Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti P. H., zastoupeného Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou se sídlem Veverkova 2707/1, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. března 2025 č. j. 14 Co 48/2025-692 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. prosince 2024 č. j. 99 P 385/2022-657, 41 P a Nc 479/2023, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město jako účastníků řízení a M. R. a nezl. S. H., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í
1. Stěžovatel podal k Okresnímu soudu Plzeň-město návrh na změnu úpravy péče a výživného k nezletilé vedlejší účastnici. Soudy dříve rozhodly tak, že nezletilou svěřily do péče matky (první vedlejší účastnice) a současně stanovily styk otce s nezletilou vždy od čtvrtka v lichém kalendářním týdnu do úterý v sudém kalendářním týdnu. Otec se však nyní domáhal stanovení střídavé péče, eventuálně alespoň snížení výživného, které je povinen platit.
2. Okresní soud však návrh zamítl. Neshledal, že by nastala závažná změna poměrů, která by si vyžádala jiný režim péče. Nezletilá ve věku 10 let navíc uvedla, že si přeje zachování současného režimu. Ani snížení výživného z 6 500 Kč na 2000 Kč měsíčně okresní soud nevyhověl; byť otec dosahuje nižších příjmů a poměry se tedy změnily, stalo se tak po ukončení pracovního poměru z jeho vlastní vůle. Otec navíc vlastní několik investičních bytů.
3. Krajský soud v Plzni pak rozsudek okresního soudu potvrdil. Ztotožnil se s tím, že poměry se, co se týče péče, nijak zásadně nezměnily. Jedinou změnou je uplynutí doby téměř tří let od předchozích rozhodnutí. Nezletilá přitom rozšíření otcovy péče opakovaně odmítla a poměry v domácnosti otce označil krajský soud za nestabilní. Navíc poukázal na to, že aktuální rozvržení péče fakticky odpovídá asymetrické střídavé péči, a nikoli výlučné péči matky - soud v předchozím řízení péči pouze nesprávně pojmenoval, což však není důvod ke změně dřívějšího rozsudku. Také, co se týče výživného, se krajský soud ztotožnil s okresním soudem. Poměry otce se sice změnily, avšak je třeba přihlédnout k potenciálním příjmům, kterých by otec bez větších obtíží mohl dosahovat, a také k tomu, že, jak již uvedl okresní soud, otec vlastní několik nemovitostí. Bylo naopak možné výživné otci zvýšit, čehož se však matka nedomáhala.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí zejména porušení jeho základních práv na rodinný život a spravedlivý proces. Pokud soudy nerozhodly o střídavé péči, odchýlily se od ustálené praxe Ústavního soudu ohledně priority střídavé péče. Stěžovatel podle svých slov splňuje podmínky pro to, aby o nezletilou pečoval. Pouhé sdělení nezletilé o tom, že nechce na rozsahu styk ničeho měnit, nelze přeceňovat. Ačkoliv byla dcera u soudu prvního stupně vyslechnuta, stěžovateli uvádí jiné skutečnosti a projevuje se zcela jinak v jeho přítomnosti, a proto se stěžovatel obává, že dcera byla matkou, byť nepřímo, manipulována. Soudy také porušily stěžovatelovo základní právo vlastnit majetek tím, že nesnížily výživné, které je povinen platit.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V takovém případě postačí, je-li usnesení Ústavního soudu o odmítnutí stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
6. Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal žádné ústavněprávní deficity. Nelze odhlédnout od toho, že podstatou napadených rozhodnutí je primárně zkoumání, zda došlo k relevantní změně poměrů. Není tedy na Ústavním soudu, aby přezkoumával vhodnost původního a stále platného rozvržení péče mezi oba rodiče.
7. Pro ústavnost napadených rozhodnutí je podstatné, že obecné soudy se řádně zabývaly tím, proč nedošlo k relevantní změně poměrů (bod 15 rozsudku okresního soudu, body 10-12 rozsudku krajského soudu). Jak již upozornil také krajský soud, aktuální rozvržení péče navíc fakticky střídavou péčí (byť asymetrickou) je, jelikož otci byl povolen styk v rozsahu přesahujícím 30 % celkového času. Pouhý zájem na přejmenování péče není nyní důvodem ke změně původních rozhodnutí (bod 12 rozsudku krajského soudu). Také co se týče vyživovací povinnosti otce, jsou napadená rozhodnutí řádně odůvodněna, a tedy ústavně konformní.
8. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2025
Tomáš Langášek, v. r.
předseda senátu