Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Ladislava Regnarda a stěžovatelky Terezie Regnardové, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2951/2019-773, 777 ze dne 26. září 2019, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní soud obdržel dne 14. 1. 2020 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který však není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků (§ 34 ve spojení s § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a navrhovatelé nejsou pro řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem (§ 30, § 31 téhož zákona). K ústavní stížnosti nebylo rovněž doloženo (případné) napadené rozhodnutí (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
V nyní posuzovaném případě Ústavní soud dospěl k závěru, že náležitého poučení se stěžovatelům dostalo opakovaně v řadě řízení; stěžovatelé podali již několik ústavních stížností trpících stejnou vadou a byl o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučeni (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 983/18 ze dne 17. 4. 2018 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 4117/17 ze dne 15. 3. 2018).
Stěžovatelé si ze stejného důvodu musí být vědomi i toho, že řízení před Ústavním soudem nepodléhá soudnímu poplatku a že pro toto řízení přichází v úvahu toliko určení advokáta podle § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, za kterýmžto účelem se navrhovatelé musí sami obrátit na Českou advokátní komoru. Pro neefektivnost dalšího poučování Ústavní soud návrh odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. ledna 2020
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj