Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Navrátilova s.r.o., se sídlem Navrátilova 1632/6, Praha 1, zastoupené Mgr. Dorou Bokovou, advokátkou, sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 51/2023-123 ze dne 6. 6. 2024 a rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 138/2024-30 ze dne 21. 3. 2025, za účasti Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu jako účastníků řízení a Vinařského fondu jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se žádostí podanou podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, domáhal po vedlejším účastníkovi poskytnutí rozhodnutí o poskytnutí podpory podle zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství. Vedlejší účastník stěžovateli tyto informace poskytnout odmítl s odkazem na § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť takovými informacemi nedisponuje a ani neměl povinnost jimi disponovat. Stěžovatelem podaný rozklad byl zamítnut.
2. Stěžovatel se žalobou u Krajského soudu v Brně domáhal zrušení rozhodnutí vedlejšího účastníka. Především namítal, že vedlejší účastník v rozporu se zákonem vyplatil konkrétním subjektům finanční prostředky, aniž by tomuto úkonu předcházelo vydání rozhodnutí. Jinak než na základě řízení o poskytnutí podpory završeného vydáním rozhodnutí však dle stěžovatele vedlejší účastník nemůže poskytovat finanční prostředky třetím osobám.
3. Krajský soud žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. Uvedl, že povinnost vedlejšího účastníka mít stěžovatelem požadované informace ve svém držení by musela přímo a jednoznačně vyplývat ze zákona, což není tento případ. Výhrady proti způsobu hospodaření vedlejšího účastníka má stěžovatel řešit jiným způsobem, nikoli žádostí o informace.
4. Stěžovatelovu kasační stížnost Nejvyšší správní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Uvedl, že vedlejší účastník nepochybil, odmítl-li žádost stěžovatele o poskytnutí informace podle § 15 ve spojení s § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím, jelikož požadovanou informací nedisponoval a ani ze zákona mu povinnost s ní disponovat nevyplývala.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svého práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. Brojí proti interpretaci vybraných ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství a nabízí svůj výklad, který považuje za rozumnější. V té souvislosti namítá nerovnost mezi osobami, které podávají vedlejšímu účastníkovi žádost o podporu, a těmi, které je nepodávají. Uzavírá, že pouhý gramatický výklad příslušných ustanovení vede k nerozumným výsledkům a že absence využití dalších výkladových metod porušuje jeho právo na spravedlivý proces. K tvrzenému porušení čl. 36 odst. 3 Listiny nic bližšího neuvádí.
6. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
7. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. V řízení o ústavní stížnosti do jejich pravomocných rozhodnutí zasahuje pouze tehdy, byla-li jimi porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Jinými vadami se nezabývá.
8. O porušení práva na spravedlivý proces by v kontextu projednávané ústavní stížnosti bylo možné hovořit toliko v situaci interpretačního excesu. O takový případ se však nejedná. Stížnostní argumentace je spíše pokračující polemikou s právními závěry správních soudů, které nelze nikterak označit za excesivní či vybočující z ustálených metod interpretace práva. Stěžovatelova argumentace se téměř výhradně soustředí na kritiku hospodaření vedlejšího účastníka. Jak však uvedl krajský soud, proti způsobu jeho hospodaření, resp. vyplácení jeho finančních prostředků, je možné brojit jinými prostředky, zejména pokud by se stěžovatel domníval, že je diskriminován či jinak zkrácen na svých právech.
Ostatně stěžovatel ve své stížnosti ani nenamítá porušení svého práva na informace podle čl. 17 Listiny a soustředí se toliko na otázku hospodaření vedlejšího účastníka. Lze proto shrnout, že napadená rozhodnutí jsou srozumitelně odůvodněna, nezakládají porušení práva na spravedlivý proces a ve světle stěžovatelových tvrzení nevykazují ani jiné ústavněprávní vady.
9. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. listopadu 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu