Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 18. května 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D. ve věci ústavní stížnosti L. B., proti postupu Okresního soudu v Nymburce ve věci sp. zn. 1 E 507/2003, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :
Dne 9. 3. 2004 obdržel Ústavní soud podání stěžovatele, v němž brojí proti postupu Okresního soudu v Nymburce, který údajně svým liknavým jednáním způsobil, že Česká správa sociálního zabezpečení provádí srážkami z invalidního důchodu stěžovatele exekuci, přestože exekuční titul podle stěžovatele nenabyl právní moci. Stěžovatel Ústavnímu soudu navrhl, aby konstatoval porušení čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a dále navrhl "odebrání - odejmutí licence na výkon povolání a funkce uvedeným soudcům a advokátům dle příslušného zákona".
Vzhledem k tomu, že toto podání vykazovalo formální a materiální vady, pro něž nebylo projednatelné jako ústavní stížnost, vyzval Ústavní soud dopisem ze dne 15. 3. 2004 stěžovatele k jejich odstranění, a to osvědčením právního zastoupení podle ust. § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ústavním soudu") zasláním zvláštní plné moci, a doplněním obsahu ústavní stížnosti tak, aby bylo jasně srozumitelné, do jakého ústavně garantovaného práva mělo být postupem obecného soudu zasaženo, a co stěžovatel ústavní stížností přesně sleduje.
K tomu byla stěžovateli určena lhůta v délce 20 dní ode dne doručení výzvy. Dne 5. 4. 2004 obdržel Ústavní soud dopis stěžovatele, v němž Ústavní soud informuje o svém postupu (žádosti České advokátní komoře, dále jen "ČAK") a tom, že k právnímu zastupování byl ČAK určen Mgr. R. P.,
Dne 7. 4. 2004 bylo Ústavnímu soudu doručeno sdělení Mgr. P., podle něhož byl sice určen ČAK k zastupování stěžovatele, nicméně v jiné právní věci. Na základě dotazu, který Ústavní soud učinil u ČAK dne 13. 4. 2004, bylo Ústavnímu soudu sděleno, že Mgr. R. P. byl stěžovateli určen ČAK k posouzení důvodů ústavní stížnosti, ale v jiné právní věci. Po telefonické dohodě však projevil Mgr. P. ochotu převzít zastoupení také v této právní věci na základě zvláštní plné moci, kterou Ústavnímu soudu zašle.
Vzhledem k tomu vyzval Ústavní soud opakovaně Mgr. P. a též stěžovatele k odstranění vytýkaných vad ústavní stížnosti dopisem ze dne 21. 4. 2004. Přitom určil lhůtu v délce 14 dnů ode dne doručení výzvy s poučením, že v případě neodstranění vad bude ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 23. 4. 2004, Mgr. P. dne 26. 4. 2004. Lhůta určená k odstranění vad ústavní stížnosti proto marně uplynula nejpozději dne 10.
5. 2004, aniž by Ústavní soud obdržel doplnění ústavní stížnosti a aniž by vytýkané vady byly odstraněny. S ohledem na shora uvedené skutečnosti nezbylo soudci zpravodaji, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout.