Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Alžběty Margolus, zastoupené JUDr. et Mgr. Zdeňkem Kopečným, advokátem sídlem Šemberova 71/6, Olomouc, proti výrokům II až VI rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 57 Co 134/2023-373 ze dne 12. 2. 2024, ve znění usnesení č. j. 57 Co 134/2023-381 ze dne 12. 2. 2024, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a dále a) Slezské nemocnice v Opavě, příspěvkové organizace, sídlem Olomoucká 470/86, Opava, a b) Generali České pojišťovny, a. s., sídlem Spálená 75/16, Praha 1, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se proti vedlejší účastnici a) domáhala žalobou u Okresního soudu v Opavě ("nalézací soud") zaplacení celkem 671 989,40 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady újmy způsobené tvrzeným nesprávným lékařským postupem zdravotnického zařízení. Nalézací soud rozsudkem č. j. 26 C 156/2018-334 ze dne 13. 4. 2023 (v pořadí druhým) uložil vedlejším účastnicím společně a nerozdílně zaplatit stěžovatelce 671 989,40 Kč (výrok I), dále jim uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit stěžovatelce náklady nalézacího řízení (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení státu (výroky III a IV).
2. K odvolání vedlejší účastnice a) Krajský soud v Ostravě ("odvolací soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil rozsudek nalézacího soudu tak, že se žaloba zamítá (výrok I); současně uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejší účastnici a) náklady nalézacího řízení ve výši 120 538 Kč (výrok II) a vedlejší účastnici b) 6 600 Kč (výrok III). Dále uložil stěžovatelce povinnost nahradit účastnici a) náklady odvolacího řízení vedlejší ve výši 59 059 Kč (výrok IV) a vedlejší účastnici b) ve výši 900 Kč (výrok V). Doplňujícím usnesením uložil stěžovatelce povinnost nahradit náklady státu ve výši 56 188,75 Kč (výrok VI).
3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných výroků (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
4. Stěžovatelka namítá, že v projednávané věci existovaly důvody zvláštního zřetele, pro něž měl odvolací soud moderovat náhradu nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. Odvolací soud tuto možnost ani nezvážil. Výše náhrady nákladů řízení je vzhledem ke stěžovatelčiným poměrům nespravedlivá a nepřiměřeně tíživá. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bylo navíc pro stěžovatelku překvapivé, neboť v prvním rozsudku nalézacího soudu ve věci (č. j. 26 C 156/2018-237 ze dne 29. 11. 2021), kterým byla žaloba stěžovatelky zamítnuta, nalézací soud rozhodl o snížení náhrady nákladů nalézacího řízení o jednu polovinu. Odvolací soud proto měl vysvětlit, proč na rozdíl od prvního rozsudku nalézacího soudu, náhradu nákladů řízení nemoderoval.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že problematika nákladů řízení, ačkoli může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody. Z toho pak vyplývá rezervovaný postoj Ústavního soudu k přezkumu náhradově nákladových výroků [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 777/12 ze dne 15. 10. 2012 (N 173/67 SbNU 111) nebo nález sp. zn. II. ÚS 2578/18 ze dne 21. 5. 2019 (N 89/94 SbNU 153)].
7. Již tak omezená šíře přezkumu se ještě umenšuje v případech, kdy podstata porušení ústavně zaručených základních práv či svobod je spatřována v (ne)uplatnění některého z mimořádných institutů, jako například moderačního práva podle § 150 o. s. ř. (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2306/20 ze dne 2. 3. 2021; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). V takových případech musí být intenzita zásahu základních práv či svobod účastníka řízení mimořádně vysoká, např. musí jít o zjevně netolerovatelný případ svévole či libovůle [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 727/2000 ze dne 17. 5. 2001 (N 75/22 SbNU 145)] - o takový případ však v této věci nejde.
8. Moderace podle § 150 o. s. ř. představuje výjimku ze zásady úspěchu ve věci a z klíčového pravidla sporného řízení vztahujícího se k rozhodování o nákladech řízení, podle něhož "vítěz bere vše". Pro moderaci musí existovat mimořádné důvody, které soud musí odpovídajícím způsobem odůvodnit [viz nález sp. zn. I. ÚS 191/06 ze dne 13. 9. 2006 (N 162/42 SbNU 339)]; zvažuje-li soud její aplikaci, musí o tom účastníky poučit a poskytnout jim prostor se vyjádřit (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3138/22 ze dne 26. 4. 2023). Neshledal-li odvolací soud oproti nalézacímu soudu (v prvním rozsudku) důvody pro moderaci náhradu nákladů řízení, nejde o ústavněprávní vadu. Stěžovatelka musela být srozuměna s tím, že v případě neúspěchu může být povinna k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů v plné výši. Není úlohou Ústavního soudu posuzovat, zda v dané věci důvody zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. existovaly, či snad použití tohoto mimořádného postupu obecným soudům přikazovat.
9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. června 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu