Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti obchodní společnosti SUOPELOS s.r.o., se sídlem Tyršova 885/24, Ostrava, zastoupené JUDr. Petrem Grobelným, advokátem se sídlem Sokolská 936/21, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2620/2024-67 ze dne 7. 3. 2025, rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 57 Co 92/2024-136 ze dne 24. 6. 2024 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 26 C 78/2023-44 ze dne 24. 1. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě jako účastníků řízení a Petra Vecka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi 184 184 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. To spočívalo v tom, že stěžovatelka vlastnila stavbu na pozemku vedlejšího účastníka, který tím užívala bez právního důvodu.
2. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu. Krajský soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právním posouzením okresního soudu, přičemž rozšířil dokazování doplněním znaleckého posouzení.
3. Stěžovatelčino dovolání odmítl Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením pro nepřípustnost. Nejvyšší soud shledal, že otázku existence a výše bezdůvodného obohacení krajský soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Ve zbylých otázkách stěžovatelka buďto neoznačila judikaturu, od níž se měl krajský soud odchýlit, případně žádaný přezkum Nejvyšší soud neprovádí.
4. Stěžovatelka podává ústavní stížnost, jelikož má za to, že v záhlaví označená rozhodnutí jsou v rozporu s čl. 90 Ústavy České republiky a s čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka zejména namítá, že okresní a krajský soud vycházely ze znaleckého posudku, který porušuje všechna pravidla jeho zpracování. Znalec neměl dostatečné podklady, přičemž stěžovatelčiny námitky soudy oslyšely. V řízení údajně neproběhla řádně koncentrace řízení, neboť okresní soud nejdříve odročil jednání na neurčito za účelem doplnění znaleckého posudku, přesto následně rozhodl bez tohoto doplnění. Dále soudy údajně nedostatečně posoudily namítanou neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky, kterou vedlejší účastník nabyl pohledávku za stěžovatelkou. Podle stěžovatelky jsou napadená rozhodnutí nepřezkoumatelná a odporují zdravému rozumu.
5. Ústavní stížnost splňuje procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem.
6. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno a stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.
7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Nad rámec Ústavní soud uvádí následující.
8. Stěžovatelka uplatnila opakovanou polemiku s napadenými rozhodnutími, a to prostřednictvím námitek, které již byly před obecnými soudy ústavně souladným způsobem vyvráceny. Stěžovatelka tvrdí, že její námitky soudy oslyšely, avšak ve skutečnosti brojí proti závěrům obecných soudů, s nimiž nesouhlasí. Z napadených rozhodnutí se podává, že se soudy jejími námitkami podrobně zabývaly a své závěry řádně odůvodnily, nicméně klíčové otázky posoudily ve stěžovatelčin neprospěch. Stěžovatelka argumentaci obecných soudů ve značné části pomíjí, tvrdí, že rozhodly svévolně, přičemž neuplatňuje žádnou specifickou ústavněprávní argumentaci.
9. Námitka nedodržením koncentrace řízení není ústavněprávně významná. Krajský soud dostatečně odůvodnil, že tento nedostatek neměl za následek věcnou nesprávnost rozsudku okresního soudu (bod 25 rozsudku krajského soudu). Stěžovatelka ani nedokládá, jaká by jí tímto postupem měla vzniknout újma na základních právech.
10. Co se týče zásadní otázky existence bezdůvodného obohacení a argumentace stěžovatelky, že stavbu nemohla užívat, a dokonce se soudně domáhala jejího vyklizení, je tato námitka zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud i krajský soud přehledně odkázaly na bohatou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne jednoznačný a odůvodněný závěr, že bezdůvodné obohacení je dáno již jen existencí vlastnického práva ke stavbě na cizím pozemku. Nejvyšší soud pak zřetelně odlišil stěžovatelkou odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu od posuzované věci, neboť byla vydána za jiných skutkových okolností.
Odůvodnění Nejvyššího soudu je srozumitelné a přesvědčivé. Není úlohou Ústavního soudu věc znovu posuzovat v intencích běžného zákona, nevybočuje-li z mezí ústavnosti.
11. Námitka vadou znaleckého posudku, a tedy také nesprávností výše bezdůvodného obohacení, je rovněž zjevně neopodstatněná. Ze stížnostní argumentace není zřejmé, jak by postup okresního a krajského soudu měl porušit stěžovatelčina základní práva. Stěžovatelka nesouhlasí s odbornými závěry znalce, který ale podle odůvodnění napadených rozsudků svůj závěr opřel o relevantní (byť podle stěžovatelky nedostatečná) fakta a svůj závěr podle soudu logicky odůvodnil. Ústavní soud přitom zásadně nepřehodnocuje důkazy provedené obecnými soudy, neshledá-li v procesu dokazování prvek libovůle, zejména není-li důkaz v extrémním rozporu s učiněným skutkovým závěrem, což v nynější věci není.
12. V posledku je zjevně neopodstatněná také námitka neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Za prvé Nejvyšší soud shledal, že v této otázce stěžovatelka nevymezila řádně předpoklady přípustnosti dovolání, pročež se jí nezabýval. Tento závěr stěžovatelka nezpochybňuje. V takovém případě by se touto otázkou nemohl zabývat ani Ústavní soud z důvodu nevyčerpání opravných prostředků. Za druhé je však daný stěžovatelčin argument nerozhodný, neboť zpochybnění postupní smlouvy nemohlo mít vliv na řešení věci, jak krajský soud v bodech 33 a 34 rozsudku dostatečně odůvodnil.
13. Ústavní soud neshledal ústavněprávně relevantní pochybení, které by mohlo ústit ve zrušení napadených rozhodnutí. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. září 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu