Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti L. V., zastoupeného JUDr. Miroslavem Koreckým, advokátem se sídlem Puškinovo náměstí 681/3, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 15 UL 9/2023-7 ze dne 3. 4. 2023, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel je jako otec účastníkem řízení o péči o nezletilého R. V., vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9. Jelikož podle stěžovatele docházelo v tomto řízení k průtahům, navrhl městskému soudu, aby určil obvodnímu soudu lhůty k provedení čtyř procesních úkonů: 1. k zaslání stěžovateli prvního sdělení matky o komunikaci s mediátorkou; 2. k vydání rozhodnutí o jeho žádosti o nápravu vad protokolu z jednání u obvodního soudu dne 7. 9. 2018; 3. k vydání rozhodnutí o jeho žádosti o opravu zjevných nesprávností protokolu z jednání u obvodního soudu dne 23. 2. 2016 a 4. k zaslání č. l. 1079 spisu obvodního soudu, na němž se má nacházet návrh matky na výkon rozhodnutí (rozsudku obvodního soudu č. j. 11 P 50/2015-117 ze dne 24. 11. 2015, upravujícího styk otce s nezletilým).
2. Městský soud řízení o 1. návrhu stěžovatele v záhlaví uvedeným usnesením zastavil, neboť obvodní soud stěžovateli dodatečně sdělení matky zaslal, a stěžovatel tak vzal tento návrh zpět. Zbylé návrhy městský soud týmž usnesením zamítl. Městský soud dospěl k závěru, že návrhům na opravy protokolů nebyl obvodní soud povinen vyhovět už jen proto, že je stěžovatel neuplatnil při daných jednáních, nýbrž až 2 a 6 let poté, tudíž opožděně. Ke 4. návrhu městský soud zjistil, že na č. l. 1079 spisu obvodního soudu se nachází potvrzení o doručení elektronického podání, přičemž na č. l. 1080 je samotný návrh matky na výkon rozhodnutí. Jelikož řízení o návrhu matky na výkon rozhodnutí již bylo pravomocně skončeno, zhodnotil městský soud, že účelu návrhu na určení lhůty (zamezení průtahům) nelze dosáhnout. Proto již nemá obvodní soud povinnost procesní úkon učinit, a to bez ohledu na to, zda za trvání řízení tuto povinnost měl či nikoli.
3. Proti výše uvedenému usnesení městského soudu brojí včasnou a přípustnou ústavní stížností stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) s tvrzením, že jím byly porušeny čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
4. Stěžovatel zejména namítá, že oprava protokolů je podstatná pro další řízení, odvíjející se od původního řízení o péči o nezletilého. Při jednom z jednání např. nebylo zaprotokolováno, že při něm byla přítomna veřejnost. V důsledku toho pak měla státní zástupkyně jednat v omylu, vyřkla-li, že vůči stěžovateli nemohlo při jednání dojít k pomluvě. Jelikož protokolům svědčí jako veřejným listinám presumpce správnosti, stíhala stěžovatele povinnost prokázat opak informací zachycených v protokolech.
Městský soud měl pochybit, shledal-li původní řízení pravomocně skončeným, protože bylo následně vyhověno žalobě pro zmatečnost. Na opravu zjevných nesprávností není podle stěžovatele stanoven časový limit. Stěžovatel zopakoval, že návrh matky na výkon rozhodnutí mu nebyl doručen a městský soud nezohlednil povahu a význam věci pro stěžovatele. Stěžovatel si č. l. 1079 ze spisu ofotil, avšak protože jeho obsah nesouhlasí s tím, co soud tvrdí, mohlo být se spisem zacházeno nedbale, a trvá tak povinnost soudu mu návrh matky na výkon rozhodnutí doručit.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Městský soud v napadeném rozhodnutí ústavně souladně vyvrátil stěžovatelem nyní opakované námitky. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně odkazu na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2737/2012 ze dne 13. 3. 2014, i běžné praxe plyne, že námitky vůči protokolaci musejí být podány při jednání, na němž se protokol sepisuje, případně diktuje. Je běžné, že protokol (jako součást spisu) figuruje i v dalších řízeních, přičemž by jeho zpětné změny podle potřeb účastníka řízení mohly vést ke zřejmým problémům s jeho využitelností a věrohodností. V tomto ohledu tedy rozhodl městský soud v souladu s ústavním pořádkem, posoudil-li příslušné návrhy stěžovatele na určení lhůty k opravě protokolů jako opožděné.
8. Zjevně neopodstatněnou je také druhá stěžovatelova námitka, kterou setrval na určení lhůty obvodnímu soudu k doručení č. l. 1079 spisu. Není zřejmé, z čeho stěžovatel dovozuje nutnost doručení návrhu matky na výkon rozhodnutí i po pravomocném skončení věci a nesprávnost založení listiny ve spisu. Stěžovatel současně tvrdí, že si kopii listiny nahlédnutím do spisu již opatřil. Městský soud pak srozumitelně konstatoval, že na daném čísle listu se nachází potvrzení o doručení podání do datové schránky soudu a na následujícím listu začíná samotný návrh na výkon rozhodnutí. Stěžovatel tudíž jednak podáním disponuje, jednak je patrné, že daný návrh byl ve spisu založen správně.
9. Pro výše uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. července 2023
Pavel Šámal, v. r. předseda senátu