Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele A. P., zastoupeného JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou, sídlem Týnská 1053/21, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 3. dubna 2023 č. j. 1 KZV 18/2019-343 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality, 2. oddělení, ze dne 20. prosince 2022 č. j. KRPA-416139/TČ-2016-000092, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Krajského ředitelství hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality, 2. oddělení, sídlem Krakovská 1362/14, Praha 1 - Nové Město, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že policejní orgán Policie České republiky, Krajského ředitelství hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality, 2. oddělení (dále jen "policejní orgán"), dne 30. 11. 2020 pod č. j. KRPA-416139/TČ-2016-000092 zahájil úkony trestního řízení pro skutek kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měl dopustit neznámý pachatel ve spolupráci s obchodní společností X. S ohledem na to, že provedeným šetřením se nepodařilo zajistit důkazy umožňující zahájení trestního stíhání konkrétní osoby podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, rozhodl policejní orgán v záhlaví specifikovaným usnesením o odložení věci podle § 159a odst. 5 trestního řádu.
3. Stěžovatel coby poškozený v daném trestním řízení podal proti usnesení policejního orgánu stížnost, kterou státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítla jako nedůvodnou.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení namítá, že mu předmětným trestným činem byla způsobena majetková škoda a že trestní oznámení podal na konkrétní pachatele, avšak trestní řízení bylo vedeno proti neznámému pachateli. Stěžovatel má za to, že trestní řízení neproběhlo řádně a nebylo provedeno adekvátní vyšetřování, čímž došlo k porušení jeho shora uvedených základních práv.
5. Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadených rozhodnutí, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti ústavní stížnosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, což zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje podmínku přípustnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) uvedeného zákona.
6. Jak vyplývá z rozhodovací praxe Ústavního soudu, řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod je zásadně vybudováno na principu přezkumu pravomocně skončených věcí [srov. např. usnesení ze dne 19. 12. 1997 sp. zn. II. ÚS 293/97 (U 22/9 SbNU 467), usnesení ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 38/10 (U 1/60 SbNU 759), usnesení ze dne 3. 6. 2010 sp. zn. III. ÚS 1336/10 (U 7/57 SbNU 621) či nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz] a na zásadě subsidiarity ústavní stížnosti [srov. např. usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475) či nález ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 3383/14 (N 163/82 SbNU 565)]. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.
7. Z tohoto pohledu nabývá v případě nyní posuzované věci zásadního významu zjištění, že stěžovatel netvrdil ani neprokázal, že by před podáním ústavní stížnosti podal podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, který je podle judikatury Ústavního soudu obecně přijímán jako účinný procesní prostředek k ochraně jeho práv [srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623), usnesení ze dne 14. 2. 2019 sp. zn. I. ÚS 34/19 , aj.]. Uvedené ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti. Stěžovatel tedy měl možnost přezkumu postupu Městského státního zastupitelství v Praze v rámci instančního dohledu ze strany Vrchního státního zastupitelství v Plzni. Této možnosti však podle informací obsažených v ústavní stížnosti a přiloženém rozhodnutí nevyužil.
8. Nevyčerpání procesního prostředku ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu činí ústavní stížnost nepřípustnou, proto ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. července 2023
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj