Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti L. M., zastoupené Mgr. Filipem Hajným, advokátem, sídlem Rubešova 83/10, Praha 2, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2025 č. j. 18 Co 403, 405, 406/2024-7710 a ze dne 4. listopadu 2024 č. j. 18 Co 403, 405, 406/2024-7377 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. srpna 2024 č. j. 60 P 133/2020-7028, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3 jako účastníků řízení a nezletilého L. N. R., J. R., a V. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka je babičkou prvního vedlejšího účastníka a současně matkou třetí vedlejší účastnice. Druhý vedlejší účastník je otcem nezletilého.
2. Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodoval o návrhu otce na změnu předběžného opatření ze dne 16. 4. 2024, kterým byl nezletilý svěřen do péče otce, přičemž matce byl stanoven styk s nezletilým každý sudý víkend. Obvodní soud rozhodl napadeným usnesením tak, že nařídil předběžné opatření, kterým nově upravil styk matky a stěžovatelky (babičky) s nezletilým, a to každé sudé pondělí v době od 16:00 do 17:00 hodin za asistence specializovaného pracoviště pro asistovaný styk rodičů s dětmi. Současně stanovil další povinnosti otce, matky i stěžovatelky. Takto obvodní soud rozhodl do doby rozhodnutí ve věci samé o návrhu otce na zbavení rodičovské odpovědnosti matky a na zákaz styku stěžovatelky s nezletilým.
3. Obvodní soud zdůraznil, že ve věci došlo od minulého rozhodnutí ke změně poměrů. V bodě 17 usnesení uvedl zejména následující: "Soud zaujímá názor, že situace již nesnese odkladu a je nezbytné zabránit pokračujícímu, přetrvávajícímu, neměnnému a stále dokonce zesilujícímu konání matky, která navzdory apelům obecných soudů a Ústavního soudu, jakož i opatrovníka, pokračuje v jednání, které nezletilého dále poškozuje, a kterého zjevně nadále používá jako nástroj k prosazení svých cílů, když posléze uvedený závěr několikráte na adresu matky vyslovil i Ústavní soud České republiky ve svých rozhodnutích."
4. Městský soud v Praze následně usnesení obvodního soudu potvrdil, a to usnesením ze dne 4. 11. 2024. Vypořádal se s odvoláním matky, kterému nepřisvědčil. Usnesením ze dne 2. 4. 2025 pak městský soud své rozhodnutí doplnil tak, že se rovněž odmítá odvolání stěžovatelky. Městský soud uvedl, že ačkoli ve výroku svého původního usnesení rozhodl také o styku stěžovatelky s nezletilým, opomněl referovat její odvolání (výslovně se s ním nevypořádal). Z původního usnesení je nicméně podle městského soudu zřejmé, že důvody rozhodnutí se vztahují i na stěžovatelku, která uplatnila téměř totožné námitky jako matka. Usnesení obvodního soudu již navíc není účinné, jelikož opatrovnickým soudem bylo dne 19. 12. 2024 vydáno nové předběžné opatření o styku matky a stěžovatelky s nezletilým, které bylo potvrzeno usnesením městského soudu ze dne 5. 2. 2025.
5. Stěžovatelka podává ústavní stížnost proti usnesení obvodního soudu a také oběma usnesením městského soudu (ze dne 4. 11. 2024 a 2. 4. 2025). Na téměř třiceti stranách se obsáhle vymezuje nejen vůči obsahu napadených rozhodnutí, ale i všemu, co s nimi byť jen vzdáleně souvisí. Stěžovatelka namítá porušení celkem třiceti různých ustanovení ústavního pořádku; tvrdí mj. i to, že soudy nezletilého mučí či že porušily jeho právo na život. Velká část argumentace stěžovatelky je fakticky právě argumentací za nezletilého - podle stěžovatelky je nezletilý napadenými rozhodnutími devastován a jsou mu odpírána jeho participační práva.
Námitky samotné stěžovatelky pak představuje zejména nesouhlas s tím, že jí byl stanoven jen velmi omezený styk s nezletilým. Podrobně poukazuje na různé skutkové okolnosti, které předcházely vydání napadených rozhodnutí; např. na údajné násilné chování otce. Rovněž tvrdí, že městský soud opomenutím jejího odvolání zcela znemožnil možnost hájit její práva v odvolacím řízení, a napadená rozhodnutí jsou proto "nepřezkoumatelná, neproveditelná a excesivní". Stěžovatelka se rovněž ohrazuje proti činnosti kolizního opatrovníka, který si podle ní mj. "uzurpoval nežádoucí vrchnostenské postavení".
6. Nelze nezmínit, že vzhledem k hojné procesní aktivitě stěžovatelky se i Ústavní soud již některými zde uplatněnými námitkami musel v minulosti zabývat (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1066/25 ). Stěžovatelka však roli Ústavního soudu nadále zjevně chápe zcela mylně, a proto je na místě jí ji připomenout. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho úkolem není věcně přezkoumávat rozhodnutí vydaná v rodinněprávních věcech. Stěžovatelčina argumentace se s podstatou ústavního přezkumu míjí. Ústavní soud koriguje pouze závažné excesy soudní moci a jeho posláním není verifikovat desítky, ba stovky subjektivních tvrzení o skutkovém ději, který je předmětem řízení před obecnými soudy.
7. V části napadených rozhodnutí, ve které soudy rozhodovaly o styku a péči matky a nezletilého, je stěžovatelka osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti. Stěžovatelka není oprávněna hájit základní práva jiné osoby. Stejně tak není oprávněna argumentovat tím, že soudy porušily základní práva nezletilého.
8. V části, ve které obvodní soud rozhodoval o styku stěžovatelky a nezletilého, je Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti nepříslušný. Přestože již odvolací soud o tom stěžovatelku poučil, ta nadále pomíjí, že v mezidobí již napadená rozhodnutí (v tomto uvedeném rozsahu) pozbyla účinnosti, jelikož byla nahrazena novým předběžným opatřením ze dne 19. 12. 2024. Ústavní soud není příslušný přezkoumávat rozhodnutí, které bylo následně změněno.
9. Ve zbytku (tedy v rozsahu usnesení městského soudu a v rozsahu jiných uložených povinností, které nebyly pozdějšími rozhodnutími změněny) je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Ústavní soud znovu připomíná, že soudní rozhodnutí ve věcech rodinných přezkoumává obzvláště rezervovaně. Ve zde posuzované věci je navíc napadáno usnesení o předběžném opatření, do kterých Ústavní soud zpravidla není oprávněn zasahovat. Jde totiž o rozhodnutí, kterými není předurčen konečný výsledek sporu. Obvodní soud navíc napadeným rozhodnutím pouze změnil již dříve vydané předběžné opatření. Ústavní soud by se tedy při případném meritorním přezkumu mohl beztak zaměřit v zásadě pouze na to, zda obecné soudy ústavně souladně odůvodnily, že se ve věci od posledního rozhodnutí změnily podmínky. To obecné soudy učinily.
10. Také procesní námitka stěžovatelky, která se týká opomenutí jejího odvolání, je zjevně neopodstatněná. Městský soud doplňujícím usnesením rozhodl také o odvolání stěžovatelky, když současně uvedl, že veškeré závěry původního usnesení, řečené ve vztahu k matce, se vztahují také na stěžovatelku. S námitkami stěžovatelky se tedy městský soud vypořádal.
11. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou, zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a ve zbytku podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. srpna 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu