Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně, soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti M. Ž., zast. Mgr. Evou Vaňkovou, advokátkou, sídlem Husova 2, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2008, č.j. 11 Co 234/2008-94, a proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13.9.2007, č.j. 81 C 354/2005-67, ve znění opravného usnesení ze dne 29.10.2007, č.j. 81 C 354/2005-67, za účasti Krajského soudu Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, společnosti IURIDICA aukční síň, s.r.o., sídlem Vítkovická 3083/1, Ostrava - Moravská Ostrava, Mgr. Reného Gemmela, správce konkursní podstaty úpadce P. G., sídlem K. Sliwky 34, Karviná, R. G., M. G., P. G., společnosti ASPET-INVEST, s.r.o, sídlem Jana Šoupala 1579/3, Ostrava - Poruba, jako vedlejších účastníků, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Relevantní znění příslušných ustanovení Listiny, jejich porušení stěžovatel namítá, je následující: Čl. 36 odst. 1:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Čl. 37 odst. 3:
Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.
Žalobou podanou u okresního soudu dne 21.10.2005 se stěžovatel domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že specifikovaná dobrovolná veřejná dražba je neplatná, a to z důvodů, které v žalobě tvrdil. Žaloba mířila vůči dražebníkovi, navrhovateli dražby (správce konkursní podstaty), ostatním spoluvlastníkům budovy, úpadci a vydražiteli. Okresní soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji napadeným rozsudkem zamítl (současně uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejším účastníkům, vyjma úpadce a vydražitele, náklady řízení).
Zamítavý výrok odůvodnil zjištěním, že vydražitel neuhradil cenu dosaženou vydražením, čímž dražbu zmařil; pojmově je tak vyloučeno, aby bylo možné podat žalobu na určení neplatnosti dražby, jelikož zde není dražby, jejíž neplatnosti by se bylo možné dovolávat (proto ani neprováděl dokazování ve vztahu ke tvrzeným důvodům neplatnosti dražby). Rozsudek soudu I. stupně napadl stěžovatel odvoláním (proti jednomu z výroků o náhradě nákladů řízení se odvolal i dražebník), jeho námitky shledal krajský soud nedůvodnými, proto rozsudek potvrdil (změnil pouze výrok o nákladech řízení dražebníka) a uložil stěžovateli nahradit náklady odvolacího řízení vedlejším účastníkům, kromě úpadce a vydražitele).
Také krajský soud považoval za zásadní skutečnost, že předmětná dražba byla zmařena, její účinky nenastaly, je proto nadbytečné vyvolávat řízení o určení její neplatnosti (s odvoláním se na právní názory Nejvyššího soudu). Dále zdůraznil, že stejná délka lhůty pro zaplacení ceny vydražitelem a lhůty pro podání žaloby nemá pro posouzení věci žádný podstatný význam - stěžovatel využil své volnosti a poslední den, kdy žalobu mohl podat, tuto také podal; na podané žalobě však nadále trval, a to i po zjištění, že dražba byla zmařena.
Ústavní soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, že dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným způsobem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. května 2009
František Duchoň předseda senátu