Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida a Ivany Janů (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Jána Chalányho, zast Mgr. Helenou Hose, advokátkou, sídlem Českobrodská 1174, Praha 9, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.3.2014, č.j. KSBR 3 INS 5185/2010-B-41, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Relevantní znění příslušných ustanovení Listiny, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující: Čl.30:
1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele. 2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. 3) Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 36:
1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
2) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. 3) Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. 4) Podmínky a podrobnosti upravuje zákon.
Ústavní soud se ústavní stížností zabýval v rozsahu stěžovatelem namítaného porušení jeho základního práva garantovaného v čl. 30 a v čl. 36 Listiny.
Pokud jde o základní právo na sociální zabezpečení a na pomoc v hmotné nouzi, stěžovatel žádné konkrétní údaje o jeho porušení neformuluje. Pokud by byly neoprávněně prováděny srážky z jeho invalidního důchodu, mohlo by docházet k zásahu do práva na ochranu majetku. Nicméně, Ústavní soud neposuzoval, zda jsou srážky prováděny a zda jsou prováděny oprávněně - napadené usnesení se této majetkové sféry stěžovatele nedotýká. Případné námitky je třeba uplatnit u insolvenčního soudu (což také stěžovatel učinil, nebyly však shledány důvodnými; stěžovatel, byť pobírá invalidní důchod, v předchozím období převzal řadu dluhů, které neuhradil - viz seznam přihlášených pohledávek).
K tvrzenému zásahu do práva na spravedlivý proces Ústavní soudu dodává, že podle jeho konstantní judikatury dojde k porušení tohoto práva teprve tehdy, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu, či by bylo stěžovateli v pozici žalovaného odepřeno právo bránit se proti uplatněnému nároku (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, případně by zůstal v řízení delší dobu nečinný), event. by mu bylo upřeno právo obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy.
Taková situace v posuzované věci evidentně nenastala; postupem krajského soudu, resp. napadeným usnesením, nebylo vyloučeno ani omezeno žádné takové právo stěžovatele. U krajského soudu probíhá konkursní řízení na stěžovatelův majetek, přičemž jednou jeho relevantní fází je i zjištění majetkové podstaty, tj. stěžovatelova majetku určeného k uspokojení věřitelů (budiž připomenuto, že majetek jiných osob patří do majetkové podstaty, pokud tak stanoví zákon). Napadené usnesení je "pouhým" vyjádřením souhlasu s postupem insolvenčního správce při zjišťování rozsahu majetkové podstaty, který z ní správně vyloučil spoluvlastnický podíl na nemovitostech patřících bývalé manželce stěžovatele.
Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak tento soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. srpna 2014
Kateřina Šimáčková, v.r. předsedkyně senátu