Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ladislava Čejky, zastoupeného Mgr. Vladimírem Nožkou, advokátem sídlem 28. října 200, Lanškroun, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 2/2024-63 ze dne 26. 2. 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městské části Praha 11, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím soud porušil jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Obvodní soud pro Prahu 4 ("exekuční soud") dne 22. 3. 2023 pověřil příslušného soudního exekutora vedením exekuce proti vedlejší účastnici, a to na základě rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 A 136/2021-48. Vedlejší účastnice podáním navrhla zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu z důvodu, že oprávněný stěžovatel svou nečinností zmařil dobrovolné uspokojení pohledávky, a podání exekučního návrhu proto bylo zjevně šikanózní.
3. Exekuční soud usnesením č. j. 67 EXE 659/2023-25 ze dne 23. 8. 2023 exekuci zastavil a oprávněnému stěžovateli uložil povinnost uhradit jednak povinné náklady řízení o zastavení exekuce ve výši 300 Kč, jednak náklady exekuce ve výši 6 655 Kč. Dospěl k následujícím závěrům:
Předmětem exekučního řízení je částka 3 000 Kč. Vedlejší účastnice výzvou ze dne 20. 2. 2023 žádala oprávněného stěžovatele o sdělení platebních údajů pro zaslání částky 3 000 Kč a částky 1 650 Kč (jiná částka týkající se daňové exekuce) s tím, že pokud si přeje zaslat na adresu svého trvalého pobytu, stačí to oznámit povinné vedlejší účastnici telefonicky; neobdrží-li povinná odpověď, dlužnou částku odešle 20. 3. 2023. Tato výzva se povinné vedlejší účastnici vrátila 23. 3. 2023 jako nedoručená, přestože na doručence bylo vyplněno převzetí výzvy dne 6.
3. 2023 a hůlkovým písmem jméno a příjmení oprávněného, ale jeho podpis chybí. Dne 23. 3. 2023 povinná prostřednictvím České pošty částku 4 650 Kč uhradila, avšak dne 28. 3. 2023 jí byla vrácena. Podle exekučního soudu bylo prokázané, že si oprávněný stěžovatel byl vědom, jaké věci se formálně nedoručená výzva ze dne 20. 2. 2023 týká, její převzetí ovšem zmařil. Stěžovatel se s výzvou mohl seznámit od 23. 2. 2023 a v souladu s ní mohl poskytnout povinné platební údaje, případně se domluvit na jiném postupu, namísto podání návrhu na zahájení exekuce.
Ze spisového materiálu vyplývá, že stěžovatel zásilky povinné nepřebírá, zatímco zásilky soudního exekutora ano. Vzhledem k postoji stěžovatele vůči povinné je zřejmé, že jeho snahou je vymáhat svou pohledávku prostřednictvím exekučního řízení za každou cenu. Oprávněný zneužívá právo na exekuční výkon rozhodnutí a jeho exekuční návrh je šikanózní.
4. Městský soud v Praze (odvolací soud) ústavní stížností napadeným usnesením prvostupňové rozhodnutí exekučního soudu potvrdil a stěžovateli uložil povinnost zaplatit povinné 100 Kč jako náhradu nákladů odvolacího řízení.
5. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel namítá, že povinná vedlejší účastnice v době nabytí právní moci exekučního titulu číslo účtu stěžovatele prokazatelně znala. Exekučním titulem je rozsudek, kterým byl zrušen exekuční příkaz povinné, jímž povinná nařídila daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu stěžovatele pro vymožení pokuty 150 Kč, nákladů nalézacího řízení a exekučních nákladů. Za takové situace po stěžovatelovi spravedlivě nelze požadovat náhradu nákladů exekuce.
Vedlejší účastnice součinnost stěžovatele nepotřebovala, protože číslo bankovního účtu znala a mohla dluh plnit. Povinná měla plnit bez součinnosti stěžovatele, který neměl povinnost sdělovat jí číslo účtu. Je absurdní, že povinná po zrušení původního exekučního titulu vrátila stěžovateli na jeho bankovní účet původně strženou částku, avšak pro účely zaplacení nákladů soudního řízení následně tvrdila, že číslo účtu nezná. Odvolací soud se dále dostatečně nezabýval námitkou stěžovatele, že výzva povinné ze dne 20.
2. 2023 mu nebyla řádně doručena. Zásilka stěžovateli nebyla doručena, neboť nebyl řádně vyzván k vyzvednutí zásilky (z výzvy nebyl zřejmý odesílatel, nebylo k ní přiloženo poučení o fikci doručení a obsahovala chybné poučení o konci úložní doby). Z důvodu chybného uložení delšího než 10 dnů bylo stěžovateli při vyplňování údajů na dodejce oznámeno, že mu zásilka již nemůže být vydána, a proto dodejku nepodepisoval. Zásilka byla veřejnoprávní povahy, a dopis soukromoprávní povahy proto nemohla obsahovat; stěžovatel důvodně předpokládal, že tomu tak není.
Podle stěžovatele soud porušil jeho právo na spravedlivý proces natolik významně, že věc dosahuje ústavněprávní roviny.
6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel jsou řádně zastoupen advokátem.
7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
8. Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud mimo jiné konstantně přihlíží k intenzitě případných zásahů do základních práv stěžovatelů. Ústavní soud proto obvykle odmítá ústavní stížnosti ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu, jimiž se rozumí ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou nízké. Činí tak z důvodu zanedbatelnosti případného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, který již z kvalitativního hlediska obecně není schopen založit porušení základních práv a svobod [viz např. usnesení III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. V případě bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení (viz např. usnesení I. ÚS 2723/19 ze dne 11. 9. 2019).
9. Rozhoduje-li tedy Ústavní soud o částce bagatelní, předpokládá se, že ani případná nezákonnost rozhodnutí nebude mít za následek porušení základního práva, ledaže by byly účastníku řízení odepřeny samotný přístup k soudu či možnost v řízení jednat, nebo by rozhodnutí vydané v tomto řízení bylo nepřezkoumatelné [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 2477/12 ze dne 21. 1. 2013 (N 16/68 SbNU 223)]. Meritorní posouzení tzv. bagatelní věci pak Ústavní soud přehodnocuje zpravidla jen v případech, kdy je stěžovatelem tvrzené nesprávné posouzení sporné otázky výsledkem ustálené či naopak nejednotné rozhodovací praxe obecných soudů, která brání tomu, aby bylo podústavní právo vyloženo a aplikováno ústavně konformním způsobem bez zásahu Ústavního soudu [nález sp. zn. II. ÚS 2460/17 ze dne 19. 3. 2018 (N 53/88 SbNU 699)].
10. Ve věci stěžovatele jde o náklady exekučního řízení a odvolacího řízení v celkové výši 7 055 Kč. Uvedená částka je zjevně bagatelní a stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí žádnou kvalifikovanou argumentaci, jež by měla potenciál prolomit pravidlo zdrženlivého přístupu Ústavního soudu ve věcech bagatelního významu. Závěr obecných soudů o šikanózní povaze návrhu stěžovatele není ani svévolný, ani nepřezkoumatelný.
11. Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. června 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu