Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Nárokuj s.r.o., se sídlem Karlova 471, Veselí nad Moravou, zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem Karlova 252, Veselí nad Moravou, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 15 C 344/2021-60 ze dne 22. 3. 2023, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka brojí proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud"), který zamítl její žalobu o zaplacení částky 6 690 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % a rozhodl, že je stěžovatelka povinna zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 6 534 Kč. Stěžovatelka namítá, že se obvodní soud napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudů, rozhodnutí je zjevným excesem, a proto porušuje její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na legitimní očekávání a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Obvodní soud se dle stěžovatelky extrémně odchýlil od judikatury Ústavního soudu, a jeho rozsudek je tak nutno označit za zjevně svévolný.
2. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Z čl. 83 a čl. 87 odst. 1 Ústavy plyne, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce. Ve vztahu k tzv. bagatelním věcem, tedy tam, kde je předmětem sporu peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč [nepřípustnost odvolání dle § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu], či dokonce nepřesahující ani částku 10 000 Kč (nepřípustnost dovolání dle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu), je pak Ústavní soud povolán k zásahu jen ve zcela výjimečných případech. Nepřipouští-li zákonodárce zde z dobrých důvodů podání opravného prostředku, nedává rozumný smysl, aby roli odvolacího či dovolacího soudu v těchto věcech fakticky suploval Ústavní soud.
3. Ústavní soud proto ve své rozhodovací praxi opakuje, že v bagatelních věcech je úspěšnost ústavní stížnosti pro jejich zjevnou neopodstatněnost povětšinou vyloučena (dle zásady de minimis non curat praetor). Výjimku představují případy, kdy by se obecné soudy při interpretaci právního předpisu dopustily svévole či jiného zcela zjevného excesu, případně byl-li by dán přesah vlastního zájmu stěžovatele a vznikla-li by potřeba ústavněprávního výkladu některých právních institutů (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1239/23 ze dne 25. 5. 2023, body 8-10; usnesení sp. zn. III. ÚS 2506/22 ze dne 4. 10. 2022, body 11-12; usnesení sp. zn. II. ÚS 1383/19 ze dne 28. 5. 2019; nález sp. zn. III. ÚS 137/08 ze dne 19. 3. 2009; usnesení sp. zn. IV. ÚS 3247/07 ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. IV. ÚS 695/01 ze dne 29. 4. 2002; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod http://nalus.usoud.cz].
4. Stěžovatelka však ve své ústavní stížnosti pouze polemizuje s právními i skutkovými závěry obvodního soudu. Byť opakovaně označuje závěry obvodního soudu za excesivní a odporující základním zásadám demokratického právního státu, ve své argumentaci zůstává mimo ústavněprávní rovinu. Nevysvětluje, proč zrovna její případ představuje onu výjimku, kdy má Ústavní soud navzdory výše uvedeným principům zasáhnout do rozhodnutí obecného soudu v bagatelní věci. Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti (a nikoli běžné zákonnosti) tak pouze konstatuje, že obvodní soud poměrně podrobně zdůvodnil, proč žalobu zamítl, přičemž jeho zdůvodnění Ústavní soud nepovažuje za nikterak excesivní či svévolné. Současně Ústavní soud neshledal ani nerespektování své judikatury - ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti ani neodkazuje na konkrétní nálezy či usnesení Ústavního soudu, s nimiž by bylo napadené rozhodnutí v rozporu.
5. Ústavní soud tak v projednávaném případě nenalezl nic, co by odůvodňovalo jeho zcela výjimečnou ingerenci v bagatelních věcech. Z toho důvodu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. července 2023
Pavel Šámal, v. r. předseda senátu