Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele: S. S., zastoupený JUDr. Jaroslavou Vančurovou, advokátkou, sídlem Na Pláni 3794/2, Jablonec nad Nisou, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 27. března 2025 č. j. 36 Co 86/2025-194 a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 21. února 2025 č. j. 33 Nc 50054/2024-180, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci jako účastníků řízení a N. K., a nezletilého R. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Jádrem ústavní stížnosti je otázka uplatnění zásady ústnosti v řízení o prodloužení trvání předběžného opatření.
2. Napadeným usnesením č. j. 33 Nc 50054/2024-180 Okresní soud v Liberci o tři měsíce prodloužil trvání předběžného opatření, kterým byl nezletilý vedlejší účastník (syn stěžovatele a vedlejší účastnice) předán do péče vedlejší účastnice (matky). Stěžovatel se proti tomuto usnesení odvolal. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesení okresního soudu potvrdil napadeným usnesením č. j. 36 Co 86/2025-194.
3. Proti oběma rozhodnutím podal stěžovatel ústavní stížnost. Podle něj jimi byla porušena jeho práva zaručená zejména v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 32 odst. 1 Listiny a čl. 38 odst. 2 Listiny a také práva zaručená v čl. 8 odst. 1 a odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Stěžovatel namítá, že ani jedno rozhodnutí nebylo vydáno v řízení, ve kterém by proběhlo ústní jednání.
Ústnost přitom vnímá jako základní předpoklad pro konání spravedlivého procesu. Stěžovatel také namítá obecnou nevhodnost úpravy rodinných poměrů předběžným opatřením. Ačkoli je svou povahou pouze dočasným nástrojem, v dané věci trvá již příliš dlouhou dobu. Jeho použití je dle jeho názoru v řízeních o rodičovské odpovědnosti problematické už vzhledem k samotné "unikátnosti každého okamžiku věku dítěte". Ústní jednání se podle něj mělo konat v mnohem kratší době od nařízení předběžného opatření dne 6.
11. 2024 (které se stalo vykonatelným dne 21. 11. 2024), určené v řádu maximálně stovek hodin, nikoli v řádu několika měsíců. Stěžovatel dovozuje, že potlačení ústnosti řízení je sice v řízeních o rodičovské odpovědnosti výjimečně ospravedlnitelné, ale pouze tehdy, pokud existuje nebezpečí z prodlení. Požadavek nebezpečí z prodlení vnímá jako zákonný předpoklad k tomu, aby zásada ústnosti mohla být omezena. Tyto podmínky nebyly dle jeho názoru v řízení před obecnými soudy naplněny. Tím, že obecné soudy nedostály požadavků ústnosti řízení, podle něj porušily jeho základní práva na spravedlivý proces a na ochranu rodinného života.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Procesní institut předběžného opatření slouží k zatímní ochraně práv účastníků, a to buď v průběhu již zahájeného řízení (§ 102 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen "o. s. ř."), anebo dokonce ještě před jeho zahájením (§ 74 a násl. o. s. ř.). Jde o institut výjimečný, neboť se jím do jisté míry prolamují zásady rovnosti, přímosti a ústnosti ovládající soudní řízení (srov. čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny). Soud totiž může předběžné opatření vydat bez nařízení jednání, jen na základě obsahu spisu, bez slyšení a vyjádření toho, proti němuž návrh směřuje [nález sp. zn. I.
ÚS 3174/20 ze dne 10. 3. 2021 (N 50/205 SbNU 85), bod 16]. Výjimečný a dočasný (zatímní) charakter předběžného opatření tedy odůvodňuje jeho vydání bez toho, aby k jeho projednání proběhlo ústní jednání. Stejně tomu je při rozhodování o odvolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření (§ 214 o. s. ř.). Ačkoli je tedy zásada ústnosti ústavním požadavkem, který plyne z čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky, nejedná se o zásadu absolutní. Čl. 96 odst. 2 Ústavy zároveň stanoví, že výjimky z této zásady stanoví zákon.
Tak tomu je i v tomto případě.
6. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/09
(N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.) Ústavní soud uvedl, že "má-li tedy být předběžným opatřením uložena povinnost, musí mít účastníci řízení možnost ve srovnatelném rozsahu uplatnit před soudem svá tvrzení i námitky ve vztahu k předmětnému návrhu, které se relevantním způsobem promítnou do úvahy soudu ve vztahu k posouzení důvodnosti návrhu." Stěžovateli byla dána možnost se v řízení o uložení předběžného opatření a jeho prodloužení písemně vyjádřit a svůj pohled na věc soudu komunikovat. Obecné soudy jeho námitky vzaly v potaz a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily. Tím byla zároveň naplněna i zásada rovnosti účastníků řízení.
7. Předběžnými opatřeními, jak ostatně obecné soudy samy opakovaně uváděly, není nijak předjímáno rozhodnutí ve věci samé. Omezení v rodičovských právech, která kvůli nim stěžovatel musí strpět, nedosahují ústavněprávní intenzity a jsou i v souladu s podústavními předpisy. Obecné soudy se budou věcí samou zabývat a určí, jaké výchovné prostředí a uspořádání bude pro nezletilého vedlejšího účastníka nejvhodnější.
8. Z ústavní stížnosti vyplývá, že se stěžovatel s odkazem na svá rodičovská práva nepřímo brání i samotné délce trvání předběžného opatření a jeho opakovanému prodlužování. To však je odůvodněno mj. komplikovaností věci, ve které je obsažen cizí prvek (stěžovatel i vedlejší účastníci jsou státními příslušníky Íránu), a tím, že v řízení probíhá spolupráce mezi rodiči a sociálními pracovníky za účelem jejich mediace a edukace.
8. Ústavní soud považuje na tomto místě za vhodné zdůraznit, že k přezkumu rozhodnutí obecných soudů v rodinněprávních věcech přistupuje velmi zdrženlivě a zasahuje do nich pouze v extrémních případech. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je navíc velmi zúžen v kombinaci s omezeným přezkumem předběžných opatření (včetně jejich změny či prodloužení) jako rozhodnutích zatímní povahy [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 3200/20 ze dne 2. února 2021 (N 23/104 SbNU 270), body 20 a 21].
9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, protože nezjistil porušení stěžovatelových základních práv.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. července 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu