Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele PhDr. J. V., zastoupeného Mgr. Jindřichem Vítkem, advokátem se sídlem Praha 2, Nad Petruskou 1, proti příkazu k úhradě nákladů exekuce Mgr. Radka Karafiáta, soudního exekutora Exekutorského úřadu Jihlava, se sídlem Jihlava, Královský vršek 25, ze dne 9. 11. 2006, čj. 35 Ex 69/06 - 68, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 12. 2006, čj. 33 Nc 1104/2005 - 63, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 4. 2007, čj. 25 C 159/2007 - 6, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podle stěžovatele došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel uvedl, že po celou dobu řízení o stanovení výživného pro nezletilou J. M. V. přispíval nezletilé částkou, určenou soudem v předchozím řízení. Exekuce byla podle něj nařízena předčasně, protože návrh na její zahájení byl podán 3 měsíce před právní mocí rozsudku stanovujícího stěžovateli povinnost platit vyšší výživné. Stěžovatel v březnu 2006 dobrovolně uhradil dlužné výživné a náklady oprávněné z vykonávacího řízení. Teprve v listopadu 2006 vydal exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce. S jejich výší stěžovatel nesouhlasil, ale obvodní soud se s argumentací, obsaženou v jeho námitkách proti exekučnímu příkazu, vůbec nevypořádal. Tím porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek. Podle názoru stěžovatele dochází v řízení před obecnými soudy ke značným průtahům.
Stěžovatel také navrhl zrušení § 46 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.
Žalobou pro zmatečnost ze dne 23. 2. 2007 napadl stěžovatel usnesení obvodního soudu ze dne 1. 12. 2006, čj. 33 Nc 1104/2005 - 63, a příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 9. 11. 2006, čj. 35 Ex 69/06 - 68. Tuto žalobu obvodní soud zamítl usnesením ze dne 11. 4. 2007, čj. 25 C 159/2007 - 6.
Stěžovatel navrhl zrušení rozhodnutí, kterým byla prvostupňovým soudem zamítnuta jeho žaloba pro zmatečnost. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (v praxi se jedná zjevně o postup Nejvyššího soudu ČR podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ). Již ze samotného poučení, obsaženého v usnesení obvodního soudu ze dne 11. 4. 2007, čj. 25 C 159/2007 - 6, je zřejmé, že proti tomuto rozhodnutí měl stěžovatel k dispozici odvolání, jako řádný opravný prostředek. To však stěžovatel nepodal, patrně veden jednoznačným odůvodněním obvodního soudu, který shledal jeho žalobu pro zmatečnost jako nepřípustnou. Vzhledem k výše uvedenému je ústavní stížnost proti zmíněnému usnesení obvodního soudu ze dne 11. 4. 2007 nepřípustná.
Ze shora uvedeného přehledu vyplývá, že usnesení obvodního soudu ze dne 1. 12. 2006, čj. 33 Nc 1104/2005 - 63, bylo stěžovateli doručeno dne 14. 12. 2006. Žaloba pro zmatečnost jednoznačně nebyla procesním prostředkem, kterým by stěžovatel mohl dosáhnout ochrany svých práv a musel jej vyčerpat, ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. K závěru o nepřípustnosti žaloby pro zmatečnost stačí poukázat na srozumitelné odůvodnění obvodního soudu. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti příkazu k úhradě nákladů exekuce a usnesení obvodního soudu, kterým byl příkaz potvrzen, začala běžet dnem následujícím po doručení usnesení obvodního soudu ze dne 1. 12. 2006 a skončila tedy více než tři měsíce před podáním ústavní stížnosti. Ústavní stížnost tedy byla podána opožděně.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud konstatuje, že podaný návrh je zčásti nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu] a zčásti podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem o Ústavním soudu [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Tím byly naplněny podmínky pro odmítnutí návrhu soudcem zpravodajem podle § 41 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Stěžovatel však podal návrh na zrušení § 46 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. a § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb.
K podání návrhu na zrušení ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu je stěžovatel legitimován pouze v případě, kdy aplikací určitého zákona nastane skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti a která přímo zasahuje do sféry ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele ve formě rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci a jestliže je návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu podán spolu s touto ústavní stížností [§ 74 zákona o Ústavním soudu]. Protože však byla ústavní stížnost odmítnuta, odpadla podmínka projednání návrhu podle ust. § 74 zákona o Ústavním soudu [viz podobně např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 101/95
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, str. 351]. Ústavní soud se tak již nezabýval návrhem na zrušení shora označených zákonných ustanovení.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadená rozhodnutí jakkoli narušila sféru základních práv a svobod stěžovatele, návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný.
Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu