací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku I tak, že v péči každého z rodičů budou děti vždy od pondělí do následujícího pondělí, jinak jej v tomto výroku a výroku VI potvrdil (výrok I). Ve výrocích o výživném a o nákladech řízení odvolací soud rozsudek obvodního zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok II).
3. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku odvolacího soudu; tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Dále namítá porušení čl. 4 Ústavy České republiky ("Ústava").
4. Podstatu stěžovatelovy argumentace lze shrnout následovně: soudy stanovená rovnoměrná péče o nezletilé má na jejich život a osud negativní dopad. Popisuje, že nezletilí se věnují sportovnímu lezení, v němž dosahují mimořádných výsledků - zejména nezletilý M. Soudy řádně nezkoumaly schopnost a ochotu rodičů vytvořit pro nezletilé odpovídající podmínky, za nichž se mohou tomuto sportu náležitě věnovat. V rámci péče matky se nezletilí sportovní přípravě mimo stěžovatelem zajištěný trénink nevěnují.
Nezájem matky o sportovní činnost nezletilých dokládal stěžovatel také vyjádřeními trenérů. Soudy nezjišťovaly, jak sportovní příprava nezletilých probíhá a zda bude zajištěna v případě rovnoměrné střídavé péče. V této souvislosti stěžovatel navrhoval znalecký posudek znalce z oboru psychologie, který nebyl proveden. Odvolací soud nevzal v úvahu přání nezletilých a vágním odkazem na obsah spisu uzavřel, že nezletilí chtějí trávit čas s oběma rodiči; dále ignoroval faktickou péči o nezletilé před zahájením soudního řízení i v jeho průběhu a nezohlednil lživá tvrzení stěžovatelky.
V rozhodnutí odvolací soud nezmínil stěžovatelem vytvořený deník, v němž mapoval péči matky. Návrh stěžovatele na nerovnoměrnou střídavou péči později podpořil i opatrovník.
5. Nejprve Ústavní soud zkoumal podmínky řízení (viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost byla podána oprávněným a řádně zastoupeným stěžovatelem včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Proti výroku II napadeného rozsudku, jímž odvolací soud zrušil část rozsudku obvodního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, je ústavní stížnost nepřípustná, protože v tomto rozsahu řízení nadále probíhá a není pravomocně skončeno. Ve zbývající části je ústavní stížnost přípustná, avšak je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Úprava péče o dítě je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy, a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci. Ústavní soud se proto zaměřuje na zjištění, zda obecné soudy zohlednily všechny okolnosti daného případu a z nich vyplývající zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, který musí být vždy prioritním hlediskem, zda v tomto smyslu rozhodly o konkrétní podobě nejvhodnějšího uspořádání vztahu mezi rodiči a dětmi, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení řádně a dostatečně odůvodněna [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2943/14
ze dne 16. 6. 2015 (N 110/77 SbNU 607)].
7. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu je v souladu s jeho ustálenou judikaturou (výslovně jsou v něm citovány a zohledněny jeho nálezy). Stěžovatel svoji argumentaci staví na specifičnosti sportovní přípravy nezletilých a tvrzené neschopnosti matky ji v dostatečném rozsahu zajistit. Podle Ústavního soudu odvolací soud řádně odůvodnil, že nezletilé děti mají právo na rovnoměrnou péči obou rodičů a v řízení nebyla zjištěna žádná významná skutečnost, která by některého z rodičů z péče o nezletilé vylučovala či omezovala. Odvolací soud ani nezjistil, že by matka nebyla schopna zajistit péči o nezletilé, i jde-li o jejich sportovní aktivity.
8. Ani Ústavnímu soudu není zřejmé, proč by péče matky měla být ve sportovním rozvoji nezletilých zásadní překážkou a jiný názor stěžovatele na tom nic nemění. Ústavní soud nezpochybňuje, že sportovní příprava - je-li vykonávaná na vrcholové úrovni - je časově i finančně náročná a vyžaduje větší míru přizpůsobení rodičů k výchově (což není třeba prokazovat znaleckým posudkem); pro jiné rozložení péče by mohla být faktorem zejména tehdy, bránil-li by ji jeden z rodičů nebo by ji jinak záměrně ztěžoval či omezoval.
O takový případ však nyní nejde; naopak podle zjištění soudů matka nezletilé v jejich sportovní činnosti podporuje. Není v nejlepším zájmu nezletilých dětí v jejich věku připravit je o rovnoměrnou péči a výchovu matky i otce pouze proto, že podle stěžovatele není sportovní příprava nezletilých u matky dostatečně "intenzivní". Ústavní soud mnohokrát judikoval, že být v rovnoměrné péči obou rodičů je zásadně v nejlepším zájmu dítěte. Výchovnou způsobilost nelze posuzovat ani podle aktivity rodiče při tréninku, jak předestírá stěžovatel a což mají prokazovat navržená vyjádření trenérů nezletilých.
9. Rovnoměrná péče nevylučuje, že by se stěžovatel nemohl věnovat sportovní přípravě nezletilých i mimo stanovený rozsah péče, budou-li o to mít zájem; ostatně sama matka takovou možnost připustila. Nezletilý M. je již navíc ve věku, kdy je schopen sám svědomitě dodržovat (za pomocí obou rodičů) potřebný sportovní (tréninkový) režim.
10. Ústavní soud neshledal nic protiústavního ani ve způsobu, jakým odvolací soud vyhodnotil přání nezletilých. Vyšel z toho, že nezletilí se v průběhu řízení vyjádřili, že mají stejně rádi oba rodiče a s oběma rádi tráví čas a nepřejí si být rozděleni (viz např. shrnutí pohovoru s nimi v bodu 19 rozsudku obvodního soudu). Nevyjádřili se tedy v tom smyslu, že by jim rovnoměrná střídavá péče nevyhovovala.
11. Rozhodnutí obecných soudů o úpravě výchovných poměrů rodičů k nezletilým dětem nemají navíc povahu rozhodnutí "absolutně konečných" a nezměnitelných. V případě podstatné změny poměrů bude možné péči o nezletilé upravit s ohledem na jejich přání a nejlepší zájem jinak (viz § 909 občanského zákoníku).
12. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. května 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu