Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti Ing. Jaromíra Houžvičky a Jana Houžvičky, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2024 sp. zn. 25 Cdo 2544/2024, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatelé napadli v záhlaví citované rozhodnutí Nejvyššího soudu z důvodu jejich tvrzeného rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně namítli podjatost všech soudců Ústavního soudu a navrhli zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo zastaveno stěžovateli zahájené dovolací řízení, a to z důvodu absence právního zastoupení a nezaplacení soudního poplatku. Nejvyšší soud rovněž poznamenal, že stěžovatelé se chovají obstrukčně a podávají všemožné - a řetězící se - opravné prostředky a jiné podání proti takřka všem rozhodnutím vydaným v jejich věci. Tato podání zpravidla nesplňují ani elementární zákonné požadavky. Ústavní soud navíc z vlastní činnosti zjistil, že stěžovatelé již napadli totéž rozhodnutí Nejvyššího soudu ve své předchozí ústavní stížnosti, jež byla odmítnuta pro vady usnesením ze dne 9. 6. 2025 sp. zn. II. ÚS 1546/25
.
3. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu.
4. Podání stěžovatelů nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz § 30 odst. 1, § 34 zákona o Ústavním soudu). Fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Návrh musí mimo jiné obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatelé domáhají.
4. Stěžovatelé se v minulosti opakovaně obrátili na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími vadami. Na tyto vady byli opakovaně upozorňováni s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2906/23 ze dne 14. 11. 2023; usnesení sp. zn. I. ÚS 3156/23 ze dne 13. 12. 2023; usnesení sp. zn. I. ÚS 2554/22 ze dne 3. 10. 2022 a mnoho dalších), přičemž zpravidla ani v reakci na toto poučení a výzvu vytýkané vady neodstranili. Byli tudíž již dostatečně poučeni o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem). Ústavní soud s ohledem na to nepovažoval za nezbytné znovu je poučovat o náležitostech ústavní stížnosti a vyzývat je k odstranění vad, protože by se jednalo o postup zjevně neúčelný.
8. Obligatorní zákonné náležitosti nesplňuje ani námitka podjatosti vznesená vůči všem soudcům Ústavního soudu, neboť je pouze obecná, bez řádného odůvodnění (§ 37 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu), tj. bez vylíčení konkrétních okolností, pro které by měli být jednotliví soudci vyloučeni z rozhodovacího procesu o ústavní stížnosti stěžovatelů. Odmítají-li všechny soudce Ústavního soudu, nutno připomenout, že v takové situaci není na Ústavním soudu osoba, která by o takové námitce mohla rozhodnout.
12. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i s ní spojený návrh na zrušení (části) právního předpisu. Řízení o návrhu podle § 74 zákona o Ústavním soudu je řízením akcesorickým, a není-li ústavní stížnost způsobilá věcného projednání, odpadá tím současně i základní podmínka pro projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, případně jeho jednotlivých ustanovení [srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95 ze dne 3. 10. 1995 (U 22/4 SbNU 351)].
13. Za těchto okolností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. července 2025
Dita Řepková v. r. soudkyně zpravodajka