Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti nezl. D. K., zastoupeného JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se sídlem Libická 1832/5, Praha 3, proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 12 Co 348/2022 ze dne 14. 3. 2023 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 0 P 298/2017 ze dne 24. 8. 2022, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavnímu soudu byla dne 21. 6. 2023 Obvodním soudem pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") postoupena ústavní stížnost, kterou jménem nezletilého stěžovatele sepsal v záhlaví označený právní zástupce. Obvodní soud v dopise uvádí, že není překladatelem této stížnosti a zdůrazňuje, že právního zástupce poučil, že ústavní stížnost nelze podat k jinému než Ústavnímu soudu. Právní zástupce přesto trval na tom, aby obvodní soud Ústavnímu soudu tuto stížnost postoupil, a proto tak obvodní soud učinil.
2. Právní zástupce v postoupené ústavní stížnosti uvádí, že napadá rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 12 Co 349/2022 [sic] ze dne 14. 3. 2023, jenž mu byl doručen dne 4. 4. 2023. Datum doručení Ústavní soud ověřil telefonickým dotazem u obvodního soudu, přičemž zjistil, že rozsudek městského soudu byl JUDr. Pavelkovi skutečně doručen dne 4. 4. 2023, avšak spisová značka napadeného rozsudku je 12 Co 348/2002. Pod sp. zn. 12 Co 349/2022 bylo ve stejný den vydáno usnesení, jež se týkalo svědečného a znalečného a jež právní zástupce dle obsahu ústavní stížnosti neměl v úmyslu napadat.
3. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Na základě výše uvedených informací však Ústavní soud dospěl k závěru, že i pokud by zcela výjimečně akceptoval ústavní stížnost postoupenou mu obvodním soudem, k čemuž není povinen, přesto by ji nemohl meritorně posoudit, neboť byla podána po lhůtě stanovené zákonem.
4. Dle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Dle ustanovení § 27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je řízení zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu soudu. Poslední napadené rozhodnutí bylo právnímu zástupci doručeno dne 4. 4. 2023, zatímco postoupená ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. 6. 2023. Podání návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem jinému soudu než Ústavnímu soudu přitom nemá za následek zahájení řízení [srov. Holländer, P.
§ 27 (Zahájení řízení). In: Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V. Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 121]. Pro úplnost Ústavní soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu, z níž vyplývá, že zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti je kogentní a nelze ji proto prominout (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1015/23 ze dne 31. 5. 2023; sp. zn. III. ÚS 3441/22 ze dne 21. 3. 2023; nebo sp. zn. II. ÚS 282/23 ze dne 7. 3. 2023).
5. Za dané situace Ústavní soud ani navrhovatele nevyzýval k odstranění dalších vad podání, neboť návrh byl podán pozdě, což je vada neodstranitelná. Soudce zpravodaj proto návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. července 2023
Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj