Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Blanky Mesárošové, právně zastoupené JUDr. Jaroslavou Šichovou, advokátkou, sídlem Malířská 609/5, Praha 7, proti výroku II a III usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2025 č. j. 21 Co 55/2025-71, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ing. Jiřího Mesároše, MBA, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených výroků usnesení Městského soudu v Praze, a to s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv chráněných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. V řízení před obecnými soudy se vedlejší účastník domáhal zrušení společného jmění (dále jen "SJM") jeho a stěžovatelky. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") ze dne 18. 11. 2024 č. j. 7 C 160/2024-40 bylo rozhodnuto, že se SJM vedlejšího účastníka a stěžovatelky zrušuje a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání vedlejšího účastníka proti výroku o nákladech řízení rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 24. 3. 2025 č. j. 21 Co 55/2025-71 tak, že změnil výrok obvodního soudu a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 10 712 Kč (výrok II) a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 936 Kč (výrok III).
3. Výrok II. a III. usnesení městského soudu, kterými jí byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, napadla stěžovatelka ústavní stížností. Tvrdí, že míra úspěšnosti účastníků je srovnatelná, protože v řízení o zrušení SJM není "vítěze ani poraženého". Městský soud měl dospět k závěru, že se jedná o případ řízení iudicii duplicis, na které se vztahují závěry stanoviska Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní soud následně posoudil ústavní stížnost i napadené výroky usnesení městského soudu a dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Problematikou nákladů řízení se Ústavní soud zabýval v nedávném stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, kde uvedl, že ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení je zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. Ještě mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti; pokud zákon podmíní přípustnost opravných prostředků určitou minimální výší předmětu sporu, účelem zákona jistě není, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Uvedený požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti.
6. Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti nepředložila žádné argumenty, na základě kterých by bylo možné dojít k závěru, že v její věci, která se týká nákladů řízení v bagatelní výši, jsou dány mimořádné okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny natolik významnou, aby ji Ústavní soud podrobil meritornímu přezkumu. Ani Ústavní soud neshledal, že by napadené výroky rozhodnutí městského soudu jakkoli zasahovaly do podstaty a smyslu některého z ústavně zaručených základních práv stěžovatelky, přičemž pouze okrajem konstatuje, že městský soud vysvětlil, z jakého důvodu se s rozhodnutím obvodního soudu o nákladech řízení neztotožnil a proč řízení o zrušení SJM není řízením s povahou iudicii duplicis.
7. Ústavní soud proto stížnost v souladu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. srpna 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu