Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti GEOTEC spol. s r. o., sídlem Lidická 700/19, Brno, zastoupené JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D., advokátem, sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8 - Karlín, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 175/2022-64 ze dne 5. dubna 2024 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 17 A 87/2020-90 ze dne 25. dubna 2022, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu")]. Tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastník rozhodnutím č. j. MPS-11/2019-OINS-SRZT/14 ze dne 19. května 2020 shledal stěžovatelku vinnou ze spáchání přestupku podle § 25b odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících (dále jen "zákon o znalcích a tlumočnících"), neboť v průběhu července 2017 vypracovala tři znalecké posudky (Znalecký posudek na stanovení příčiny sesuvu v km 56,3 - 56,5 dálnice D8, Revizní znalecký posudek příčin poškození stavby ke znaleckému posudku č. 1239-09/2016 Ing. Jiřího Růžičky, CSc., a Revizní znalecký posudek příčin poškození stavby ke znaleckému posudku č. 05/15 znalce RNDr. Bohumila Svobody, CSc., ze dne 13. května 2015), přestože není znaleckým ústavem zapsaným v seznamu znaleckých ústavů. Za výkon znalecké činnosti v rozporu s § 2 odst. 1 a § 21 zákona o znalcích a tlumočnících vedlejší účastník uložil stěžovatelce pokutu ve výši 300 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. Proti rozhodnutí vedlejšího účastníka podala stěžovatelka rozklad, který ministryně spravedlnosti rozhodnutím č. j. MSP-50/2020-ODKA-ROZ/3 ze dne 10. července 2020 zamítla a rozhodnutí vedlejšího účastníka potvrdila.
3. Rozhodnutí ministryně spravedlnosti napadla stěžovatelka žalobou, kterou Městský soud v Praze ("městský soud") napadeným rozsudkem zamítl. Uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry, k nimž vedlejší účastník dospěl v rozhodnutích obou stupňů. Vedlejší účastník dostatečně prokázal, že byla naplněna skutková stránka přestupku, přičemž vycházel z uceleného řetězce důkazů, na jehož počátku jsou smlouvy o vypracování znaleckého posudku uzavřené mezi objednatelem (Ředitelstvím silnic a dálnic) a poskytovatelem znaleckého posudku (stěžovatelkou). Další součást předmětného řetězce představuje samotný obsah znaleckých posudků (vypracovaných na hlavičkovém papíře stěžovatelky a podepsaných vedle znalce prof. Ing. Jiřího Bartáka i jednatelem stěžovatelky Dr. Ing. Jiřím Píchou, který byl uveden v zápatí jednotlivých stran znaleckých posudků za slovem "vypracoval:"). Znalecké posudky současně obsahují výslovné odkazy na příslušné smlouvy uzavřené mezi stěžovatelkou a Ředitelstvím silnic a dálnic. Městský soud dospěl k závěru, že popsaný řetězec důkazů vyvrací veškerou obhajobu stěžovatelky, která vypracovala znalecké posudky, ačkoli nebyla zapsána v seznamu znaleckých ústavů ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o znalcích a tlumočnících.
4. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Tak jako městský soud i Nejvyšší správní soud konstatoval, že stěžovatelka vypracovala znalecké posudky spolu se znalcem, který byl jejím zaměstnancem, přestože sama není zapsaným znaleckým ústavem. Tím vykonávala znaleckou činnost v rozporu s § 2 a § 21 zákona o znalcích a tlumočnících a naplnila skutkovou podstatu přestupku podle § 25b odst. 2 téhož zákona.
5. Stěžovatelka uvádí, že znaky přestupku, který měla spáchat, nebyly vedlejším účastníkem vymezeny s dostatečnou přesností a určitostí. Jednání, jímž měl být přestupek stěžovatelkou spáchán, tedy že (jako právnická osoba) vykonávala znaleckou činnost vedle prof. Ing. Jiřího Bartáka, který byl souběžně jejím zaměstnancem, podle stěžovatelky neodpovídá skutkové podstatě přestupku vymezené zákonem. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že nebyla prokázána participace jejích jiných zaměstnanců na vypracování předmětných znaleckých posudků. Skutečnost, že stěžovatelka poskytla zařízení a software pro speciální numerické statické matematické modelování a vyškolený personál, s jehož podporou znalec (zaměstnanec stěžovatelky) objednané znalecké posudky vypracoval, nikterak neohrožuje naplnění veřejného zájmu na řádném výkonu znalecké činnosti. Zákon o znalcích a tlumočnících ani nestanoví, že se přestupku dopustí právnická osoba, jejíž zaměstnanec v pracovněprávním poměru vypracuje znalecký posudek. Skutečnost, že zpracování znaleckého posudku bylo objednáno u stěžovatelky a že znalecký posudek byl vyhotoven na jejím hlavičkovém papíře, ze stěžovatelky dalšího zpracovatele znaleckého posudku (vedle prof. Ing. Jiřího Bartáka) nečiní.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud není primárně povolán k interpretaci právních předpisů z oblasti veřejné správy, nýbrž ex constitutione k ochraně ústavně zaručených práv a svobod. Výklad těchto právních předpisů a sjednocování judikatury správních soudů přísluší právě Nejvyššímu správnímu soudu, jenž vydal napadený rozsudek. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí být povolán, s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení, zasahovat do rozhodovací činnosti správních soudů pouze za situace, kdy by jejich postupem došlo k extrémnímu vybočení z požadavků obsažených v hlavě páté Listiny. Tak tomu v posuzované věci nebylo.
8. Podle § 25b odst. 2 zákona o znalcích a tlumočnících se právnická osoba dopustí přestupku tím, že vykonává znaleckou činnost v rozporu s § 2 odst. 1 nebo § 21. Ustanovení § 2 odst. 1 zákona o znalcích a tlumočnících umožňuje výkon znalecké činnosti pouze znalcům zapsaným do seznamu znalců, případně znaleckým ústavům, jimiž jsou právnické osoby nebo jejich organizační složky, které jsou specializovány na znaleckou činnost a jsou zapsány do seznamu znaleckých ústavů (§ 21 odst. 1 téhož zákona).
9. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatelky, že její podíl na zpracování dotčených znaleckých posudků nemá charakter takového výkonu znalecké činnosti, která je vyhrazena výlučně znaleckým ústavům, neboť ačkoliv bylo vypracování znaleckých posudků u ní zadáno a jí fakturováno, zpracoval je nezávisle a osobně její zaměstnanec prof. Ing. Jiří Barták (pouze) s použitím numerických výpočtů provedených stěžovatelkou (jejíž jednatel byl ve vztahu ke znalci v roli pouhého konzultanta).
10. Jak však bylo v napadených rozhodnutích řádně odůvodněno, nepodává-li zaměstnanec znalecký posudek jako samostatný znalec, nýbrž jej podává právnická osoba, jejímž je znalec zaměstnancem, jde již o výkon znalecké činnosti touto právnickou osobou podléhající regulaci zákona o znalcích a tlumočnících. Z § 21b odst. 1 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 tohoto zákona totiž vyplývá, že prostřednictvím znalce jako zaměstnance mohou vykonávat znaleckou činnost pouze znalecké ústavy za podmínek tam uvedených. Stěžovatelka však v seznamu znaleckých ústavů zapsána nebyla. Podstatné je, že ve znaleckých posudcích bylo uvedeno, že jsou vypracovány jak znalcem, tak i jednatelem stěžovatelky, a jak znalec, tak jednatel stěžovatelky jej i podepsali. V řízení před správními soudy stěžovatelka uvedla, že smlouva o vypracování znaleckých posudků uzavřená mezi ní a Ředitelstvím silnic a dálnic vyžadovala, aby znalec byl zaměstnancem stěžovatelky. Proto teprve následně, po uzavření této smlouvy, došlo ke vzniku zaměstnaneckého poměru mezi znalcem a stěžovatelkou. Jak vyplývá ze soudy zjištěného skutkového stavu, znalec poté jako zaměstnanec stěžovatelky vypracoval znalecké posudky (na hlavičkovém papíře stěžovatelky) a podepsal je spolu s jednatelem stěžovatelky Dr. Ing. Jiřím Píchou, který byl uveden v zápatí jednotlivých stran znaleckých posudků za slovem "vypracoval:". Posudky byly stěžovatelkou fakturovány Ředitelství silnic a dálnic.
11. Za této situace již není rozhodné, zda se na vypracování znaleckého posudku podíleli také další zaměstnanci stěžovatelky (byť řádně odůvodněnému závěru správních soudů, že znalecké posudky zpracoval znalec spolu s jednatelem stěžovatelky, nelze z pohledu ústavnosti čeho vytknout). Správní soudy proto nepochybily, když nezkoumaly, jaké konkrétní činnosti na vypracování znaleckých posudků vykonávali případně další zaměstnanci stěžovatelky. Takové zjištění by na závěru, že se stěžovatelka na vypracování znaleckého posudku podílela, ačkoli k tomu nedisponovala příslušným oprávněním, nic nemohlo změnit. Polemizuje-li stěžovatelka s tím, zda svým postupem zasáhla do veřejného zájmu na tom, aby znaleckou činnost vykonávali pouze odborníci, kteří jsou držiteli oprávnění k výkonu znalecké činnosti, je nutno uvést, že znalecký posudek v dané věci sice vypracoval zapsaný znalec, jako držitel příslušného oprávnění, avšak spolu s jednatelem stěžovatelky, který příslušným oprávněním nedisponoval, přičemž tvrzení stěžovatelky, že její jednatel byl v roli pouhého konzultanta, prokázáno nebylo (viz bod 33 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Nadto stěžovatelka svým postupem obešla podmínky stanovené v § 21b zákona o znalcích a tlumočnících pro výkon znalecké činnosti znaleckými ústavy. Důsledkem jejího jednání je pak stav, kdy (jak sama uvedla v řízení před Nejvyšším správním soudem) ze znaleckých posudků ani z jejich formálních náležitostí (podpis jednatele, hlavičkový papír) nelze dovodit, kdo znalecké posudky vypracoval a kdo nese odpovědnost za jejich odborné zpracování. Stěžovatelka měla na mysli, že tyto skutečnosti tak nemohou samy o sobě postačovat k závěru, že stěžovatelka vykonávala znaleckou činnost, nicméně vzniklý stav, kdy jsou znalecké posudky vypracovány a podepsány dvěma subjekty, z nichž jeden (právnická osoba) příslušným znaleckým oprávněním nedisponuje, a druhý (znalec) je jeho zaměstnancem, vytváří stav, který má nepochybně bezprostřední negativní vliv na garantování odbornosti a nestrannosti výkonu tlumočnické činnosti, jak v napadených rozhodnutích správní soudy připomněly.
12. Ústavní soud z výše uvedených důvodů neshledal důvodu, pro který by řádně odůvodněné závěry správních soudů bylo možno označit za svévolné či extrémní, resp. excesivní, neboť mají racionální základ a jsou logicky a srozumitelně odůvodněny, což je z pohledu zásad ústavněprávního přezkumu rozhodné. Stěžovatelka toliko polemizuje s jejich argumentací v rovině běžného zákona a nesouhlasí s jejich výkladem dotčených ustanovení zákona o znalcích a tlumočnících. Odlišný názor stěžovatelky na aplikaci právní úpravy však opodstatněnost ústavní stížnosti založit nemůže.
13. Ústavní soud proto uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. července 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu