Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Mgr. Františka Bureše, advokáta, sídlem nám. Republiky 2/2, Plzeň, zastoupeného Mgr. Bc. Lucií Neprašovou, advokátkou, sídlem tamtéž, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. dubna 2025 č. j. 6 To 89/2025-705 a usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. března 2025 č. j. 24 T 26/2023-694, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-jih jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Posuzovaná věc se týká náhrady nákladů stěžovatele - opatrovníka nezletilé poškozené v trestním řízení, který je z řad advokátů. Stěžovatel namítá nesprávné posouzení tarifní hodnoty pro výpočet jeho odměny za právní úkony v pozici opatrovníka a navrhuje zrušení v návětí uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podnikat a získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i právo na právní jistotu a legitimní očekávání vyplývající z principů právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
2. Stěžovatel jako advokát v pozici opatrovníka nezletilé požádal po skončeném trestním řízení přiznání náhrady nákladů v celkové výši 216 106 Kč. Okresní soud Plzeň-jih vydal dne 12. března 2025 napadené usnesení č. j. 24 T 26/2023-694, jímž přiznal náhradu pouze ve výši 76 230 Kč. Stěžovatel proti tomuto usnesení podal stížnost, kterou krajský soud dne 2. dubna 2025 zamítl napadeným usnesením č. j. 6 To 89/2025-705.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel především namítá, že obecné soudy nesprávně posoudily tarifní hodnotu pro výpočet odměny dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v tehdejším znění. Kvůli aplikaci § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu namísto § 10 odst. 5 advokátního tarifu soudy vypočítaly tarifní hodnotu za úkon dle paušální výše 50 000 Kč namísto 200 000 Kč, která podle stěžovatele měla odpovídat přiznanému odškodnění nezletilé poškozené. Tím určily sazbu za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč namísto stěžovatelem požadovaných 9 100 Kč. Stěžovatel obecným soudům vytýká nerespektování judikatury Ústavního soudu a libovolné ohýbání ustanovení advokátního tarifu. Rozhodovací praxe soudů je v těchto věcech nejednotná a jejich rozhodnutí z toho důvodu také překvapivá.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud mnohokrát zopakoval, že se k přezkumu v oblasti nákladů řízení staví velmi zdrženlivě [nález ze dne 17. dubna 2019 sp. zn. II. ÚS 2632/18
(N 65/93 SbNU 301), bod 19]; součástí rozhodování o nákladech řízení je přitom i rozhodování o odměnách opatrovníků a právních zástupců (viz body 17 a 18 nálezu ze dne 7. srpna 2024 sp. zn. I. ÚS 3362/22 či body 11 a 12 nálezu ze dne 5. prosince 2023 sp. zn. IV. ÚS 2137/23 ). Z hlediska a kritérií řádného procesu totiž nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje ústavního významu [např. nález ze dne 15. října 2012 sp. zn. IV. ÚS 777/12
(N 173/67 SbNU 111), bod 11]. Ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou (stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, 97/2025 Sb., bod 11, a judikatura tam citovaná).
6. Jakkoli judikatura obecných soudů zřejmě kolísá v řešení otázek aplikace advokátního tarifu při stanovování tarifních hodnot podle advokátního tarifu, jde-li na straně jedné o obhájce obviněných, na straně druhé o zmocněnce poškozených a dokonce na straně třetí o opatrovníky poškozených, v závislosti na úvahách o podobnostech, anebo rozdílech v jejich postavení a i v závislosti na srovnávání výsledků, jde-li o trestní, adhezní, nebo naopak o občanskoprávní řízení, jde o rozpory v rozhodovací praxi obecných soudů, které zpravidla nedosahují roviny ústavnosti (dotčení ústavního pořádku).
Z pohledu ústavnosti je podstatné, že judikatura Ústavního soudu již připustila i ten výklad obecných soudů, že se při určení odměny za úkon zmocněnce, popř. opatrovníka poškozeného analogicky použije § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. I když podle Ústavního soudu takto určená odměna vlivem času ztrácela na přiměřenosti, Ústavní soud i v nedávaných nálezech, ještě spojených s tehdejší právní úpravou, opakovaně dovodil, že i tento způsob výpočtu je ústavně konformní (nález ze dne 5. prosince 2023 sp. zn. IV.
ÚS 2137/23 , body 19 a 21; nález ze dne 10. ledna 2024 sp. zn. IV. ÚS 2334/23 , body 20-21). Lze dodat, že novelou advokátního tarifu provedenou vyhláškou č. 258/2024 Sb. došlo k novelizaci advokátního tarifu a mimo jiné k navýšení tarifních hodnot i výslovnému zakotvení pravidla o odměně za zastupování poškozeného v trestním řízení a opatrovníka poškozeného v trestním řízení (§ 10 odst. 5 a 6 advokátního tarifu).
7. Ústavní soud neshledal v odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů, které se týkaly ještě advokátního tarifu v dosavadním znění, takové extrémní nedostatky, které by navzdory výše uvedeným limitacím přezkumu nákladových věcí posouvaly věc do roviny ústavnosti a odůvodňovaly nutnost jeho kasačního zásahu.
8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních ústavních práv stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. srpna 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu