Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky T. U., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 2011 č. j. 64 Az 48/2009 a proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. února 2012 č. j. 7 Azs 4/2012, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 5. 2011 a doplněnou dne 18. 5. 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Protože ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v zákoně o Ústavním soudu (stěžovatelka především nebyla zastoupena advokátem), vyzval Ústavní soud stěžovatelku dne 28. 5. 2012 k odstranění vad jejího podání. K tomu jí stanovil lhůtu 30 dnů od doručení této výzvy. Současně ji upozornil, že stěžovatelce není oprávněn sám určit zástupce z řad advokátů, že se může obrátit případně na Českou advokátní komoru, a že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, Ústavní soud podání (ústavní stížnost) ve smyslu § 43 odst. 1 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítne.
Ústavní soud ve své praxi často stanoví lhůtu kratší než 30 dnů k odstranění vad ústavní stížnosti jiných stěžovatelů (např. 14, 15 či 20 dnů). Přesto Ústavní soud, usiluje být v nynější věci vstřícný vůči stěžovatelce, stanovil jí lhůtu k odstranění vad v délce 30 dnů, a dále neodmítl ústavní stížnost pro neodstranění vad ihned po uplynutí stanovené lhůty, čímž tuto lhůtu ještě fakticky prodloužil.
Shora uvedené lze tedy shrnout, že vzhledem k tomu, že stěžovatelka - nejen ve stanovené lhůtě, ale až do dnešního dne - vady ústavní stížnosti neodstranila, Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. července 2012
Vojen Güttler, v. r. soudce zpravodaj