Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky, obchodní společnosti KINGO s.r.o., se sídlem Praha 9, Nademlejnská 600/1, zastoupené JUDr. Janem Onheiserem, advokátem se sídlem Praha 1, Betlémské nám. 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 11. 2014, č. j. 30 C 54/2014-26, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
O této žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 11. 2014, č. j. 30 C 54/2014-26, tak, že soud žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že s přihlédnutím k časovým souvislostem je zřejmé, že ve vztahu mezi stěžovatelkou a poškozeným bylo od počátku zřejmé, že poškozený stěžovatelce za zapůjčení náhradního vozidla nic platit nebude a že dohodnutá výše nájemného bude následně kompenzována úplatou za postoupení pohledávky. Z toho dle názoru soudu vyplývá, že poškozený v souvislosti se zapůjčením náhradního vozidla neutrpěl žádnou škodu, která by zakládala jeho nárok na pojistné plnění ve smyslu § 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jehož se stěžovatelka dovolávala.
Soud dále uvedl, že stěžovatelka není k podání žaloby aktivně legitimována, neboť si, byť fiktivně přes osobu poškozeného, zaplatila půjčovné sama sobě, poškozený ze svého žádné prostředky nevynaložil, proto mu škoda nevznikla, a tudíž nemůže být ani jemu, ani případnému postupníkovi uhrazena. Soud konečně uvedl též to, že jednání stěžovatelky vůči poškozenému i vedlejší účastnici považuje za rozporné s dobrými mravy.
Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelce měla rozhodnutím obvodního soudu vzniknout škoda ve výši 8.675,- Kč. Ústavní soud již opakovaně konstatoval, že v případě, kdy je předmětem sporu takováto zanedbatelná (bagatelní) suma, je již tato samotná skutečnost dostatečným důvodem pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, samozřejmě za předpokladu, že zásah Ústavního soudu neodůvodňují jiné mimořádné okolnosti případu, které by takovou stížnost činily z hlediska ústavnosti významnou (viz např. nález ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13 , dostupný na http://nalus.usoud.cz). Nutno připomenout, že shodnou problematikou se Ústavní soud zabýval již v dřívější ústavní stížnosti téže stěžovatelky, ve které došel ke shodnému závěru (viz usnesení ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. III. ÚS 45/15 , taktéž dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Připomenout je třeba také to, že Ústavní soud je především orgánem ochrany ústavnosti, nikoli "běžné" zákonnosti (ust. čl. 83 Ústavy České republiky). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není tedy povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Je povolán toliko k přezkumu ústavněprávních principů, tedy toho, zda při rozhodování obecných soudů nedošlo k porušení těchto principů a základních práv a svobod účastníka řízení, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěnými a zda výklad práva provedený obecnými soudy je ústavně konformní, resp. zda nebyl aktem jejich libovůle.
V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud žádné z právě naznačených pochybení, která by odůvodňovala jeho kasační zásah, neshledal. Dle Ústavního soudu obvodní soud neporušil ústavně zaručená práva stěžovatelky, když označil její jednání za rozporné s dobrými mravy. S přihlédnutím k okolnostem nyní souzené věci má i Ústavní soud za to, že se jednání stěžovatelky, kdy tato vystavila fakturu za nájem náhradního vozidla a tentýž den poskytla poškozenému bezúročnou půjčku na zaplacení této faktury, skutečně jeví býti účelově vykonstruované a ve svém důsledku rozporné s dobrými mravy.
Tomuto přesvědčení Ústavního soudu odpovídají i závěry dokazování provedeného v řízení před obvodním soudem, kdy ze svědecké výpovědi poškozeného vyplynulo, že smluvní ujednání mezi ním a stěžovatelkou byla skutečně uzavřena pouze účelově ("jen jako") a ve skutečnosti samotnému poškozenému v souvislosti se zapůjčením náhradního vozidla žádná škoda nevznikla a nebyl tudíž dán ani důvod pro následné vymáhání této "škody" po vedlejší účastnici.
Konečně je nutno přiklonit se i k dalšímu závěru obvodního soudu o nedostatku aktivní legitimace stěžovatelky k podání žaloby vůči vedlejší účastnici. Ústavní soud se v této otázce ztotožňuje se závěrem obvodního soudu, dle kterého stěžovatelka není k podání žaloby aktivně legitimována, neboť si přes osobu poškozeného sama sobě půjčovné zaplatila. Poškozený sám žádné prostředky nevynaložil, žádná škoda mu tedy nevznikla, a tudíž nemůže být jemu, ani případnému postupníkovi (stěžovatelce) takováto neexistující škoda následně vedlejší účastnicí uhrazena. Ani v této otázce tak není prostor pro zásah Ústavního soudu dán.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. dubna 2015
David Uhlíř v. r. předseda I. senátu Ústavního soudu