Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti Gilese Austina Hilliarda, zastoupeného JUDr. Vojtěškou Burešovou, advokátkou se sídlem Jedovnická 8, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 363/2020-48 ze dne 21. 4. 2023, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 52 Af 20/2020-107 ze dne 14. 10. 2020 a rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství č. j. 4051/20/5100-41453-712735 ze dne 30. 1. 2020 a č. j. 9806/20/5100-41453-712735 ze dne 5. 3. 2020, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Odvolacího finančního ředitelství, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení svých práv podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Finanční úřady stěžovateli přiznaly úroky z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění do 31. 12. 2020, ale stěžovatel rozporoval způsob jejich výpočtu a domáhal se vyšší částky. Krajský soud ani Nejvyšší správní soud však jeho žalobě nevyhověly.
3. Námitky stěžovatele se soustředí zejména na výklad § 254 odst. 1 daňového řádu zastávaný finančními úřady a správními soudy. Stěžovatel rozporuje závěr, že za den splatnosti nesprávně stanovené daně je třeba považovat den "náhradní" splatnosti daně stanovené platebním výměrem. Namítá, že daň je splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání řádného daňového přiznání ("původní" splatnost daně). Pokud by totiž daň včas nezaplatil, sám by se vystavil riziku úroků z prodlení. Úroky z neoprávněného jednání správce daně mu proto podle § 254 odst. 1 daňového řádu náleží ode dne následujícího po dni původní splatnosti nesprávně stanovené daně (v poslední den lhůty stanovené pro podání řádného daňového přiznání), nebo došlo-li k úhradě nesprávně stanovené daně později, ode dne její úhrady.
4. Stěžovatel namítá, že finanční úřady svým postupem omezily jeho vlastnické právo volně nakládat s finančními prostředky, čímž porušily čl. 4 a čl. 11 Listiny. Stát podle něj současně nemůže uvedenou právní úpravou fakticky eliminovat jeho právo na náhradu škody ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny. Současně tvrdí, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny, neboť soudy při výkladu práva postupovaly svévolně a svá rozhodnutí řádně neodůvodnily.
5. Procesní podmínky řízení o ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným a řádně zastoupeným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a nejsou dány ani důvody její nepřípustnosti.
6. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. Do jejich rozhodovací činnosti v řízení o ústavní stížnosti vstupuje pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Jiné vady, které nesouvisejí s rolí Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti, se nacházejí mimo jeho přezkumnou pravomoc.
8. Výklad § 254 odst. 1 daňového řádu provedený správním orgánem a aprobovaný správními soudy se nijak nepříčí obecně uznávaným právně-interpretačním metodám. Sama skutečnost, že toto ustanovení lze jazykově vyložit vícero způsoby, neznamená, že je ústavně nezbytné jej vykládat ve prospěch daňového subjektu.
9. Nejvyšší správní soud v bodech 66 až 79 svého rozsudku řádně vysvětlil, proč se ve světle teleologických a systematických důvodů přiklonil k výkladu, podle něhož je dnem splatnosti nesprávně stanovené daně podle § 254 odst. 1 daňového řádu den náhradní, nikoli původní splatnosti. Teprve s vyměřením či doměřením daně (a tedy stanovením náhradní splatnosti) se totiž pojí její vymahatelnost a s ní spojené právní důsledky.
10. Soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily, a stěžovateli nikterak neupřely právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Postup správních orgánů ani soudů přitom v žádném smyslu nezakládá porušení čl. 11 Listiny, ani čl. 36 odst. 3 Listiny. Jejich výklad § 254 odst. 1 daňového řádu nelze ve světle výše uvedeného označit za nezákonný, přičemž Ústavní soud jej nepovažuje v žádném smyslu za protiústavní.
11. Ústavní soud proto uzavírá, že z tvrzení obsažených v ústavní stížnosti neplyne, že by napadený postup zakládal porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Jeho ústavní stížnost proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. července 2024
Jan Wintr, v. r. předseda senátu