Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Karla Tumlíře, zastoupeného JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem Vyšehradská 21, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 3. 2015 č. j. 32 Cdo 3511/2014-932, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2014 č. j. 1 Cmo 345/2013-904 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2013 č. j. 52 Cm 124/2012-856, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Svou ústavní stížností ze dne 23. 4. 2015 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to z důvodu porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že stěžovatel prováděl stavební práce pro UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. (dále jen "banka"), po určité době došlo mezi stěžovatelem a bankou ke sporům při realizaci stavby, následně stěžovatel banku zažaloval o částku ve výši 17.658.000 Kč. Ve více než 20 let trvajícím soudním sporu mezi stěžovatelem a bankou bylo vydáno několik meritorních rozhodnutí, napříč všemi stupni soudních instancí. Stěžovatel se domáhá zrušení napadených rozhodnutí, jimiž došlo k zamítnutí jeho žaloby i odvolání a k odmítnutí jeho dovolání.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti opakuje svou argumentaci z řízení před obecnými soudy a uvádí, že bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, protože mu obecné soudy nevyhověly. Stěžovatel uvádí, že v řízení u Vrchního soudu v Praze nebyl dodržen princip nezávislosti a nepodjatosti soudce, neboť právní zástupkyní banky byla JUDr. Ivana Burešová, manželka současného předsedy (bývalého místopředsedy) Vrchního soudu v Praze, což podle stěžovatele vzbuzuje legitimní pochybnost objektivity rozhodování Vrchního soudu v Praze.
Dále stěžovatel brojí proti tomu, že odůvodnění napadených rozhodnutí je nedostatečné, což zakládá jejich nepřezkoumatelnost, a důkazní řízení mělo být rozsáhlejší. Obecné soudy totiž nepřipustily stěžovatelem navrhované provedení dodatečného znaleckého posudku. Stěžovatel dále spatřuje porušení svých ústavních práv v přepjatém formalismu obecných soudů, neboť jím předložené listiny - harmonogram prací a měsíční zjišťování protokoly posuzovaly vlastním uvážením. Obecné soudy při svém rozhodování porušily podle stěžovatele zákonné předpisy takovým způsobem, že přímo zasáhly do ústavním pořádkem zaručených práv stěžovatele.
4. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem svévole nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz například nálezy sp. zn. III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 150/99 ze dne 20. 1. 2000 či sp. zn. III. ÚS 269/99 ze dne 2. 3. 2000).
5. Stěžovatel brojí proti právním závěrům obecných soudů, které vykládaly podústavní právo. Napadená rozhodnutí jsou dostatečně odůvodněna a Ústavní soud neshledává, že by bylo projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Do závěrů obecných soudů tedy nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat. K argumentům stěžovatele, vyjádřeným v ústavní stížnosti, se již vyjádřily obecné soudy a ve svých odůvodněních se jimi dostatečně vypořádaly. Tvrzení o podjatosti soudců Vrchního soudu též neobstojí, ve věci nerozhodovala žádná osoba spřízněná s JUDr. Ivanou Burešovou a její případná spřízněnost s předsedou soudu, který ve věci nerozhodoval, není nikterak relevantní. Ostatně, jak zjistil z veřejných seznamů Ústavní soud, JUDr. Ivana Burešová ani nikdy nebyla advokátkou, jak tvrdí stěžovatel, ale jen zaměstnankyní banky. V ústavní stížnosti tak Ústavní soud neshledal žádné argumenty, které by věc posunuly do ústavněprávní roviny.
6. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. května 2015
Ludvík David, v. r. předseda senátu