Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti A. S., zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem třída Kapitána Jaroše 3, Brno, proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 9. 2. 2023 č. j. OAM-23826-52/PP-2020, rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 18. 5. 2023 č. j. MV-50161-4/SO-2023, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2024 č. j. 8 A 93/2023-66 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2025 č. j. 3 Azs 251/2024-56, za účasti Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu jako účastníků řízení a H. S. Č., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení všech správních i soudních rozhodnutí, která se týkají zamítnutí jeho žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU na území ČR. Stěžovatel tvrdí zásah do svých ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 14 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Ministerstvo vnitra stěžovatelovu žádost o pobytové oprávnění zamítlo, neboť dospělo k závěru, že je zde důvodné nebezpečí, že by stěžovatel mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, a stanovilo stěžovateli 35denní lhůtu k vycestování z území ČR (prvostupňové správní rozhodnutí). Stěžovatelovo odvolání Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců zamítla a prvostupňové správní rozhodnutí potvrdila (druhostupňové správní rozhodnutí). Správní orgány vycházely mj. z informace aktiv, která podléhá režimu utajení.
3. Městský soud v Praze stěžovatelovu správní žalobu zamítl, protože napadená správní rozhodnutí o nepovolení přechodného pobytu shledal jako podložená skutkovými zjištěními správních orgánů. Okolnosti uvedené v utajované informaci považoval městský soud za dostačující popis činnosti stěžovatele, jeho aktivit a okruhu osob, s nimiž se stýká. Dokument také obsahuje zdroj získaných informací. Stěžovatel se sice (v souladu se zákonem) nemohl seznámit se samotnou utajovanou informací, ale uplatnil před vydáním prvostupňového rozhodnutí právo seznámit se se všemi ostatními podklady pro vydání rozhodnutí, přičemž uvedl, že se k nim nechce vyjádřit.
Ani trestnou činnost stěžovatele nelze přehlédnout, přestože je staršího data. Závěrem se městský soud zabýval možným zásahem do soukromého života stěžovatele, který neshledal natolik intenzivní. Zdravotní stav stěžovatele sice není dobrý a stará se o něj manželka, ale stěžovatel sám netvrdil, že by nebyl schopen zajistit své základní potřeby jinak nebo že by byl závislý na péči jiné osoby.
4. Nejvyšší správní soud stěžovatelovu kasační stížnost zamítl. Městský soud podle něj nepochybil, jestliže na žalobní námitky obdobné odvolacím námitkám reagoval stejně jako odvolací správní orgán. Podle Nejvyššího správního soudu stěžovateli byla řádně sdělena podstata důvodů, na kterých bylo založeno prvostupňové správní rozhodnutí a které vycházely z utajované informace. Stěžovatel má právo jen na sdělení v obecné rovině, takže se určitá nejasnost a nekonkrétnost takto poskytnutých informací předpokládá, protože přílišný popis by vyprázdnil potřebu utajení. Samotná utajovaná informace zřetelně a jasně popisuje konkrétní jednání stěžovatele a dalších osob, které je časově a věcně vymezeno. Na ostatní námitky Nejvyšší správní soud samostatně nereagoval, protože stěžovatel v kasační stížnosti zopakoval žalobní námitky, aniž reflektoval, že je již vypořádal městský soud.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že správní orgány rozhodly o jeho žádosti o povolení k přechodnému pobytu v rozporu se zákonem i s ústavním pořádkem. Stěžovatelovy stížnostní námitky lze shrnout do tří okruhů. Zaprvé stěžovatel správním orgánům vytýká, že jej měly seznámit s podstatou důvodů opřených o utajovanou informaci, z níž vycházely, pročež považuje napadená správní rozhodnutí za nedostatečně zdůvodněná. Zadruhé nesouhlasí s tím, že mu správní orgány a poté soudy přičetly k tíži dřívější trestní minulost. Zatřetí podle něj správní orgány ani soudy dostatečně nevážily přiměřenost zásahu napadených správních rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života.
6. Procesní předpoklady k projednání ústavní stížnosti jsou splněny. Pro posouzení opodstatněnosti, případně důvodnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal správní spis ministerstva, včetně utajované informace č. j. V45/2022-OAM, s níž se seznámili všichni členové rozhodujícího senátu. Ústavní stížnost posoudil jako zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
7. Všechny tři okruhy námitek podle Ústavního soudu již adekvátně posoudily správní soudy v napadených rozsudcích a stěžovatel je opětovně vznáší v ústavní stížnosti, aniž by s těmito rozsudky konkrétně polemizoval. Rovněž obě správní rozhodnutí přinášejí přezkoumatelné odůvodnění zamítnutí stěžovatelovy žádosti o přechodný pobyt. S judikaturou správních soudů, na niž stěžovatel odkazuje, nejsou napadená rozhodnutí v konfliktu.
8. Zaprvé, správní orgány poměrně podrobně ve svých rozhodnutích popsaly existenci důvodné obavy, že stěžovatel bude i v budoucnu vyvíjet aktivity ohrožující hodnoty chráněné trestním právem. Vysvětlily, že vycházely (viz zejm. druhý odstavec na str. 8 druhostupňového správního rozhodnutí) z věrohodných operativních zjištění policie o nepochybně osobních jednáních stěžovatele, která nejsou náhodného ani jednorázového charakteru a která nesouvisejí s dřívějším odsouzením. Ústavní soud po prostudování příslušné utajované informace považuje tyto závěry ve shodě se správními soudy za adekvátně podložené.
Tyto závěry jsou v napadených rozhodnutích i rozsudcích navíc reprodukované s respektem k režimu utajení, avšak dostatečně konkrétně tak, aby na ně stěžovatel mohl reagovat. Což ostatně činí, když tvrdí, že z kontaktů s jinými lidmi z kriminálního prostředí nelze dovozovat jeho nebezpečnost pro společnost nebo že orgány činné v trestním řízení nezahájily o údajně zjištěných skutečnostech trestní stíhání. Ústavní soud dodává, že není vyloučeno, aby pro správní orgány byly podstatné i takové informace, které nejsou předmětem probíhajícího trestního řízení.
9. Z obsahu správního spisu ministerstva dále plyne, že stěžovatel dostal možnost se s podstatou důvodů seznámit před vydáním prvostupňového rozhodnutí. To učinil nejprve sám stěžovatel. Poté, co oznámil ministerstvu převzetí právního zastoupení, se se spisovým materiálem seznámil i jeho advokát.
10. Zadruhé, napadená rozhodnutí nejsou založena pouze na tom, že stěžovatel v minulosti spáchal trestnou činnost (na rozdíl od věci řešené rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 383/2019-40, který zmiňuje stěžovatel). Jak plyne z obsahu utajované informace a též z úředního záznamu s podstatou důvodů založeného ve správním spise, správní orgány vycházely nejen z minulého kriminálního jednání, ale i z chování stěžovatele po dřívějších odsouzeních a z dalších okolností z osobního života stěžovatele.
11. Konečně za třetí, přiměřeností zásahu napadených správních rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele z hlediska jeho zdravotního stavu i rodinných vazeb se zabýval už městský soud (viz body 57-62 jeho rozsudku). Pečlivé zhodnocení stěžovatelovy situace lze přitom nalézt již v napadených správních rozhodnutích (viz str. 10-12 prvostupňového správního rozhodnutí a str. 8-9 druhostupňového správního rozhodnutí). Stěžovatel sám žádné závažné zdravotní či jiné důvody bránící jeho vycestování v dosavadním řízení netvrdil a nedoložil. V ústavní stížnosti se tato stěžovatelova argumentace omezuje na pouhé tvrzení, že má v ČR veškeré zázemí, manželku a syna (který je dle skutkových zjištění správních orgánů dospělý a se stěžovatelem nebydlí). K závěru o nepřiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života by přitom mohly vést pouze prokázané mimořádné okolnosti na straně stěžovatele.
12. Ústavní soud shrnuje, že neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jeho ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. června 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu