Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti S. B., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem Žižkova tř. 183/33, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. února 2025 č. j. 7 Co 2112/2024-402 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. října 2024 č. j. 0 P 172/2021-350, 2 P a Nc 203/2024, 2 P a Nc 306/2024, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení a K. B. a nezletilé K. B. jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodoval o styku matky (první vedlejší účastnice) s nezletilou (druhá vedlejší účastnice) a současně o jejím výživném. Běžný styk matky s nezletilou byl již upraven pravomocným rozsudkem ze dne 18. 8. 2023. Naopak o speciálním styku pro období prázdnin a svátků nyní okresní soud rozhodoval poprvé, a to poté, co se na něm rodiče nedokázali dohodnout. Matka podala návrh na úpravu speciálního styku pro období prázdnin a svátků, kterému okresní soud vyhověl (výrok I. napadeného rozsudku). Dále rozhodl, že otec je povinen nezletilou na styk řádně připravit (výrok II.), a že matka je povinna platit výživné ve výši 3 000 Kč (výrok III.). Změnou výživného přitom došlo ke změně dřívějšího pravomocného rozsudku ze dne 18. 8. 2023 v téže věci. Běžný styk, jehož úpravy v neprospěch matky se domáhal stěžovatel, ponechal okresní soud beze změn, a tedy ve znění pravomocného rozsudku ze dne 18. 8. 2023.
2. Krajský soud poté v odvolacím řízení potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích ohledně úpravy speciálního styku o prázdninách a svátcích. Zároveň rozhodl o změně úpravy běžného styku. Doposud měla matka styk s nezletilou stanoven v liché kalendářní týdny od čtvrtka 8:00 hodin do pondělí následujícího týdne v 17:30 hodin. Nově krajský soud prodloužil styk nezletilé s matkou do úterý 8:00 hodin s tím, že předání bude v zájmu předejití konfliktům mezi rodiči probíhat odevzdáním nezletilé do školského zařízení (bod 8 rozsudku krajského soudu). Krajský soud dále zastavil odvolací řízení co se týče výroku o výši výživného, jelikož otec vzal odvolání v tomto rozsahu zpět.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že v posuzované věci došlo k extrémnímu vybočení z rámce řádně vedeného procesu a k porušení jeho základních práv, jakož i k nedostatečnému zohlednění nejlepšího zájmu jeho nezletilé dcery. Stěžovatel je přesvědčen, že okresní ani krajský soud neprovedly řádné dokazování. Některé návrhy stěžovatele na provedení důkazů byly bez adekvátního odůvodnění zamítnuty nebo opomenuty a soudy se nedostatečně zabývaly zprávami ze školy nezletilé. Zásadním pochybením rovněž bylo, že si soudy nevyžádaly aktualizovaný znalecký posudek z oboru dětské psychologie.
Stěžovatel dále namítá, že postupem krajského soudu došlo k porušení principu dvojinstančnosti řízení. Původní návrh matky před soudem prvního stupně se týkal pouze úpravy styku o prázdninách a svátcích. Rozhodnutí krajského soudu o rozšíření běžného styku s matkou tedy bylo překvapivé. Stěžovatel zdůrazňuje, že klíčovým aspektem, který soudy nedostatečně zohlednily, je samotné prožívání situace nezletilou a její negativní postoj k matce. Dále stěžovatel namítá protiústavní narušení rovnosti zbraní, jelikož soudy přikládaly nepřiměřenou váhu tvrzením matky, aniž by byla podložena objektivními důkazy, a naopak tvrzení a důkazy předkládané stěžovatelem nebyly dostatečně zohledněny nebo byly bagatelizovány.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V takovém případě postačí, je-li usnesení Ústavního soudu o odmítnutí stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud se však k námitkám stěžovatele alespoň ve stručnosti vyjádří.
5. Co se týče procesních námitek stěžovatele, ty nevyvolávají žádné pochybnosti o ústavnosti napadených rozhodnutí. Tvrzení, že soudy nevzaly v potaz vyjádření třídní učitelky nezletilé, je nepravdivé - okresní soud jej shrnul v bodě 7 napadeného rozsudku, vycházel z něj, ale dospěl k závěru, že subjektivní hodnocení učitelky o tom, který z rodičů nezletilou více stresuje, není důvodem k dalšímu omezení kontaktu s matkou. Soudy tedy provedly řádné dokazování, stěžovatel ve skutečnosti pouze nesouhlasí s tím, jaké závěry z něj dovodily. Přehodnocování těchto závěrů však není rolí Ústavního soudu.
6. Protiústavní není ani postup, kdy krajský soud sám rozhodl o úpravě běžného styku (doposud upraveného rozhodnutím ze dne 18. 8. 2023). Skutečnost, že matka v řízení před soudem prvního stupně navrhovala pouze úpravu speciálního styku, je irelevantní. Byl to ostatně sám stěžovatel, který již v řízení před okresním soudem navrhl omezení styku nezletilé s matkou, a to právě v reakci na návrh matky na úpravu speciálního styku pro období prázdnin a svátků. Je tedy nepochybné, že běžný styk byl již od řízení u soudu prvního stupně předmětem řízení, a to přímo na základě návrhu otce.
7. Ze zákona ani z ústavního pořádku rovněž neplyne povinnost, aby si obecné soudy při každém novém rozhodnutí o úpravě styku nechaly vyhotovit nový psychologický znalecký posudek, týkající se nezletilého dítěte. Ústavní pořádek neklade žádné konkrétní požadavky na to, jak podrobně má být zkoumán psychologický stav dítěte, o němž je rozhodováno. Z napadených rozhodnutí je přitom zřejmé, že obecné soudy se postojem nezletilé zabývaly, byť neprovedly její účastnický výslech.
8. Zjevně neopodstatněná je i námitka stěžovatele, že soudy protiústavním způsobem porušily rovnost zbraní. To, co stěžovatel označuje za protiústavní nerovnost zbraní, je ve skutečnosti jen projevem volného hodnocení důkazů obecnými soudy - soudy jednoduše různým tvrzením účastníků a svědků přikládaly různou míru relevance dle okolností, což je smyslem soudního rozhodování.
9. Co se týče samotné podstaty napadených rozhodnutí, ani v té Ústavní soud nespatřil žádné ústavněprávní deficity. Není na Ústavním soudu, aby rozhodnutí obecných soudů v rovině skutkové přehodnocoval. Stěžovatel ostatně např. proti konkrétnímu rozvržení speciálního styku, a tedy proti obsahu napadených rozhodnutí, nevznáší žádné konkrétní námitky. Ústavní stížnost je spíše pokračující kritikou matky za její různé údajné prohřešky.
10. Obě napadená rozhodnutí jsou řádně odůvodněna, vycházejí z podrobně zjištěného skutkového stavu a respektují zájmy nezletilé. Alespoň obecně lze uvést, že Ústavní soud se ztotožňuje s obecnými soudy v tom, že v zájmu nezletilé není omezovat kontakt s jedním z rodičů, pokud k tomu nejsou dány zvláštní důvody. Žádné takové prokázány nebyly. Lze navíc připomenout, že péče o nezletilou je nadále časově rozvržena ve prospěch otce. Ústavní stížnost otce tedy ani nesměřuje k rovnoměrnému rozvržení péče, ale k co největšímu omezení styku nezletilé s matkou, pro které však obecné soudy neshledaly důvod.
11. Stěžovatel v ústavní stížnosti na podporu svých tvrzení uvádí, že jde o situaci psychicky vyčerpaného a nešťastného dítěte, a proto má být omezen styk nezletilé s matkou. Jak však obecné soudy odůvodnily, tyto negativní psychické či psychosomatické projevy u nezletilé jsou evidentně především důsledkem konfliktních vztahů mezi oběma rodiči, a nikoli chování výhradně jednoho z nich (bod 15 rozsudku okresního soudu). Je to zejména neschopnost rodičů spolu komunikovat či alespoň se vyvarovat vyhrocených situací, kterými nezletilá nejvíce trpí (bod 23 rozsudku okresního soudu). Situaci oba rodiče nejlépe vyřeší tak, že v zájmu nezletilé upozadí své vlastní konflikty, které se na jejich dceři již velmi významně negativně podepisují (např. bod 22 rozsudku okresního soudu).
12. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. července 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu