Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti J. K., zastoupené Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně č. j. 4 KZN 1208/2021-126 ze dne 20. 3. 2024 a usnesení Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality - 2. oddělení, č. j KRPB 102340-196/TČ-2021-060082-BA ze dne 19. 12. 2023, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Shora uvedený útvar policie odložil trestní věc podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu. Stěžovatelka jakožto oznamovatelka v této trestní věci podala proti uvedenému rozhodnutí policie stížnost, kterou napadeným rozhodnutím zamítl dozorující státní zástupce. Stěžovatelka má za to, že napadenými usneseními došlo k porušení jejího základního práva na účinné vyšetřování.
2. Ústavní stížnost však není přípustná, a Ústavní soud se jí tak nemůže věcně zabývat.
3. Podstatou ústavní stížnosti je její subsidiarita. To znamená, že k přezkumu Ústavním soudem může dojít až tehdy, neposkytuje-li právní řád jiné prostředky nápravy. Řízení před Ústavním soudem je tak jakousi poslední "záchrannou brzdou", nikoliv "zkratkou", kterou by bylo možné obcházet standardní možnosti, jak dosáhnout ochrany svých práv v rámci justiční soustavy. Je-li v určité procesní situaci možné, aby věc přezkoumal jiný orgán než Ústavní soud, nemůže do postavení takového orgánu Ústavní soud zasáhnout tím, že by ve věci rozhodl dříve než tento orgán (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 247/23 bod 10; III. ÚS 1414/21 body 5-7; II. ÚS 1424/10 body 4-5; či
; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
4. Ústavní soud přitom považuje za účinný prostředek nápravy, který je před podáním ústavní stížnosti nutné vyčerpat, také podnět k výkonu dohledu podle § 12d nebo § 12e zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Tato ustanovení zakotvují dohled (tzv. vnitřní a vnější) nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 1565/14 bod 31; a
I. ÚS 860/15 bod 51; a tyto nálezy respektující usnesení, např. sp. zn. IV. ÚS 247/23 bod 10; I. ÚS 914/22 bod 7; I. ÚS 34/19 bod 10; IV. ÚS 1823/18 či I. ÚS 2742/19 ).
5. Stěžovatelka napadá usnesení státního zástupce a policie, nedokládá však (a ani to netvrdí), že by před podáním ústavní stížnost využila výše uvedené další prostředky nápravy. Taková ústavní stížnost je proto předčasná a Ústavnímu soudu nepřísluší se jí věcně zabývat (viz obdobné řešení např. v usnesení sp. zn. I. ÚS 3231/23 ,
I. ÚS 1612/23 ,
,
či
IV. ÚS 1188/22 ).
6. Domnívá-li se stěžovatelka, že v jejím případě státní zástupce a policejní orgán porušili její základní práva, jak tvrdí v ústavní stížnosti, má možnost tyto své námitky uplatnit uvnitř soustavy orgánů činných v trestním řízení. Podnět k podání dohledu ostatně není omezen lhůtou. Teprve až v rámci trestního řízení nebude existovat jiná možnost nápravy, je možné podat ústavní stížnost jako onu poslední "záchrannou brzdu". Ústavní soud však připomíná, že ochranu základním právům musejí poskytovat všechny orgány veřejné moci, nejen Ústavní soud.
7. Ústavnímu soudu tak v současné chvíli nezbývá, než ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. června 2024
Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj