Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Davida Uhlíře a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Libora Horáka a 2) Josefa Horáka, zastoupených Mgr. Jitkou Rosákovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Všehrdova 487, proti výrokům II a III usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně č. j. 60 Co 50/2022-85 ze dne 22. 3. 2022, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a Pavla Gregůrka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Každému ze stěžovatelů bylo v řízení o ochranu rušené držby, vedeném u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 11 C 228/2021, jako žalovaným uloženo nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 7 514,80 Kč, jak plyne z napadených výroků nadepsaného usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "odvolací soud"). Výrokem I téhož usnesení bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby (podaného v průběhu odvolacího řízení), neboť stěžovatelé splnili povinnost uloženou jim vykonatelným usnesením nalézacího soudu č. j. 11 C 228/2021-44 ze dne 25. 10. 2021 a z pohledu vedlejšího účastníka jako žalobce tak odpadl předmět řízení. Při rozhodování o nákladech řízení odvolací soud aplikoval § 146 odst. 2, větu druhou, občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.").
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelé jako osoby oprávněné a řádně zastoupené advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhají zrušení napadených výroků rozhodnutí odvolacího pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Odvolacímu soudu vytýkají, že nezohlednil důvod splnění žalované povinnosti, kterým je vykonatelnost usnesení nalézacího soudu. Ze strany stěžovatelů tedy nešlo o uznání či dobrovolné splnění žalovaného nároku, aplikace § 146 odst. 2, věty druhé, o. s. ř. je podle nich nepřiléhavá, nespravedlivá a narušující princip rovnosti účastníků.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního rozhodování jako celku, a tudíž i na ně dopadají zásady spravedlivého procesu. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu však otázku náhrady nákladů řízení (resp. její výše), i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, nelze klást z hlediska uvedených zásad na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodování ve věci samé [srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. 8. 2002 (U 25/27 SbNU 307)].
5. Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci navíc Ústavní soud přihlíží také k tomu, jak intenzivně zasahují do základních práv a svobod stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní [usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Je veden úvahou, že tyto částky, již s ohledem na svou výši, zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele (jeho majetkové poměry).
6. V bagatelních věcech stejně jako v otázce nákladů řízení (v projednávané věci se kumuluje obojí) proto Ústavní soud a priori shledává ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, ledaže by byla napadená rozhodnutí stižena elementárními vadami řízení jako např. úplnou absencí odůvodnění, svévolnou interpretací právních předpisů [např. nález sp. zn. II. ÚS 2864/12 ze dne 3. 9. 2013 (N 157/70 SbNU 453)] či jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti.
7. V projednávané věci nic podobného nezaznamenal.
8. Odvolací soud dospěl k odůvodněnému závěru, že i přes absenci formální předžalobní výzvy je na místě aplikovat § 142a odst. 2 o. s. ř., dále že jsou splněny podmínky § 146 odst. 2, věty druhé, o. s. ř., a současně neshledal (na rozdíl od nalézacího soudu) existenci důvodů pro uplatnění moderačního práva ve smyslu § 150 o. s. ř. Vzhledem k vyjmenované řadě uvážených a aplikovaných ustanovení je zjevné, že si lze případně představit i jiné varianty řešení náhrady nákladů dotčeného řízení; jde však o výraz nezávislé rozhodovací činnosti odvolacího soudu, o řádně odůvodněné a vyargumentované rozhodnutí, nadto v derivátní otázce nákladů řízení bagatelní, což Ústavnímu soudu brání v dalším přezkumu, neboť není revizní instancí. Polemika stěžovatelů s odůvodněnými závěry odvolacího soudu k přesvědčení Ústavního soudu o ústavním rozměru věci nepostačuje.
9. Snad jen pro doplnění, jakkoli se stěžovatelům může zdát aplikace § 146 odst. 2, věty druhé, o. s. ř. nespravedlivá, splnili-li žalovanou povinnost pouze v návaznosti na vykonatelné usnesení nalézacího soudu, je třeba uvést, že z pohledu uvedeného ustanovení je lhostejno, jaký důvod žalovaného ke splnění předmětné povinnosti vedl (srov. JANEK, K., JIRSA, J. in JIRSA, J. a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Kniha II. § 79-180 občanského soudního řádu. 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 443.). Jeho aplikací proto odvolací soud z běžných výkladových standardů nijak (natož extrémně, aby se věcí Ústavní soud mohl zabývat podrobněji) nevybočil.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. června 2022
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu