Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Martina Vaďury, zastoupeného JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, sídlem Svatoplukova 519, Veselí nad Moravou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021 č. j. 70 Co 88/2021-19, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se začal Ústavní soud věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje všechny formální náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
K odvolání žalované do nákladů řízení bylo rozhodnuto ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze tak, že se elektronický platební rozkaz ve výroku o nákladech řízení mění v tom smyslu, že se stěžovateli náhrada nákladů nepřiznává. Na nákladech odvolacího řízení byl stěžovatel povinen zaplatit žalované částku 2 238,50 Kč.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že městský soud zasáhl do jeho základních práv, když mu nedal možnost jakkoliv se vyjádřit k odvolání žalované. Stěžovateli bylo dne 2. 3. 2021 doručeno Obvodním soudem pro Prahu 1 odvolání žalované ze dne 1. 3. 2021 proti výroku o náhradě nákladů řízení. Obvodním soudem přitom nebyla stěžovateli stanovena žádná lhůta k vyjádření. Ten dne 16. 3. 2021 zaslal odvolacímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně vyjádření k odvolání. Městský soud v Praze přitom vydal napadené rozhodnutí již dne 18.
3. 2021, tudíž neměl možnost se s vyjádřením stěžovatele seznámit. Stěžovateli tak nebyl obecnými soudy vytvořen dostatečný prostor, aby mohl účinně uplatňovat své argumenty a důkazy. Stěžovatel v ústavní stížnosti přednesl argumenty, pro které má za to, že žalované byla předžalobní výzva řádně doručena. Ve spise obvodního soudu bylo založeno potvrzení o odeslání předžalobní výzvy, přičemž následně nebyl stěžovatel nikdy vyzván k jakémukoliv vysvětlení, zda se jedná o doručenku či jiné potvrzení.
Ústavní soud je toho názoru, že samotná délka lhůty mezi doručením odvolání stěžovateli a rozhodnutím odvolacího soudu byla v projednávaném případě sama o sobě přiměřená a dostatečná. Nicméně jak vyplývá z ústavní stížnosti, Městský soud v Praze se s námitkami stěžovatele fakticky neseznámil, a to i přesto, že tyto byly podány u nalézacího soudu dva dny před samotným rozhodnutím. Tento postup je dle náhledu Ústavního soudu třeba považovat za vadný, a to s přihlédnutím ke stěžovatelem citovaným nálezům Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 828/06 nebo sp. zn. III. ÚS 1378/07
.
Navzdory tomu, že shora uvedené neseznámení se odvolacího soudu s vyjádřením stěžovatele je třeba Městskému soudu v Praze vytknout, není Ústavní soud toho názoru, že by v projednávaném případě došlo k tak zásadnímu zásahu do základních práv a svobod, pro které by bylo třeba zasáhnout do právní moci napadeného rozhodnutí a toto zrušit. Důvody pro tento postup spatřuje Ústavní soud v tom, že se v projednávané věci jedná o náklady řízení, přičemž současně tyto nepředstavují částku natolik zásadní, aby bylo lze očekávat, že by jejím nepřiznáním mohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele. Ve své podstatě se jedná o částku, která se svou výší blíží částce bagatelní. Ústavní soud setrvale judikuje, že při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení postupuje velmi zdrženlivě a výrok o náhradě nákladů řízení ruší pouze výjimečně. V projednávaném případě neshledal Ústavní soud důvody natolik intenzivní, aby napadené rozhodnutí Městského soudu zrušil.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. října 2021
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu