Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelek Dany Vojáčkové, Marie Mikulkové a Blanky Průdkové, zastoupených JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem Bezručova 1896/90, Mikulov, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 14 Co 10/2024-372 ze dne 6. 3. 2024 a rozsudku Okresního soudu v Břeclavi č. j. 17 C 68/2018-335 ze dne 3. 8. 2023, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Břeclavi jako účastníků řízení a Heleny Holienky Schreiberové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení svého práva zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelky se u Okresního soudu v Břeclavi (po změně žaloby) domáhaly proti vedlejší účastnici určení, že jejich otec František Holienka, zemřelý v průběhu řízení, byl ke dni své smrti vlastníkem bytové jednotky specifikované v I. výroku rozsudku okresního soudu uvedeného v záhlaví ("byt"). Tímto rozsudkem okresní soud žalobě vyhověl. Okresní soud zjistil, že zemřelý s vedlejší účastnicí, svou manželkou, uzavřel dne 29. 12. 2017 darovací smlouvu o převodu vlastnictví bytu. Okresní soud po dokazování shledal, že zemřelý nebyl při podpisu darovací smlouvy schopen posoudit následky svého jednání, tudíž smlouva byla neplatná a zemřelý byl ke dni své smrti stále vlastníkem bytu.
Okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků ve prospěch stěžovatelek; dovodil, že stěžovatelkám vznikly náklady na právní zastoupení advokátem ve výši 165 242,50 Kč, tedy 55 081 Kč každé, avšak vedlejší účastnici uložil povinnost nahradit každé stěžovatelce pouze 10 000 Kč, a to na základě moderace podle § 150 občanského soudního řádu ("o. s. ř."). Jako důvod zvláštního zřetele hodný okresní soud shledal majetkové poměry vedlejší účastnice.
3. K odvolání stěžovatelek Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením změnil výrok rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení tak, že vedlejší účastnici uložil povinnost nahradit každé stěžovatelce náklady řízení ve výši 42 210 Kč ve lhůtě dvou měsíců. Krajský soud dospěl v souladu s argumentací stěžovatelek k závěru, že tarifní hodnotu úkonu právní služby advokáta je nutné stanovit z ceny bytové jednotky, nikoli z paušální částky, neboť k ceně nemovitosti byl vyhotoven znalecký posudek.
Krajský soud dále přehodnotil výpočet nákladů řízení a určil, že náklady stěžovatelek v řízení před okresním soudem činily celkem 633 153 Kč, tedy 211 051 Kč u každé ze stěžovatelek. Ohledně moderace výše nahrazovaných nákladů řízení dospěl krajský soud k závěru, že v posuzovaném případě je důvodem zvláštního zřetele hodným okolnost, pro kterou byla vedlejší účastnice s obranou proti žalobě neúspěšná. Jelikož nezpůsobilost zemřelého uzavřít darovací smlouvu vyplynula pouze ze znaleckých posudků, nikoli z výslechů svědků ani z jiných důkazů, nic podle krajského soudu nenasvědčovalo tomu, že by vedlejší účastnice měla či mohla mít zásadní pochybnost o způsobilosti svého manžela k tomuto právnímu jednání.
Krajský soud přihlédl k této skutečnosti a k poměrům účastníků řízení, a proto snížil povinnost vedlejší účastnice nahradit stěžovatelkám náklady řízení na 20 % jejich výše.
4. Stěžovatelky namítají, že obecné soudy aplikovaly § 150 o. s. ř. svévolně. Konstatují, že má-li soud v úmyslu moderovat výši nákladů řízení, musí jim umožnit, aby se k tomu vyjádřily. Obecným soudům vytýkají, že tento úmysl stranám neavizovaly, a mají za to, že krajský soud je měl o možné aplikaci moderačního práva poučit. Krajský soud se podle stěžovatelek sice pokusil pochybení okresního soudu napravit, nicméně dostatečně neodůvodnil, proč přiznal stěžovatelkám právě pouze 20 % nákladů řízení a proč namísto toho např. nepřistoupil k prodloužení lhůty splatnosti. Podle stěžovatelek krajský soud také nezohlednil dostatečně chování vedlejší účastnice v průběhu sporu.
5. Procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými a řádně zastoupenými stěžovatelkami, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.
6. Z konstantní judikatury Ústavního soudu plyne, že ačkoli může mít výrok rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, jde o problematiku ve vztahu k věci samé jednoznačně podružnou, pročež zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody jednotlivců. Z toho pak plyne zásada, že rozhodnutí soudů o náhradě nákladů řízení podléhají toliko omezenému ústavněprávnímu přezkumu (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 998/20 ze dne 23. 3. 2021 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 10/98 ze dne 1. 11. 1999, sp. zn. I. ÚS 30/02 ze dne 4. 2. 2003).
7. Ústavní soud se opakovaně věnoval ústavním kautelám interpretace a aplikace § 150 o. s. ř. Z ustálené judikatury Ústavního soudu relevantní pro projednávaný případ mimo jiné plyne, že součástí práva na spravedlivý proces je vytvoření prostoru pro to, aby účastník řízení mohl účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 828/06 ze dne 6. 2. 2007 nebo sp. zn. IV. ÚS 215/09 ze dne 3. 3. 2009). Tento požadavek (vyplývající obecně z práva na spravedlivý proces) je třeba dodržovat též při rozhodování o náhradě nákladů řízení, které je inherentní součástí soudního řízení jako celku (srov. nález sp. zn. I. ÚS 653/03 ze dne 12. 5. 2004).
8. Těmto ústavněprávním kritériím napadená rozhodnutí vyhovují. Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
9. Stěžovatelky svou argumentaci podporují několika nálezy, ve kterých Ústavní soud konstatoval, že daným stěžovatelům nebyl poskytnut dostatečný prostor pro vyjádření k záměru moderovat výši nákladů řízení. Tyto nálezy jsou však od posuzovaného případu odlišné. Např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 1605/15 ze dne 31. 5. 2016 dospěl Ústavní soud k závěru, že v případě, kdy nalézací soud rozhodne o nákladech řízení v plné výši ve prospěch úspěšné strany a odvolací soud se rozhodne náklady řízení moderovat, musí stranám poskytnout možnost se k této moderaci vyjádřit; pokud tak neučiní, může dojít k porušení práva na spravedlivý proces.
V posuzovaném případě však rozhodl o moderaci výše nahrazovaných nákladů řízení již okresní soud. Proto nelze přisvědčit argumentaci stěžovatelek, že neměly možnost se vyjádřit vůči úmyslu soudu náklady řízení moderovat, neboť tuto příležitost měly v odvolání. Této příležitosti využily a před Ústavním soudem nyní pouze opakují námitky, jež použily právě v odvolacím řízení.
10. Stěžovatelky dále polemizují se způsobem, jakým obecné soudy aplikovaly § 150 o. s. ř. a namítají, že mohly namísto moderace prodloužit vedlejší účastnici lhůtu k náhradě nákladů. V tomto bodu se Ústavní soud omezuje na konstatování, že mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Jelikož v tomto ohledu stěžovatelky nepředkládají žádnou ústavněprávní argumentaci a pouze polemizují se závěry soudů, nemohou tyto námitky před Ústavním soudem obstát. Napadená rozhodnutí jsou dostatečně a srozumitelně odůvodněna a je z nich patrné, jakými úvahami a proč se soudy řídily. Jejich rozhodnutí nejsou nijak svévolná ani vnitřně rozporná.
11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. listopadu 2024
Jan Wintr, v. r. předseda senátu