Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 159/2023-46 ze dne 7. března 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti shora uvedenému rozsudku Nejvyššího správního soudu datovanou dnem 9. května 2024, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 13. května 2024. Tato ústavní stížnost byla podána jako blanketní, neobsahovala žádnou právní argumentaci. Stěžovatelka pouze uvedla, že požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta, a požádala o stanovení lhůty k odstranění vad do té doby, než Česká advokátní komora rozhodne o její žádosti o určení advokáta.
2. Ústavní soud stěžovatelku vyzval k odstranění vady spočívající v chybějícím zastoupení advokátem a k předložení kvalifikovaného, tj. advokátem sepsaného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. K tomu stěžovatelce určil lhůtu v trvání 30 dní. Výzva Ústavního soudu byla stěžovatelce doručena dne 18. května 2024. Lhůta tak uplynula dne 17. června 2024.
3. Podáním, datovaným dne 17. června 2024, jež bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 18. června 2024, stěžovatelka informovala, že její žádosti o určení advokáta Českou advokátní komorou nebylo vyhověno. Stěžovatelka zároveň uvedla, že proti rozhodnutí České advokátní komory podala správní žalobu k Městskému soudu v Praze a požádala o prodloužení lhůty do rozhodnutí o této správní žalobě.
4. K dalšímu prodloužení lhůty však Ústavní soud neshledal důvod. Ústavnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatelka opakovaně podává ústavní stížnost, aniž by byla zastoupena advokátem. Podmínka povinného zastoupení advokátem je stěžovatelce nepochybně známa, o čemž svědčí již její formulace uvedená v ústavní stížnosti, v níž přímo požádala o stanovení lhůty k odstranění vad.
5. Zároveň platí, že podmínka povinného zastoupení advokátem musí být splněna již při podání ústavní stížnosti. Samotnou dvouměsíční lhůtu k podání ústavní stížnosti pokládá Ústavní soud za dostatečnou pro zajištění advokátního zastoupení i sepsání kvalifikovaného podání.
6. Vyzval-li Ústavní soud stěžovatelku k odstranění vady, poskytl jí tak již druhou šanci ke splnění povinnosti. Lhůta 30 dní byla přitom dostatečná, aby si stěžovatelka mohla právní zastoupení opatřit i jiným způsobem než prostřednictvím žádosti o určení advokáta. Ostatně stěžovatelka podle správní žaloby, jež Ústavnímu soudu zaslala, rozhodnutí České advokátní komory ze dne 30. dubna 2024 obdržela již dne 5. června 2024.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost stěžovatelky podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatelka neodstranila ve lhůtě jí k tomu určené vady podaného návrhu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. června 2024
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka