Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Základní školy a Mateřské školy Cerhovice, okres Beroun, příspěvkové organizace, se sídlem Na Dražkách 217, Cerhovice, zastoupené Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem se sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství Středočeského kraje, územního odboru Beroun, oddělení hospodářské kriminality, a Krajského státního zastupitelství v Praze, spočívajícímu v nekonání účinného vyšetřování ve věci vedené Policií České republiky, Krajským ředitelstvím Středočeského kraje, územním odborem Beroun, oddělením hospodářské kriminality, pod sp. zn. KRPS-152723-71/TČ-2022-010281-KR a Krajským státním zastupitelstvím v Praze pod sp. zn. 2 KZN 293/2022, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá ochrany před postupem Policie České republiky, Krajského ředitelství Středočeského kraje, územního odboru Beroun, oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"), kterým má být porušováno její právo na účinné vyšetřování vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatelka podala trestní oznámení k Okresnímu státnímu zastupitelství v Berouně (dále jen "okresní státní zastupitelství"), které věc postoupilo policejnímu orgánu. Trestní oznámení směřovalo proti společnost X (dříve Y) a jejímu jednateli F. V., kteří se měli na stěžovatelce podvodným způsobem obohatit, dlouhodobě ji uvádět v omyl a zamlčovat jí podstatné skutečnosti; stěžovatelka přitom neměla být jedinou poškozenou. Podvodné jednání mělo spočívat v tom, že společnost byla od podzimu 2021 nekontaktní, porušovala ustanovení energetického zákona, zasílala stěžovatelce toliko vysoké zálohové faktury a v zimním období jí vyhrožovala odpojením od elektrické energie a plynu. Policejní orgán však stěžovatelku vyrozuměl, že po provedení šetření nezjistil skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin.
3. Stěžovatelka proti postupu policejního orgánu podala stížnost a požádala okresní státní zastupitelství o přezkum jeho postupu. Následně zaslala ke Krajskému státnímu zastupitelství v Praze (dále jen "krajské státní zastupitelství") podnět k výkonu dohledu nad postupem okresního státního zastupitelství. Posléze byla stěžovatelka okresním státním zastupitelstvím podrobně zpravena o důvodech postupu policejního orgánu a rovněž podrobně vyrozuměna o vyřízení podnětu k výkonu dohledu krajským státním zastupitelstvím.
4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že postupem policejního orgánu a krajského státního zastupitelství došlo k porušení jejího práva na účinné vyšetřování, které má plynout z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Konkrétně k tomu mělo dojít tím, že orgány činné v trestním řízení závažně porušily pravidla volného hodnocení provedených důkazů a že jejich právní závěry jsou v podstatném nesouladu s obsahem spisu a provedenými důkazy. Uvádí, že trestní řízení mělo být zatíženo podstatnými vadami a že ačkoli orgánům činným v trestním řízení prokázala úmysl společnosti X a jejího jednatele se obohatit, policejní orgán nekriticky převzal tvrzení jednatele, ač měl od stěžovatelky k dispozici množství důkazního materiálu.
5. Procesní podmínky řízení o ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný a nejsou dány ani důvody její nepřípustnosti.
6. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a jeho úkolem není napravovat rozhodovací činnost soudů ani orgánů činných v trestním řízení vždy, když dojde k porušení podústavního práva. Do jejich rozhodovací činnosti v řízení o ústavní stížnosti podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu zasáhne pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím, opatřením nebo jiným zásahem porušena ústavně zaručená základní práva.
8. Při posuzování ústavních stížností brojících proti rozhodnutím a zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního je nutné mít zvlášť v patrnosti zásadu zdrženlivosti Ústavního soudu. Trestní řízení je vztahem mezi pachatelem a státem, což také znamená, že ústavně není zaručeno právo třetí osoby (např. oznamovatele, poškozeného), aby jiná osoba byla trestně stíhána a případně i odsouzena. Úkolem Ústavního soudu je v těchto věcech toliko korigovat závažné excesy, jež jsou výrazem svévole či zneužití pravomoci ze strany orgánů činných v trestním řízení. Povinnost vést účinné vyšetřování je toliko procesní povinností tzv. náležité péče, a nikoliv povinností ve vztahu k jeho výsledku. Právo na účinné vyšetřování tak nezahrnuje právo na konkrétní výsledek, nýbrž pouze právo na řádný postup daného orgánu (srov. nález ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12 ).
9. Ústavnímu soudu tak obecně nepřísluší z podnětu stěžovatelky přezkoumávat rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, jde-li o opodstatněnost a důvodnost zahájení, či naopak nezahájení trestního stíhání. Jeho úkolem je přezkoumat, zda postup orgánů činných v trestním řízení, kterým ke svému rozhodnutí dospěly, není při dotčení základního práva stěžovatelky závažným excesem, který by vykazoval znaky svévole či zneužití pravomoci.
10. V nyní posuzované věci však nejsou dány důvody pro zásah Ústavního soudu. Z vyrozumění okresního i krajského státního zastupitelství se podávají konkrétní a přesvědčivé důvody, proč nebylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 209 trestního zákoníku, kterého se měli dopustit společnost X a její jednatel F.
V. Stěžovatelka dostatečně nedoložila svá tvrzení o tom, že by orgány činné v trestním řízením závažně porušily pravidla hodnocení důkazů a že by jejich právní závěry byly v podstatném nesouladu s obsahem spisu, natož aby prokázala, že se ve spojení s jejím základním právem jedná o závažný exces v podobě svévole či zneužití pravomoci. Ústavní soud navíc zdůrazňuje, že sám nemůže nahrazovat ani doplňovat skutková zjištění k tomu povolaných orgánů.
11. Ústavní soud uzavírá, že z tvrzení obsažených v ústavní stížnosti neplyne, že by napadený postup zakládal porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky. Její ústavní stížnost proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. srpna 2023
Pavel Šámal, v. r. předseda senátu