Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 11. října 2007 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. H., zastoupené JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem se sídlem Orlí 18, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2007, sp. zn. 70 Nt 1752/2007, za účasti Policie ČR, Městské ředitelství Brno, SKPV, odbor hospodářské kriminality jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka v ústavní stížnosti poté, co zrekapitulovala sled událostí vedoucích k uložení pořádkové pokuty, namítá, že jak ze strany městského soudu, tak ze strany policejního orgánu došlo k porušení jejích základních práv, když i přes skutečnost, že policejnímu orgánu poskytla všechny jí známé informace a skutečnosti vedoucí k prověření trestního oznámení A. H., bylo policejním orgánem dle § 66 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o uložení pořádkové pokuty, což bylo následně městským soudem v napadeném usnesení shledáno jako procesně správné. Stěžovatelka má však, s odkazem na nález Ústavního soudu ze 21. 6. 2001, sp. zn. III. ÚS 766/2000
(publ. ve Sb. n. u. sv. 22, nález č. 94), za to, že k aplikaci ust. § 66 odst. 1 tr. řádu musí být porušení zde stanovených podmínek jednoznačně a nepochybně prokázáno a pouze v takovém případě může policejní orgán uvažovat o použití sankce. Tento předpoklad však dle názoru stěžovatelky v jejím případě splněn nebyl, neboť porušení podmínek v předmětné věci nelze mít za jednoznačné a nepochybné, když z jednání a přípisu ze dne 16. 1. 2007 je zřejmé, že stěžovatelkou nebyl požadavek policejního orgánu o vydání účetnictví Družstva Fišova 1a (dále jen "Družstvo") za období 2003 až 2005 odmítnut, ale naopak byl sdělen důvod, proč není možné výzvě vyhovět.
Dále uvedla, že po osobě, která nemá věc požadovanou k vydání k dispozici přitom nelze ani pod sankcí pořádkové pokuty vynucovat její vydání, neboť je zřejmé, že tato nemůže z objektivních důvodů výzvu splnit. Pokud jí i přesto byla uložena pořádková pokuta, bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Stěžovatelka je rovněž toho názoru, že vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci vystupovala jako osoba, která byla oznamovatelkou A. H. obviněna a policejním orgánem byla následně vyzvána k vydání důkazů s cílem vyvrátit nebo potvrdit podezření ze spáchání trestného činu, lze v postupu policejního orgánu spatřovat vynucování součinnosti stěžovatelky při opatřování důkazů proti ní samé, a tedy k možnému sebeobviňování v trestním řízení, v čemž rovněž spatřuje porušení svých základních práv.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud svým nálezem v záhlaví citované rozhodnutí zrušil. Na základě výzvy Ústavního soudu se k podané ústavní stížnosti vyjádřil vedlejší účastník řízení, Policie ČR, Městské ředitelství Brno, SKPV, odbor hospodářské kriminality, zastoupený por. Mgr.
I. R. Ve svém vyjádření uvedl, že na stěžovatelku není podáno žádné trestní oznámení a stejně tak není ani v postavení podezřelé. V případě předmětné věci trestního oznámení A. H. pro podezření ze špatného hospodaření s finančními prostředky Družstva byly policejním orgánem zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestných činů porušování povinností při správě cizího majetku dle § 255 tr. zák. a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 125 tr. zák., kterých se mohl dopustit bývalý předseda Družstva Ing. P. K., a to v období výkonu funkce předsedy družstva, kterou vykonával na základě plné moci za svoji manželku MVDr. J. K.
Dále uvedl, že policejním orgánem požadované vydání účetnictví Družstva se vztahuje ke shora uvedenému období, je důležité k prověření shora uvedených trestných činů a má sloužit pro posouzení skutečného stavu věci za období předsednictví MVDr. J. K., resp. Ing. P. K., nikoliv pro posouzení případného oznámení na stěžovatelku, která byla do funkce předsedkyně družstva zvolena až dne 15. 9. 2005. Stěžovatelka se k tomuto vyjádření ve lhůtě jí poskytnuté soudcem zpravodajem nevyjádřila.
Dne 24. 11. 2006 se stěžovatelka po předchozím předvolání dostavila k policejnímu orgánu k podání vysvětlení, a to v souvislosti s trestním řízením vedeným proti osobě bývalého předsedy družstva Ing. P. K. pro podezření ze spáchání trestných činů porušování povinností při správě cizího majetku dle § 255 tr. zák. a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 125 tr. zák. Jak vyplývá z úředního záznamu o tomto podaném vysvětlení (č.l. 31 spisu), stěžovatelka zde uvedla, že "(...) ode dne 15.
9. 2005 dosud jsem předsedkyní bytového družstva Fišova 1a. Jako předsedkyně jsem přebírala doklady a účetní závěrky od roku 2000 (...). Fyzické převzetí účetnictví jsem písemně nepotvrzovala. (...) Dodávám, že paní A. H. měla tyto účetní doklady družstva nejméně tři týdny, než jsem si je vyzvedla." Ve stejný den (24. 11. 2006) byla stěžovatelka policejním orgánem vyzvána k vydání věci, a to kompletního účetnictví Družstva za období od roku 2003 až do roku 2005. Ve výzvě byl stanoven termín pro vydání věci (1.
12. 2006) a obsahovala též upozornění o možnosti uložení pořádkové pokuty až do výše 50.000,- Kč pro případ, že výzvy neuposlechne, případně na možnost odnětí požadovaných věcí (§ 79 tr. řádu). Uvedenou výzvu si stěžovatelka téhož dne osobně převzala.
Na tuto výzvu stěžovatelka reagovala přípisem, který byl policejnímu orgánu doručen dne 5. 12. 2006 a ve kterém žádala o posunutí termínu z důvodu schůze Družstva konané dne 11. 12. 2006, kde se bude hospodaření Družstva projednávat.
V úředním záznamu ze dne 12. 12. 2006 (č. l. 33 spisu), kdy se stěžovatelka dostavila k policejnímu orgánu k doplnění podaného vysvětlení, je uvedeno, že na schůzi Družstva ze dne 11. 12. 2006 "(...) byly předloženy veškeré účetní doklady k nahlédnutí družstevníkům, které jsou předmětem tohoto trestního oznámení. (...) Výsledkem této schůze bylo, že účetnictví bylo vedeno zcela v souladu se zákonem." Na závěr stěžovatelka reagovala na výzvu policejního orgánu k vydání požadovaného účetnictví, "(...) pokud předložím (požadované) doklady, tyto nejdříve nechám zkontrolovat nezávislým auditorem." Dne 18.
12. 2006 pak byly policejnímu orgánu doručeny podklady vztahující se k průběhu dané členské schůze Družstva, kde v dokumentu nazvaném "Zpráva předsedkyně družstva o trestním oznámení paní H. na statutární orgány" (č.l. 56 spisu) stěžovatelka uvedla, že "(...) s ohledem na tuto skutečnost předsedkyně družstva předkládá veškeré účetnictví k přezkoumání členské schůzi, aby se jednotliví členové mohli s jejím obsahem seznámit."
Dne 9. 1. 2007 (úřední záznamy na č.l. 38 - 41 spisu) se k podání vysvětlení dostavili Ing. P. K. a následně MVDr. J. K. Oba potvrdili, že "fyzicky je účetní dokumentace, co jeden rok, tak jeden šanon, cca 100 listů, což jsou pokladní doklady, bankovní výpisy, faktury, které má v současné době nová předsedkyně družstva, pí. P. H.", resp. "(...) Toto účetnictví bylo řádně předáno nové předsedkyni družstva." Téhož dne byla stěžovatelka policejním orgánem telefonicky urgována k vydání předmětného účetnictví, kdy mu bylo stěžovatelkou sděleno, že po poradě se svým právním zástupcem sdělí do 12. 1. 2007 termín předání tohoto účetnictví (úřední záznam na č.l. 42 spisu).
Dne 19. 1. 2007 bylo policejnímu orgánu doručeno sdělení právního zástupce stěžovatelky, JUDr. S. Keršnera (č.l. 58 - 59 spisu), který mimo jiné uvedl, že účetnictví, které je po stěžovatelce žádáno, "(...) není kompletní, neboť jeho značnou část má stále k dispozici paní H."
Po telefonické urgenci paní H. ze dne 19. 1. 2007, kdy uvedla, že požadované účetnictví v držení nemá, byla stěžovatelka dne 22. 2. 2007 opětovně telefonicky vyzvána k vydání požadovaného účetnictví Družstva. Stěžovatelka, dle úředního záznamu (č.l. 44), policejnímu orgánu na otázku, zda skutečně hodlá účetnictví vydat, sdělila, že se poradí se svým právním zástupcem a ozve se po 5. 3. 2007, neboť je nemocná.
Dne 13. 3. 2007 pak policejní orgán Policie ČR, Městské ředitelství Brno, SKPV, odbor hospodářské kriminality, vydal usnesení, č.j. MRBM-17574/TČ-02-2006, na jehož základě byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta ve výši 5.000,- Kč. V odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo mimo jiné uvedeno, že i přes skutečnost, že byla stěžovatelka upozorněna na následky nevyhovění výzvě a i přes opakované telefonické urgence, stěžovatelka do dnešního dne bez dostatečné omluvy výzvě nevyhověla.
Proti uvedenému rozhodnutí podala stěžovatelka dne 19. 3. 2007 stížnost, v rámci které uvedla, že dne 16. 1. 2007 přípisem policejnímu orgánu sdělila, že požadované účetnictví Družstva za období 2003 až 2005 nemá v dispozici kompletní, a proto jej ani nemohla na výzvu policejního orgánu předložit. O podané stížnosti rozhodl Městský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením tak, že ji jako zcela nedůvodnou zamítl. V odůvodnění tohoto rozhodnutí soud konstatoval, že námitka stěžovatelky, že požadavek policejního orgánu nebyl odmítnut, ale naopak mu byl sdělen důvod, proč jí nemůže vyhovět, nemůže v žádném případě obstát.
"Ze spisového materiálu se pak jednoznačně podává, že stěžovatelka byla i po této lhůtě několikrát osobně či telefonicky urgována, přičemž policejnímu orgánu skutečnost, že jej nemá k dispozici kompletní nesdělila. (...) Uváděla, že pokud jej předloží, nechá jej nejdříve překontrolovat auditorem či až po poradě se svým právním zástupcem sdělí termín jeho předání. (...) Námitku, že účetnictví nemá stěžovatelka kompletní u sebe, uplatnila až dne 16. 1. 2007, tedy měsíc a půl poté, co jí uplynula lhůta k jeho vydání.
K tomu lze uvést, že (...) pokud by bylo pravdou (neboť pozdější tvrzení stěžovatelky se soudu jeví jako účelové), že požadované účetnictví nemá k dispozici kompletní, měla ve stanoveném termínu vydat policejnímu orgánu alespoň tu jeho část, kterou měla k dispozici a sdělit mu, kde se další část účetnictví nachází." (str. 2 usnesení).
Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, resp. že nedošlo k tvrzenému zásahu do základních práv stěžovatelky.
Ohledně argumentace stěžovatelky o porušení jejích základních práv spočívajících v tom, že v jejím případě nebyl splněn požadavek, kdy k aplikaci ust. § 66 odst. 1 tr. řádu musí být porušení zde stanovených podmínek jednoznačně a nepochybně prokázáno a pouze v takovém případě může policejní orgán uvažovat o použití sankce, se Ústavní soud se stěžovatelkou neztotožňuje, neboť takový zásah neshledal. Odkaz stěžovatelky na nález Ústavního soudu ze 21. 6. 2001, sp. zn. III. ÚS 766/2000
(publ. ve Sb. n. u. sv. 22, nález č. 94), považuje Ústavní soud za nepřípadný, neboť v tehdy posuzovaném případě byl stěžovatel jednak v postavení obviněného, a jednak bezprostředně po výzvě policejního orgánu reagoval, že požadovanou věc nemá v dispozici a současně označil osobu, která ji u sebe má. Přesto byla stěžovateli uložena pořádková pokuta. V citovaném nálezu Ústavní soud mimojiné konstatoval, že "porušení stanovených podmínek (v daném případě výzva vyšetřovatelky k vydání věci a následné neuposlechnutí příkazu nebo nevyhovění výzvě) musí být ovšem nepochybně a jednoznačně prokázáno a pouze v takovém případě může příslušný orgán uvažovat o užití sankcí (pořádkové pokuty) a jedině za takto bezpečně zjištěných podmínek (prokazatelně existujících) může zákonem stanovenou sankci použít." Ústavní soud má však za to, že v případě stěžovatelky lze mít porušení podmínek stanovených v § 66 odst. 1 tr.
řádu za jednoznačně a nepochybně prokázané. Jak již bylo konstatováno výše, stěžovatelka na opakované výzvy a urgence ze strany policejního orgánu reagovala způsobem, kdy nejdříve prodlužovala termín vydání účetnictví s poukazem na potřebu kontroly auditorem či porady se svým právním zástupcem. Následně s odstupem měsíce a půl předložila nové, se skutečnostmi a obsahem vyjádření založených ve spisu rozporné tvrzení, že jej u sebe nemá kompletní. Tímto svým jednáním dala stěžovatelka dle názoru Ústavního soudu jednoznačně najevo, že výzvě policejního orgánu odmítá vyhovět, neboť v opačném případě stěžovatelka mohla alespoň, jak již uvedl městský soud, v souladu se svým tvrzením policejnímu orgánu předložit tu nekompletní část požadovaného účetnictví, kterou v dispozici měla.
Pokud tedy městský soud v ústavní stížností napadeném usnesení neshledal nezákonným postup policejního orgánu, který byl po dřívějších neúspěšných pokusech nucen si splnění povinnosti stěžovatelky předložit požadované účetnictví Družstva vynutit cestou aplikace § 66 odst. 1 tr. řádu, Ústavní soud v daném případě neshledal, že by napadené rozhodnutí vybočilo z ústavněprávního rámce, resp. že by došlo k porušení ústavněprávních kautel obsažených v trestněprávních předpisech a postupu městského soudu tedy nelze z ústavního pohledu nic vytknout.
Ani s další námitkou stěžovatelky ohledně porušení jejích základních práv spočívající v postupu policejního orgánu, v němž lze spatřovat vynucování součinnosti stěžovatelky při opatřování důkazů proti ní samé, a tedy k možnému sebeobviňování v trestním řízení, se Ústavní soud neztotožňuje. Ústavní soud konstatuje, že obsahem a jádrem ústavní stížnosti bylo právě řízení o uložení pořádkové pokuty, a proto úvahami či námitkami stěžovatelky o povinnosti vydat v trestním řízení materiály, které by mohly vést k jejímu možnému sebeobvinění se nezabýval, když tato problematika se týká již samotného trestního řízení a dokazování v něm vedeného.
Nicméně Ústavní soud považuje za vhodné dodat, že, jak vyplývá i z vyjádření vedlejšího účastníka řízení k ústavní stížnosti, policejním orgánem požadované vydání účetnictví Družstva je důležité k prověření shora uvedených trestných činů a má sloužit pro posouzení skutečného stavu věci za období předsednictví MVDr. J. K., resp. Ing. P. K., nikoliv pro posouzení případného oznámení na stěžovatelku, na kterou ani není podáno trestní oznámení, ani není v postavení podezřelé. Navíc, jak Ústavní soud již dříve judikoval, donucování ke splnění povinnosti věc předložit cestou aplikace ust.
§ 66 tr. řádu je ústavní, jestliže se týká jiné osoby než obviněného, zavázané povinností věc doličnou předložit (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 29/2000 , publ. ve Sb. n. u., sv. 21, nález č. 32, nebo nález sp. zn. II. ÚS 255/05 , publ. ve Sb. n. u., sv. 37, nález č. 128).
Z výše uvedeného je zřejmé, že nelze přisvědčit tvrzení stěžovatelky o zásahu do jejích základních práv, a proto podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. října 2007
Ivana Janů předsedkyně senátu